Když se žena topí – román na pokračování – 19

Autorka článku: Irena Fuchsová NE, TO NEMÁ CENU POPISOVAT „Martino? Co je ti?“ Karel se mě jemně dotkl na ruce a já ucukla. Zavrtěla jsem hlavou, že se nic neděje, ale z představení jsem neměla nic. Nenápadně jsem se snažila v hledišti najít Kryštofa a tu holku. Nenašla jsem je. O přestávce jsme šli s Karlem do zákulisí, takže jsem je zase neviděla. A tak jsem celou druhou půlku hry přemýšlela, kdo to je. Určitě nějaká pražská šlapka, kterou sbalil na Hlaváku!

Ne, to se nedalo vydržet!
Rozhodla jsem se, že za Kryštofem půjdu a zeptám se ho, co je ta holka zač. Ale po představení jsem je už neviděla, nic jsem nezjistila a měla jsem po náladě.
Když se klub začal zaplňovat, Karel mě jemně objal kolem ramen.
„Už se nemůžu dočkat.“ Odtáhla jsem se.
„Jen si to užij. Tvoje maminka mi říkala, že v červnu končí a že se už těší, až bude jenom na chalupě, takže takovéhle narozeniny asi slaví v tomhle divadle naposledy.“
Zatvářil se jako nemocné dítě.
„Marti, ty mě jednou zničíš! Nemůžu se dočkat, až spolu budeme konečně sami.“
Zato já ne, pomyslela jsem si, ale hned jsem si dodávala odvahu. Třeba to nebude tak strašné. Karel je příjemný hezký muž v nejlepších letech. Třeba se mi to s ním bude líbit! A konečně se vykašlu na Luboše! Už jsem se smířila s tím, že domů vlakem nepojedu. Smířila jsem se s tím, že budu spát u Karlovy matky. Smířila jsem se s tím, že se mě Karel bude dotýkat. No a co? Ženská vydrží hodně a tohle je maličkost.
Nicméně jsem se snažila zůstat v klubu co nejdéle, ale když byly dvě hodiny ráno, už se náš odchod zdržovat nedal.
„Martino, my jedeme taxíkem ke známým, máme tam připravené spaní, takže se vyspěte s Karlem u nás! Je tam všechno! Karel se u nás vyzná, všechno ti ukáže!“

Karlova maminka se na mě laskavě usmívala.
Brala by mě jako Karlovu ženu všemi deseti i přes to, že věděla, že už nemůžu mít děti. Oželela by vnoučata, jen kdyby věděla, že její Karlos, jak svému jedinému synovi odmalička říkala, dostane to, po čem touží už čtyřicet let…
Nečekala na vnoučata od Karla. Měla jich dost.
Její manžel, herec, měl z prvního a z druhého a z třetího manželství… hm…
Její manžel měl prostě za celý svůj život šest dětí a ty děti už měly svoje děti a některé děti jeho dětí už měly také děti- takže se na chalupě s tím svým hřebečkem a s jeho potomky určitě nudit nebude.
Když jsme přišli, Karel rozsvítil v předsíni a…

Ne, to nemá cenu popisovat!
Objímali jsme se jako dva puberťáci. S velkým rozdílem. Dvěma puberťákům jde o jednu věc. Ale my táhli každý na jinou stranu.
Karlovi se splnil jeho sen a já to chtěla mít co nejdřív za sebou. Jenomže on mě pohladil, já se odtáhla. Když mě konečně dostal na postel, zvedla jsem se a šla do koupelny. Když zvážněl a začal mě líbat, vyprskla jsem smíchy, protože jsem si vzpomněla, jak jsem si ho představovala při milování s Lubošem, když mi bylo do breku.
A teď jsem v posteli s Karlem a budu si snad muset představit Luboše, abych se rozbrečela…
Hrůza! Katastrofa! Ostuda!
Karel se snažil, ale brzy zjistil, že my dva do sebe prostě zapadnout nemůžeme. Nešlo to.

Uf!
Pokoušela jsem se mu to trochu usnadnit, ale vůbec bych se nedivila, kdyby příštích několik let byl díky mně impotentní!
Prostě já a Karel v jedné posteli byla hrůza.

Kolem sedmé jsem se probudila s kocovinou i když jsem za celý večer vypila jenom dvě skleničky šampusu. Chtělo se mi zvracet. Byla to moje první nevěra a navíc nevěra z trucu!
Kdyby včera Luboš přišel domů, tak bych se milovala s ním. Sice bych byla zase puding, ale byla bych věrný puding a určitě by mi nebylo takhle špatně!
Stála jsem u okna a koukala do prázdné ulice. Když se za mnou ozval Karlův lítostivý hlas, ani jsem se nepohnula.
„Marti! Ty už jsi vstala? Myslel jsem…“
Zvedla jsem oči v sloup. Jo, já vím, co sis myslel. Že se ráno pokusíš o nemožné podruhé.
„Promiň, Karle… není mi dobře. Radši bych jela domů.“
Karel vstal a chtěl mě políbit na ústa. Ucukla jsem.
„Ještě jsem si nečistila zuby…“

Zavřela jsem se do koupelny a když jsem vyšla umytá, nalíčená a oblečená, byla jsem to zase já. Karel se na mě podíval a myslím, že pochopil, že tahle naše noc byla první a poslední.
A možná, že se mu ulevilo! Přece si nebudu pořád fandit! Vždyť i pro něho to musela být hrůza, stejně jako je to hrůza už čtyři roky pro Luboše. Proč si pořád myslím, že trpím jenom já? Trpí hlavně Luboš a teď se k němu přidal i Karel.
Po očku jsem se na něho podívala. Tvářil se spokojeně, ale věděla jsem, že se přetvařuje. Bylo mi jasné, že je nejvyšší čas na Akci Ivana, dřív než mě bude mít Karel plné zuby!
Za Prahou jsem sehrála malou scénku. Vykřikla jsem, jako bych si na něco vzpomněla a Karel se hned zeptal, co se stalo.
„Pamatuješ, jak jsem ti říkala o té Ivaně? Ivana! Matka Jirky, co s ním chodí Markétka. Je bez práce. Vzpomínáš si? Zdá se mi, že je hodně dobrá. Nemohla by se u nás stavit? Třeba bychom pro ni našli nějakou práci.“
Karel okamžitě souhlasil. Po dnešní noci by souhlasil se vším.
A tak jsem Ivaně zavolala mobilem a pozvala ji k nám na zítřek, na osmou hodinu. Tak. To bychom měli.
Do firmy jsem nešla. Karel mě odvezl domů a já celý den proležela. Sledovala jsem chod naší domácnosti z postele a zjistila jsem, že nikomu nescházím.
Gauner spal na druhém konci bytu a když jsem si ho vzala do postele, seskočil a šel zase na své místo.
Markétka si dělala své věci, odpoledne za ní přišel Jirka a večer šli do kina.
Luboš přišel z práce, udělal si jídlo, přečetl noviny a pak šel s Gaunerem ven.
Celý večer jsem byla doma sama.
A když jsem usnula, zdálo se mi, že moje matka umřela.

Autor: Irena Fuchsová, Foto: Internet