Mýty jsou stále živé 21

Autorka článku: Maura Plodivá podoba Amona, s jeho sebeobnovující energií vyvolávanou přídomkem Kamatef neboli „Býk jeho matky“, převládá v luxorském chrámu na východním břehu Théb. Poblíž svatyně, jež ve své dnešní podobě nese kartuše Alexandra Velikého, dal Amenhotep III. postavit komnatu, kde by mohly být výsledky Amonovy nevysychající pohlavní mohoucnosti předvedeny v sérii reliéfů, jež posílí i panovníkovo vlastní božství.

Už od časů pyramid (zejména od doby kolem 2500 př. n. l.) byl faraon nazýván „synem boha slunce“ – navíc byl také prvotním ztělesněním boha Hora. Pískovcové reliéfy v Luxoru, dnes děsivě rozryté, ustavují jeho příbuzenský vztah k stvořitelskému bohu – toto postavení nyní zaujímá Amon – v dokumentu o „královské svatbě“.

Z hieroglyfů je patrné, že Amon, „ten, kdo sám sebe utajuje“, na sebe vzal podobu faraona Thutmose IV. (1401-1391 př. n. l.), aby vzezřením svého pozemského zhmotnění uklidnil zmatenou královnu. Na vyobrazeních je však Amon zachycen ve své tradiční ikonografii jako státní bůh: v anthropomorfní podobě, s božským vousem se zahnutou špičkou a s korunou se dvěma vysokými pery. První výjev chronologicky zpodobuje královnu Mutemviji, velkou královskou manželku Thutmose IV., jak sedí proti Amonovi na dlouhé pohovce, již lze číst i jako hieroglyf značící oblohu.

Můžeme tedy předpokládat, že se jedná o symboliku Amonova místa v nebi, na hony vzdáleného od palácové ložnice. Pohlavní spojení je zpodobeno šetrně – jak Mutemvija, tak Amon jsou oděni ve lněných řízách, nohy však mají stylizovaně propletené; Amon vztahuje pravou paži se znamením života, anch, k Mutemvijinu nosu, aby mohla vdechnout jeho životní sílu. Je to okamžik orgasmu, kdy do královny vchází boží semeno. Nebeskou pohovku vzpírají na svých hlavách štíří bohyně ochranitelka Selket a bohyně stvořitelka Neit, které královnu a boha drží i za chodidla.

V dalším výjevu přichází na scénu Chnum. Amon, třímající žezlo vlády a znak života, přistupuje k Chnumovi, jenž má beraní hlavu a nese podobné insignie. Nyní se Chnumovi dostává uplatnění. Sedí na trůnu a ruce mu spočívají na hlavách dvou dětských bytostí, výtvorů, které právě uhnětl a jež stojí na stylizovaném hrnčířském kruhu. Jednou z obou postav je budoucí král Amenhotep III., druhá představuje faraonovo ka neboli věčnou životní sílu. U kruhu sedí bohyně Hathor, jakožto strážkyně královské moci, a pozvedá k oběma postavám znamení anch. Způsob, jakým Chnum obě vytvarované bytosti implantoval královně do lůna, pak zahaluje tajemství. Nato se nám ukazuje zrození Amenhotepa III. Královna Mutemvija sedí na sedátku tvaru kostky uprostřed gigantické pohovky, chráněné okraji v podobě lvích hlav. Jak její poloha, tak sedátko jsou stylizací situace ze skutečného života, kdy ženy při porodu klečely na „cihle těhotenství“ (představující bohyni Meschenet). Mutemviji drží za paže dvě porodní báby, v místě královnina břicha však bohužel zeje v pískovci rozsáhlá rýha, a tak jsou podrobnosti nečitelné. Okolní reliéfy však naznačují, že Amenhotep III. i jeho ka byli s úspěchem přivedeni na svět.

Výklad naznačující, že Amon zneužívá svých výsad nejvyššího boha, aby se jednu noc potěšil záskokem v loži královny Egypta, není u thébské theogonie možný. Jejich spojení je na hony vzdáleno nevybíravému chtíči jistých řeckých božstev, jež měl zjevně na mysli lord Byron, když napsal:

Co muž galantností a bůh cizoložstvím zve,
je častější, kde klima parné je a dusivé.
(Don Juan, zpěv I, LXIII)

Skutečnost, že byl prohlášen za potomka krále bohů, zjednával v Egyptě božskému faraonovi propagandistický mýtus, jehož účelem bylo „hierarchizovat“ monarchu do pozice druhého nejvyššího ve vesmíru. Pověst jeho předchůdce tím nijak nepobledla. Královna byla povýšena – byť jen na chvíli – na choť nejvyššího boha při důvěrném styku mimo dosah faraona samého. Bůh Amon se zjevuje hned na počátku v úmyslném milostném spojení s Mutemvijou, aby zplodil budoucího vládce, jenž bude spravovat Egypt v jeho jménu. Vypůjčíme-li si obrat W. B. Yeatse z Lédy a labutě – královna Egypta na sebe při milování s králem bohů docela dobře mohla „vzít jeho vědění a jeho moc“. A co víc, Amonova pohnutka k tomu, aby zajistil, že dědic egyptského trůnu bude díky mimozemskému vkladu DNA naprosto nenapadnutelný, vytváří atmosféru celé světelné roky vzdálenou od bouřlivé vášně řeckého boha Dia, jež vedla k pohromám.

Literatura : viz předchozí články

Autor: Maura, Foto: Internet