Nebuď labuť! – povídka

Autorka článku: Simona Monyová Po patnácti letech manželství dospěla Jarmila k závěru, že se pro párové soužití prostě nehodí. To Lubošovo významné: ˝Jdu se osprchovat, hned jsem u tebe,˝ už nemohla ani vystát. A manželova sebejistota, že svým výrokem učinil zadost milostné předehře, ji uváděla doslova k šílenství.

˝Co ti zase přeletělo přes nos?˝ ptával se čím dál tím častěji. A přitom pokaždé zavřel dveře balkonu, aby zajistil dostatek soukromí, neboť panelák je holt panelák, vedle postele si nachystal orosenou láhev piva, zřejmě jako odměnu za svůj výkon a přes lampičku přehodil tričko, které si příjemně prohřáté po aktu vždy oblékal.

V průměru třikrát týdně to máme 2 340 orosených lahví desetistupňového piva, 2 340 vrznutí balkónových dveří a 2 340 příjemně vyhřátých triček, pomyslela si Jarmila a představovala si toho sympatického chlápka ze čtvrtého patra, aby to vůbec po dva tisíce tři sta čtyřicáté prvé dokázala zvládnout.

˝Na co si stěžuješ? Děti máš zdravý, Luboš docela slušně vydělává, do hospody nechodí, zatím ho to s tebou pořád baví a dokonce ještě ani nezačal plešatět jako většina mužských v jeho věku,˝ pravila kamarádka Zdena. ˝Musíš se na to dívat z té lepší stránky. Můj Karel má pleš jak lívanec, věčně smrdí putykou a kdyby se chtěl přes ten pupek kouknout, jestli ho tam ještě má, potřeboval by periskop. Možná to u vás v ložnici chce jen nějaké oživení˝

Jarmila na radu kamarádky začala s oživovacími pokusy svého skomírajícího sexuálního života. Prastarou lampičku s vybledlým stínítkem vyměnila za svícen s šesti svíčkami, takže Lubošovi hned v úvodu chytlo tričko, místo piva po aktu nabídla šampaňské před, načež jí příštích několik minut říhal do obličeje a na bordelové prádélko zareagoval už pouze slovy: ˝Co je, ty ještě nejsi svlečená, vždyť je středa˝

