Na plese Klubu sebevrahů – část 19.

Autor článku: Aťan PŘÍBĚH GIJÓMA APOLINÉRA (Guillaume Apollinaire) Lidi si myslí, že jsem bezdomovec, ale já jsem tramp! Teda bývalý. Teď bydlím v maringotce u lesa a na obživu si vždycky nějak vydělám – borůvky, houby a tak Nebo les vyčistím od železného šrotu. I v hospodě se dá lecos dohodnout, kdo s čím potřebuje za úplatu píchnout. Práce se nebojím, hrůzu mám spíš z ouřadů. Nechci od nich vůbec nic, ani podporu. To samé vyžaduju od nich – nechtějte po mně taky nic, a budeme spolu vycházet!

Říkají mi Gijóm. Blbý jméno, co? V hospodě si píšu básně, občas za to dostanu jídlo a pití. Starý pan učitel z vesnice si něco přečetl od Apollinaireho a začal mi říkat Gijóme. Ale nebráním se, docela mi to lichotí.
˝Gijóme, proč máš jednu botu černou a druhou hnědou?˝ tlemí se mi kámoš Fred do obličeje.
Kouknu se na svoje nohy má pravdu. ˝Frede, kdybys věděl, že mám ještě jeden takovej pár v maringotce, tlemil by ses ještě víc!˝ Tohle nebyl v hospodě nejlepší nástup.
˝Tak si z toho nic nedělej. Máš nový básničky?˝
˝Když tebe, Frede, zajímá jen píchání. Mám tu jednu o smrti, ta tě nebude zajímat.˝
˝Nežvaň, sem s ní.˝
Kecám, nemám žádnou báseň, neměl jsem náladu nic psát. Beru si ale pivní tácek a od hospodského tužku. V časovém presu mě občas něco napadne:

CESTA

Víš, co bych rád věděl, Frede?
Na kterém místě zemřít mám.
Pak najdu cestu, která vede
na jiné místo kde nejsem sám.

˝Týýý vole, v tý básničce je moje jméno! Franto, dej mu utopence na mě a pivko.˝ Fred se na mě zkoumavě zadíval: ˝Hele, Gijóme, od čeho máš vodřenou palici?˝
˝Spadnul mi kabát.˝
˝Z věšáku, nebo co? Od toho máš krvavej šlinc na hlavě?˝
Přede mnou přistály utopenci. Už jsem měl docela hlad, tak jsem se do nich pustil. Nechtělo se mi o zranění moc mluvit. Měl jsem toho víc, ale naštěstí moje žebra Fred neviděl.
˝Tak co je, Gijóme? Spadnul ti kabát, co bylo dál?˝
˝No já byl v tom kabátu oblečenej.˝
Fred se začal řehtat jako valach. ˝Ty seš vůl!˝
Bylo to trochu jinak, ale to Fred nemusí vědět. Vyhlídli si mě nějací mladí frajeři, co v Čechách čistí rasu od cikánů, černochů, vietnamců a bezdomovců. Pak ještě – jako vedlejšák – řežou fandy jiného fotbalového klubu. Mají v tom ˝jasno˝.
Hospodský zakopl o mou tašku. ˝Gijóme, hergot, co v tom tlumoku máš?˝
˝Krmení pro králíka.˝
Z tašky se vykutálelo pár třešní.
˝Odkdy tvůj králík žere třešně?˝
˝Jestli to nebude chtít, sežeru to sám.˝
Hospodský jen zakroutil hlavou, ale pivko mi přeci jen dal. Určitě poznal třešně ze své zahrady. Zítra mu naštípu dříví.
Fred ukázal na moje dvoubarevný boty. ˝Gijóme, ty jsou moc dobrý do vody.˝

˝To bych řek!˝
˝Ale hodit,˝ vysmívá se. ˝Donesu ti moje starší kanady, máme stejnou nohu.˝
˝Fakt? Tak dík.˝
˝Můžeš si do nich dát třeba dvanáct ponožek.˝
˝Cože?˝
˝No jo, ale nohy bys musel nechat venku!˝ Fredy se zase řehtá jako kůň.
˝Když se tak řehtáš, tak si dávej způsobně ruku před hubu, ať nemám tvoje zuby mezi utopencema.˝
˝No a co, pomůžu ti je rozkousat.˝
˝Chlapci,˝ ozval se hostinský Franta, ˝uklidněte se, prosím. Utopenci jsou pěkně křehoučký, nemusej je žvejkat dva najednou.˝
˝Pánové, pánové to je humor,˝ nevydržel to poslouchat pan učitel od vedlejšího stolu. ˝Raději ať nám Gijóm přečte nějakou novou báseň.˝
˝Pane učiteli, žádnou nemám. Ale řekněte mi nějaká tři slova, a já tady jednu sloku spáchám.˝
˝Tak dobře: maringotka, rosa, hic.˝
˝Pane učiteli, hic je hnusné, nepoetické slovo˝
˝To je dobře. Aspoň to nebudeš mít tak snadné.˝
Franta mi dal tužku a čistou účtenku.

