Mýty jsou stále živé 18

Autorka článku: Maura Théby Amon je též synonymem rozkvětu Théb (Vésetu) jako předního náboženského střediska a hlavního města. Jeho jedinečné postavení v této oblasti je doloženo už z období Střední říše, zejména jako boha s ploditelskou silou, podobného dávnému ithyfalickému božstvu Minovi, prvotnímu bohu z Koptu.

Přívlastek, jenž vyjadřuje jeho neselhávající plodnost, zní „Býk jeho matky“ a nejlepší zpodobení Amona v této podobě lze nalézt na sloupové kapli Senusreta I. (1971-1926 př. n. l.), rekonstruované v museu pod širým nebem v karnackém chrámu. Nepochybnou hlavou egyptského pantheonu se však Amon stal v období pěti století Nové říše (s výjimkou dvou desetiletí, kdy byl na nejvyššího boha povýšen „sluneční kotouč“ faraona Achnatona).

Théby byly přirozeně považovány za místo, kde se na počátku času vynořil prvotní pahorek. Byly vrcholným, nejvyšším „městem“ a všechna ostatní města Egypta mohla pouze usilovat o to, aby je napodobila, a jediné, čeho dosáhla, byly jen chabé odlesky.
V hermopolském mýtu o stvoření je Amon jednou z elementárních sil ogdoady. Ale jakožto jedinečné božstvo thébské theologie je transcendentální, je nad stvořením a existuje před spojeným úsilím ogdoady dát vznik prvotnímu pahorku.

Thébští vzdělanci museli podstoupit dlouhý a těžký zápas, aby tento problém vyřešili. Amon jakožto „ten, který vytvořil sám sebe,“ zplodil své vlastní bytí, když veškerá ostatní hmota ještě neexistovala. Atmosféra této tajemné události je, aniž se uvádějí podrobnosti, evokována představou, jak se jeho „tekutina“ spojuje v jedno s jeho tělem a vytváří vejce kosmu. Jakmile vyvstane, utváří Amon prvotní látku – elementy ogdoady, jíž je sám součástí. V tomto ohledu se stává „Prvním, který dal zrod Prvním“. Vesmír však byl temný, tichý a nehybný.

Zdá se, že Amon byl oním tvořivým výbuchem energie, který ogdoadu pohnul k činům.
Jiný, poněkud zábavný obrázek Amona zahajujícího děje stvoření poskytuje leydenský hymnus. Kulisy tvoří mrtvolné ticho kosmu, jež náhle prořízne hlas „Veliké houkačky“ a nijak překvapivě „otevře každé oko“ a způsobí ve vesmíru pozdvižení. Amon v podobě této prvotní husy uvedl do pohybu celý proces stvoření svým pronikavým zavřeštěním.

Thébští theologové hojně rozvíjejí myšlenku, že veškerá zdánlivě důležitá božstva jsou pouhými projekcemi Amona. Proto Amon po aktu stvoření neupadá v zapomnění spolu s ogdoadou, nýbrž stává se Tatenenem, prvotním pahorkem. Vyvíjí se jakožto sluneční bůh v dálavách oblohy a ustavičně se omlazuje v cyklu západu a východu slunce. Proto je na památkách nesčetněkrát nazýván Amon-Re. Amonovou manifestací je i héliopolská enneada. Vlastně každý bůh je promítnutím Amonova obrazu, a jednotu, která je „Amon“, tvoří zejména trojice bohů: Re je jeho tvář, Ptah je jeho tělo a Amon je jeho skrytá totožnost.

Pro doplnění se můžeme zmínit o Amonovi jakožto prvotním božstvu, tento jeho aspekt se pravděpodobně omezoval pouze na oblast Théb. Když se ukázalo, že bůh stvořitel a asimilátor ostatních božstev popsaný v leydenském hymnu je pro některé hlavy příliš abstraktní a nepostižitelný, mohli thébští kněží přijít s velice konkrétním obrazem Amona jako prvotní bytosti.

Autor: Maura, Foto: Internet