Jak využívat moc našeho podvědomí – 84

Autor článku: PhDr. Zdeněk Chmel Minule jsem končil tím, jak rozdílní mohou být účastníci srazu abiturientů po třiceti letech. Vzhledem i náturou. A konstatoval jsem, že jde o celkový vztah k životu, k různým aktivitám, ale také o postoj k překážkám a ˝ranám osudu˝. A slíbil jsem napsat o jednom životním paradoxu.

Nevím, zda jste si někdy uvědomili, jak mnoho lidí z těch, kteří byli podrobeni krutým životním zkouškám, se dožívá vysokého věku. Je to určitý paradox. Člověk by očekával, že útrapy fašistických koncentračních táborů a komunistických lágrů musí každému natolik podlomit zdraví, že se to projeví i předčasnou smrtí. U některých tomu tak skutečně je. Ale prolistujte si stránky novin a budete žasnout, kolik je mezi těmito koncentráčníky pětaosmdesátníků nebo devadesátníků. A totéž se týká i těch, kdo bojovali v zahraničních armádách, což také nebyla žádná procházka růžovým sadem. Určitě má na tom zásluhu jejich aktivní vztah k životu. K překonání útrap jim pomohlo pozitivní myšlení a to, že nesložili ani v těch nejtěžších podmínkách ruce do klína a bojovali. A to jim pomáhá i v dalším, již svobodném, životě. S tímto aktivním přístupem k životu překonávali překážky připravené zlou mocí a nadále překonávají překážky způsobené nemocí nebo nemocemi. To pozitivní myšlení a aktivní přístup k životu je i jedním z ˝léků˝ na stáří.

V souvislosti s vyšším věkem přichází také otázka: kdy vlastně jsme staří? Podle výzkumu většina z 1.500 dotázaných odpověděla, že stáří není možné určit věkem. Naprosto s nimi souhlasím. Protože ˝stáří˝ je relativní pojem. Pro mládež do dvaceti let, je starým už každý padesátník. Ze školy si možná pamatujete epizodu, jak padesátiletého Jaroslava Vrchlického oslovili v roce 1903 slovy ˝velebný kmete˝. Zkuste dnes některého stejně starého muže tak označit! Jestliže nebude mít smysl pro humor, tak si pomyslí něco nelichotivého o vaší mozkovně – pokud vás přímo neinzultuje. Toto konstatování je jen pro ilustraci následujících řádků.

Anna Honová se dostala do kriminálu za rozšiřování protistátních letáků. To jí bylo dvaadvacet let. V uherskohradišťské věznici poznala i obávaného vyšetřovatele Aloise Grebeníčka, který si liboval v bití bejkovcem, pendrekem přes chodidla a v mučení elektrickým proudem. Tato bělovlasá dáma v roce 1968 stála u vzniku K 231, organizace sdružující politické vězně komunistického režimu, a bylo jí téměř osmdesát, když přejímala z rukou prezidenta ČR Medaili Za zásluhy.

Jiná dáma – Lenka Reinerová patřila k legendám pražské německé literatury minulého století. Před nacisty unikla do Rumunska, byla internována ve francouzských táborech, podnikla velmi náročnou cestu do Mexika. Po válce se vrátila do Prahy a brzy nato ji komunisté uvěznili v nechvalně proslulé ruzyňské mučírně. To je jen několik záchytných bodů z jejího dlouhého aktivního života. Ale nebylo by to celé, kdybychom nepřipomněli, že jí bylo téměř 90 let, když dostala německý Velký kříž za zásluhy a že v jedenadevadesáti letech vystoupila před německým Bundestagem. Za svou řeč, ale i za založení Pražského literárního domu pro německy píšící autory, byla pasována na ˝velvyslankyni česko-německého smíření˝. Když se jí ptali, jak to všechno zvládala a zvládá, odpověděla: ˝Prostě mám výdrž.˝

Tu ˝výdrž˝ měl i pokořitel nejvyšší hory světa v roce 1953 Sir Edmund Hillary, který se dožil osmaosmdesáti let. Nebyl to ale jen Mount Everest, na který vystoupil. Tento legendární horolezec stanul i na jižním pólu a u pramenů Gangy, v Himálaji se účastnil hledání sněžného muže, byl velvyslancem Nového Zélandu v Indii a Nepálu.

Jeho partnerem při výstupu na Mount Everest byl Šerpa Tenzing Norkej, Edmund Hillary se pak velice zasloužil o rozvoj tohoto etnika. Díky jím organizovaných sbírek tam byly vybudovány školy, nemocnice a dokonce i letiště.

Tanečnice a choreografka Zora Šemberová sice žije od roku 1968 v Austrálii, ale své pětadevadesáté narozeniny loni přiletěla oslavit do Prahy. A co říká o svém životě? ˝Stěžováním hodiny nepopoženuČlověk si v životě může vybrat aspoň v tom, jak bude vnímat věci. Proč se mám zabývat tím černým, když pořád zbývá tolik krásného?˝

Herce Lubomíra Lipského není třeba představovat. Máme jej neustále na očích. V kinech i na televizní obrazovce. Je stále aktivní a v dubnu oslavil v plné svěžesti své 86. narozeniny . Jeho krédem je: ˝Lepší se opotřebovat nežli zrezivět.˝

Dalším příkladem z této ˝branže˝ je Josef Karlík, známý i z televize. Ten sice zakončil svou hereckou dráhu v sedmdesáti letech, ale na odpočinek také nešel. Stal se pedagogem a ještě v osmdesáti vychovává nové herce na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. Co k tomu dodat? Jen to, že nejdůležitějším ˝lékem˝ na stáří je aktivita v každém věku.

O tom také budeme mluvit na jedné z říjnových přednášek v Brně v Občanském klubu Kounicova 43, vždy od 16,00 hod. Jsou na tato témata:
13. října – CHCETE BÝT BOHATÍ NEBO CHUDÍ?
20. října – JSME TAK STAŘÍ, JAK MYSLÍME
Pořádá je Klub dr.Murphyho v ČR, který měl 3. října v Brně Mimořádnou valnou hromadu. Nejdůležitějším výsledkem tohoto jednání bylo doplnění představenstva o nové dva členy a prodloužení mandátu současným třem členům, včetně předsedy.

Autor: PhDr. Zdeněk Chmel, Foto: Internet