MARINGOTKA

Je mi ráno pěkná kosa,
z maringotky není nic.
Ráno na ni padla rosa,
v poledne snad bude hic.

Pan učitel si spokojeně strká účtenku do odřené peněženky. Vypadá to, že budu mít další pivíčko.
˝Gijóme, čím sis tu maringotku včera natíral?˝ ptá se mě Fred. ˝Vodovkama? Je to hrozný, chlape, nemůžeš kváknout? Pomohl bych ti. První déšť ti to umyje.˝
Utřu si bílý vous od pivní pěny. ˝Nesmíš myslet na nejhorší, Frede. Třeba letos už nezaprší.˝
˝Ty seš dobrej kvůli tvý blbý barvě nebude pršet!˝
Pan učitel se nám vmísil do rozhovoru: ˝Gijóme, když jsi takovej tramp, tak bys měl spát pod širákem, ne? Já jsem zamlada taky trampoval, ale ve stanu. Jenže mi bylo jednou vedro, pak zase zima.˝
˝Jak často jste jezdil, pane učiteli?˝
˝Byl jsem jen dvakrát jednou v létě, podruhé v zimě.˝
V rohu sálu se probral harmonikář Jozífek: ˝Chcete zahrát? Má tady někdo rád hudbu?˝
Hospodský Franta na nedoslýchavého Jozífka zavolal: ˝Hudbu máme strašně rádi, Jozífku, ale to nevadí klidně hraj. Jestli chceš u toho taky zpívat, tak běž radši před hospodu, aby si tvoje stará nemyslela, že tě tady mlátíme.˝
Jozífek se opravdu zdvihl a naštěstí odchází. ˝Budu vám sem zpívat oknem. Je tu děsně nahuleno, mohl bych přijít o hlas.˝
Starý Jonáš přišel k pípě i s kozlem. Hospodskému podává nádobu: ˝Franto – do džbánu a s čepicí!˝
˝Pane Jonáš, nechoďte mi sem s tím kozlem hroznej smrad.˝
˝Neměj starost, Fanouši, kozlovi smrad nevadí.˝
Za oknem začal pokus o hudbu. Dva chlapi k oknu přiskočili, pořádně ho zavřeli a utěsnili dekou.
˝Gijóme, proč ty nemáš v maringotce ženskou?˝ zajímá se Fred.
˝Á na to už je pozdě.˝
˝Co to meleš? Ještě nejseš tak starej!˝
˝No jo, to je fakt. Tak na to mám ještě dost času.˝
˝Ty seš vůl. Víš co, šoupni mi nějakou zamilovanou báseň. Ale taky bych si dal tři slova, jako pan učitel,˝ škemrá Fred.
˝Blázníš? Na slova maringotka, rosa a hic?˝
˝Ne, ty vole jiná slova. Něco něžnýho, aby se to mojí Božce líbilo. Vona je zrzavá, tak ať tam jsou třeba rudé vlasy, a taky tam vraž třešně, ať to je hodně poetický! Jó a chci tam mít trylky.˝
˝Jaký trylky, proboha?˝
˝Vím já? Ty seš básník, mě se neptej. Udělej to jak chceš, ale ať se to hlavně líbí mojí Božce.˝
Zase píšu na účtenku:

BOŽENKO
Ve tvých vlasech rudé trylky,
jako z třešní barvivo.
Třešně tvoje Gijóm ukrad´,
králíkům dá krmivo.

˝Gijóme, neser! Začátek tam nech, dál už jsi to zprasil! Už jsi někdy dostal o půlnoci do huby?˝
Kdybys Frede věděl Samozřejmě, že dostal. Včera. Ale to vím jen já a ti tři parchanti, co do mě kopali.
Ani jsem nevěděl, že už je půlnoc. S Fredem jsem se rozloučil (báseň jsem opravil podle jeho vkusu) a vyrážím k lesu. Ale už z dálky vidím, že je zle. Maringotka hoří

ZPÁTKY NA PLESE

˝Že nejste ani blázen, ani sebevrah, víme jen já, vy a doktor Rambousek,˝ povídám Apolinérovi.
˝Strašně nerad vám dělám problémy, pane doktore. Za pár dní bude chatička už dodělaná. S chlapama z vesnice jsme ji postavili tam, kde stála maringotka. Už se těším zpátky do lesa.˝
˝Tak, tak a tím ukončíme váš azyl u nás. Mám o vás strach, abyste se příliš nevcítil do role blázna. Ty vaše básně, co Martin četl na pódiu člověk by řekl, že to máte z vlastní zkušenosti, ale vy jste čerpal z našeho prostředí. Kradete náměty, co?˝
˝Já nekradu, ale čerpám celý život, pane doktore. Proto bydlím nejraději v lese. A taky mám kliku na lidi. Tedy, jak na který˝ Apolinér se podrbal na nose.
˝Ty kluky, co vám podpálili maringotku, už chytili,˝ uklidňuji ho.
˝Já vím, doufejme, že místo nich nepřijdou další.˝
˝Doufejme.˝

Autor: Aťan, Foto: Internet