Mýty jsou stále živé 19

Autorka článku: Maura Medínet Habu Na západním břehu Théb leží lokalita zvaná Medínet Habu s často navštěvovaným pohřebním chrámem faraona Ramesse III. (1194-1163 př. n. l.). Uvnitř jeho hradeb, severně od západní opevněné brány, stojí další chrám. Současná podoba této stavby vznikala od časů XVIII. dynastie, za společné vlády Hatšepsut (Hatšepsovet) a Thutmose III. (začala kolem roku 1479 př. n. l.), až po období řeckořímské okupace za vlády Antonia Pia (138-161 n. l.).

Do této svatyně byla pravidelně přenášena socha karnackého Amona, za jediným účelem – aby bůh pozdravil svého předka, prvotní formu sebe sama, jež se zobrazovala v podobě hada. Tento had byl označován jako Kematef neboli „Ten, který završil svůj okamžik“. To by mohlo poukazovat k střelhbité mrštnosti hada a tím i k neodmyslitelné analogii s energií, jež se z Amona při stvoření vychrlila.

Také by to mohlo souviset s představou hada svlékajícího kůži, a tedy symbolizovat Amonovu plodivou sílu a neustálý cyklus obnovy života. Řecký spisovatel Plútarchos (asi 40-120 n. l.) označil tohoto hada jménem Knef a zmínil se o tom, že ho obyvatelé Théb uctívají na úkor jiných bohů.

V tomto ohledu se Plútarchos rozhodně mýlil, nicméně přívlastky, které u hada uvádí, čerpají z tradic, které tuto formu Amona zděděnou po předcích chápaly jako „nepočatou a nesmrtelnou“.

Chnum a thébská theogonie

Bůh Chnum, bůh s beraní hlavou z oblasti nilských peřejí, přináší do mýtů o stvoření nový prvek v tom, že jeho hlavní starostí je vytvoření lidí. Má se za to, že lidskou podobu vykroužil na hrnčířském kruhu. Jinde, například v héliopolských a hermopolských mýtech, je lidstvo téměř přehlíženo ve prospěch otázek kosmických. V mýtu o Chnumovi však existuje postupné propojení mezi bohy a lidmi světa. Beran, Chnumovo posvátné zvíře, je symbolem plodnosti přirozeného světa.

V Asuánu při nilských peřejích ovládal Chnum jeskyně Hapiho, boha nilských záplav. Než byly v Asuánu postaveny moderní závlahové projekty, jejichž vrcholem je Velká přehrada (která zničila přirozený režim Nilu), řeka se každoročně rozlévala. Voda zaplavila pole, a když opadla, zanechala po sobě hojné nánosy naplavenin, které s sebou přinesla ze Súdánu. Na tomto úrodném bahně pěstovali egyptští zemědělci ječmen a pšenici dvojzrnku a sklizně obyčejně poskytovaly nadbytek zrna. Záplavy tedy znamenaly blahobyt a Chnum, jenž záplavám vládl, byl považován za dobrodince lidu Egypta. Pozůstatky svatyně Chnuma jakožto „pána peřejí“ se rozkládají v Asuánu na jižním cípu ostrova Elefantíny.

Autor: Maura, Foto: Internet