Jarmila si slíbila, že definitivně skončí se sledováním filmů natočených podle románů Daniely Steelové a takto ušetřený volný čas využije ke studiu populárně naučných příruček Miroslava Plzáka. ˝Milostné planutí je otázkou několika prvních měsíců,˝ slyšela ho nedávno hlásat v jakési televizní debatě, ˝po zbytek života pak už člověk jen pracně udržuje oheň.˝ V mém případě spíš ohníček, povzdechla si a zatelefonovala Zdeně.
˝Tak povídej Jak to dopadlo?˝ nedočkavě se otázala přítelkyně.
˝Nebýt jednoho chlápka od nás z baráku, k ničemu by ani nedošlo. Asi začínám být frigidní,˝ odvětila poněkud nesrozumitelně Jarmila.
˝Tééda! Ty se nezdáš! Když změna tak pořádná, co?˝
˝Nic zvláštního se vážně nedělo˝
˝Přitáhnout do manželskýho lože souseda a rozdat si to ve třech ti nepřipadá dostatečně zvláštní?!˝
˝I kdybych to provedla, Luboš by si ničeho s největší pravděpodobností vůbec nevšimnul, ale na to já nemám. Prostě si vždycky jenom představuju někoho jinýho˝
˝A proč jsi to neřekla rovnou? Kdepak frigidita! Pouze potřebuješ obměnit vozový park!˝ spiklenecky hlaholila Zdena. O jejím rozsáhlém vozovém parku šly zvěsti celou Prahou už dlouhá léta.
˝To bych Lubošovi nemohla udělat!˝
˝A spát s ním s myšlenkama na jiný chlápky, to mu dělat můžeš? Vykašli se na věrnost. Nejsi labuť, abys měla jedinýho partnera po celej život. Jsi člověk. A člověk není monogamní tvor. Radím ti, najdi si milence. A co nejdřív.˝
˝Tobě se to řekne! Já umím hledat tak akorát hříbky v lese˝
˝S chlapama je to podobný. Když natrefíš na pěkněj hříbek, utrhneš ho.˝
O fundovanosti Zdeniných pokynů začala Jarmila pochybovat ihned poté, co se při obědě svůdně usmála na kolegu z právního, on se soucitně přeptal, zda ji bolí zub a doporučil jí svého švagra – dentistu.
Možná by si dal říct ten švagr, napadlo Jarmilu a pečlivě si uschovala jeho vizitku pro případ vrcholné nouze. Přece to nevzdám po prvním nezdaru, umiňovala si, a po zbytek týdne rozdávala úsměvy ostošest.
˝No, tak, Jaruš, je přece sobota,˝ dožadoval se manžel svých práv vskutku neodolatelným způsobem. Pak balkon, tričko, pivo. A chlápek ze čtvrtého patra za pevně semknutými víčky. Zdena má pravdu, musím na hříbky!
Ale kam? Do vinárny? Na fotbal? Do klubu šachistů? Mám si podat inzerát nebo nosit na krku ceduli: zoufale toužím po milostném dobrodružství?
˝To přijde samo,˝ uklidňovala ji Zdena. ˝Chlapi to prostě vycítí, buď v klidu.˝
Nemýlila se. Jednoho dne se na Jarmilu ze široka usmálo sto pětaosmdesát centimetrů vysoké, hnědooké štěstí přímo v chodbě u výtahu: ˝Svezete mě?˝
˝Ráda vás svedu totiž svezu,˝ vykoktala.
˝Vy mě svezte, svedu já vás,˝ řekl a ihned na tom začal pracovat.
˝Jedu o dvě patra výš,˝ úplně zbytečně poznamenala, když výtah zastavil ve čtvrtém patře a on jí galantně podržel dveře.
˝Rád bych vás pozval na skleničku˝
˝Piva?!˝ zhrozila se.
˝Proč právě piva?˝
˝Váš byt nemá balkon, že?˝ opáčila poněkud nesouvisle. ˝A nosíte i trička nebo jen košile?˝
˝Jste ze sčítání lidu nebo co?˝ zasmál se a odemknul.
Doma měl pečlivě uklizeno. Jarmila si připomněla svůj byt, kde centimetrová vrstva prachu věčně svádí syna, aby do něj čmáral neslušné obrázky a kde na lince a koberci v kuchyni bývá stabilně tolik drobečků, že by uživily středně velkou drůbežárnu.
˝Já jsem Milan,˝ řekl a podal jí sklenici s koňakem.
˝Jarmila. Ahoj.˝ Koňak vyšplíchl z cinkajících sklenic a provoněl místnost. Objal ji.
˝Nedalo by se zavřít to okno?˝ odtáhla se. ˝A taky je tady moc světla˝
Zavřel okno a zhasnul lustr. Vedle pohovky ostře zářila nástěnná lampa.
˝Asi už bych měla jít˝
˝Myslel jsem, že jsi to chtěla,˝ zašeptal mnohoslibně a znovu ji stisknul do náruče. Hlava se jí nezatočila, zem se nepohnula, jen jí před očima vytanul obrázek vlastního muže.
Milanův jazyk chutnal po koňaku, košili měl načichlou potem a kouřem a světlo nad pohovkou ji bodalo do očí. Zavřela je a znovu uviděla Luboše. Pocítila chvějivé vzrušení. Otevřela oči a bylo pryč.
˝Možná kdyby sis svlékl tu košili a přehodil ji přes lampu˝
Udělal to. Ale vzrušení se navrátilo až v okamžiku, kdy si představila manžela. A byly to jeho ruce, které ji vylouply ze šatů, byly to jeho ruce, které ji hladily, tiskly, rozehřály a rozpustily.
˝A teď bych si dala to pivo,˝ spokojeně vydechla.

Autor: Simona Monyová, Foto: Internet