Návštěva u psychoanalytika – povídka

Autor článku: Milan Verner ˝Pane doktore,˝ zakňoural pobledlý mužíček skoro plačtivě. ˝já nemohu vidět krev. Stačí drobná kapka a rázem mám mžitky před očima a žaludek až někde v krku.˝ ˝Jen klid, pane Benstone,˝ uklidňoval doktor pacienta. ˝Tahle fobie je poměrně častá. Znal jsem muže, hromotluk přes dva metry, a když se jeho žena řízla do prstu, tak omdlel jako špalek.˝

˝A dá se to léčit?˝
˝Jistě.˝ Doktor Norris kritickým pohledem přehlédl obnošený kabát, který zcela nepochybně pamatoval lepší časy svého majitele. Zase jeden s prázdnou kapsou, pomyslel si mrzutě, ale jeho tvář neopouštěl profesionální výraz účasti. ˝Snad abyste si zašel za kolegou Jenkinsem. Ten má nižší taxi.˝
˝Nejde mi o peníze,˝ mávl trýzněný muž rukou. ˝Tedy,˝ zarazil se, zdědil jsem nějaké rodinné klenoty.˝
˝Tady není zastavárna,˝ chtěl ho odbýt doktor Norris, ale potom už jen mlčky zíral na utěšenou hromádku šperků. ˝To je vaše?˝ vydechl nevěřícně.
˝Bude to stačit?˝ zeptal se pacient místo odpovědi. ˝Nebo mám jít za doktorem Jenkinsem?˝
˝Za tohle z vás vyženu všechny fobie, které existují. Pokud ovšem není to kradené?˝
˝Předpokládám, že u vás budu mít více návštěv. Myslíte, že bych platil kradenými šperky?˝
˝Takže se dáme do práce.˝ Doktor Norris ukázal na měkkou pohovku. ˝Uvolněte se a upřeně se dívejte na rotující spirálu.˝
˝Hypnóza. Nevím, nevím.˝
˝To už nechte na mně.˝

˝Tak jak se vede?˝ Doktorova tvář připomínala měsíček v úplňku. ˝Je to lepší?˝
˝Není to sice stoprocentní, ovšem,˝ připustil solventní pacient, ˝značný pokrok tu je.˝
˝Však ono se to poddá, uvidíte, že si s tou vaší fobií brzy poradíme.˝ Doktor Norris byl nadmíru ohleduplný. Sám pověsil obnošený kabát na věšák a naklepal polštářek. ˝Vemte místo.˝
˝Jak to vypadá, doktore?˝ zeptal se Benston, když se probral z hypnózy. ˝Mám v plánu na nějaký čas odcestovat do zahraničí.˝
˝Myslím, že dneškem jsme naše sezení ukončili. Sklenku červeného?˝
˝Rád, jeho barva mi nikdy nevadila,˝ přiznal pacient a s povděkem přijal skleničku naplněnou výtečným portským.
Doktor Norris se usmál a pak, zcela nečekaně, vytáhl bílý kapesník potřísněný červenou barvou. ˝Krev!˝ vykřikl. ˝Celý je od krve.˝
˝Dobrý pokus,˝ pokýval Benston uznale hlavou. ˝Jenže tyhle chytáky už na mne neplatí.˝
˝Výborně!˝ Doktor Norris rozhodil ruce v souhlasném gestu, ale místo slov uznání rázně zaklel, protože se mu do zápěstí zabodl velký trn z jeho pichlavého miláčka.
˝Echinocactus grusonii, ten mizera má trny ostré jako nože,˝ omlouval se.
˝Ukažte, doktore,˝ vyléčený pacient vzal lékařovu ruku a zblízka se podíval na malý pramének krve vytékající z ranky. ˝Nic, vůbec mi to nevadí.˝
˝To jsem opravdu rád, dovolíte,˝ doktor Norris se snažil vyprostit ruku, ale sevření nepovolovalo.
˝Ještě moment,˝ Benston se naklonil a olízl krvavou stopu. ˝Dobré.˝ Slastně zamlaskal a obličej se mu rozzářil. Úsměv odhalil dlouhé špičáky, které se v příštím okamžiku hladově vnořily do hrdla uznávaného psychoanalytika.

Autor: Milan Verner , foto: internet