Mýty jsou stále živé 20

Autorka článku: Maura V chrámu v hornoegyptské Esně byl Chnum oslavován jako stvořitel všeho lidstva. Dnešní Esna je, až na pár vynikajících ukázek islámské architektury, jen špinavý a těsný shluk městské zástavby. Hlavní ulice, vedoucí k chrámu od řeky, leží přímo na sever od staré obřadní přístupové cesty, jež je dnes pohřbena hluboko pod moderním městem.

Jediné, co z Chnumova chrámu přetrvává, je sloupová síň, pocházející většinou z římských dob. Nápisy na sloupech a na stěnách jsou psány onou záměrně složitou podobou hieroglyfického písma, již měli v oblibě kněží-písaři řeckořímské éry. Z liturgií a hymnů nicméně velmi zřetelně vyplývá, že Chnum byl považován za stvořitele a za boha hrnčířského kruhu.

Chnumovy kroky při modelování lidského těla na kruhu jsou výslovně popsány a dochovaly se jako podrobná anatomická zpráva. Nasměroval tok krve, tak aby plynul po kostech, a připevnil ke kostře těla kůži. Do těla umístil dýchací ústrojí, páteř, aby je podpírala, a zažívací trakt.

V souladu se svými plodivými povinnostmi uzpůsobil pohlavní ústrojí tak, aby při styku umožňovalo nejvyšší uspokojení, aniž by se vytrácela účinnost. Dohlédl na početí v lůně a uvedl do chodu stadia porodu. Když se tento hymnus odříkával při svátku hrnčířského kruhu, muselo to znít jako zveršovaná lékařská příručka. Jiná líčení zdůrazňují, že Chnumovo modelování na hrnčířském kruhu je ustavičný proces a že se neomezuje jen na Egypťany, ale také na ty, kdo hovoří cizími jazyky. Chnum je tedy univerzálním stvořitelem, který dal tvar bohům i lidem, zvířatům, ptákům, rybám i plazům.

Objevily se názory, že představa Chnuma utvářejícího člověka na hrnčířském kruhu, která v Egyptě, jak o tom svědčí reliéfy a nápisy v chrámu v Esně, sahá hluboko do minulosti, možná ovlivnila tradice, z nichž čerpal řecký básník Hésiodos (kolem 700 př. n. l.), když líčil, jak přišla na svět Pandóra, o čemž vypráví jak ve své Theogonii (Původu bohů), tak v básni Erga kai hémerai (Práce a dni).

Zde Zeus přikázal Héfaistovi, aby z hlíny uhnětl ženu, Pandóru, jež přinese lidem nesčetně trápení. Je však docela pravděpodobné, že hésiodovské pojetí Pandóry představuje nezávislou tradici – jisté je, že Diovy zlovolné záměry jsou duchu filanthropického Chnuma velmi vzdáleny.

Idea, že lidé byli stvořeni na hrnčířském kruhu, se objevuje i v pozdějších hypotézách, pocházejících z Blízkého východu. Například u Omara Chajjáma, ve Fitzgeraldově vydání jeho Rubajjátu, najdeme výjev z hrnčířské dílny v Íránu, pravděpodobně v Nišápúru, kolem roku 1200 n. l. Lidé „hliněného národa“ spolu rozpráví, každý z nich s lidskou úzkostí:

„Pak pravil jiný: , Jistě ne nadarmo byla látka, z níž jsem, vzata z obyčejné hlíny, aby Ten, jenž mne obratně vykroužil a dal mi tvar, mohl mne zpátky do obyčejné hlíny opět zašlápnout.’ „

Nyní můžeme postoupit od obecného velebení Chnumova významu v lidském životě, jak se objevuje v Esně, k zajímavému úkolu, jenž mu bůh Amon svěřil v Thébách. Tato epizoda je známá jakožto thébská theogonie. Popisuje se v ní „manželství“ (vlastně letmé pohlavní spojení) boha Amona a velké královské manželky. V thébských chrámech se však vyskytují dva příklady této theogonie: jeden se vztahuje k narození královny Hatšepsut v Dér el-Bahrí a druhý, kterým se zde budeme zabývat, se týká faraona Amenhotepa III. (1391-1353 př. n. l.).

Autor: Maura, Foto: Internet