Dějiny starověkých civilizací 8: Mezopotámské civilizace

Autorka článku: Maura ÁMIE.MEZOPOTAMSKÁ CIVILIZACE NEZANIKLA. BIBLICKÉ ZMÍNKY O AMORITECH. Mezopotámská civilizace přetrvala i při příchod u Amoritů. Stejně jako přežila akkadskou nadvládu či nepokojné období předcházející vzestupu 3. dynastie z Uru.

Náboženství, etika a umění, která v Mezopotámii existovala již od nejrannějších dob, nebyli Amoritskou nadvládou nijak zásadně ovlivněny. Pokračovalo uctívání sumerských bohů, a staré sumerské mýty a eposy byli stále znovu kopírovány, překládány, obecně bez větších úprav.

Éra amoritských království (zhruba 2000 – 1600 př. Kr.) je tak známá v Mezopotámské historii jako „Amoritské období“. Hlavní amoritské dynastie se dostaly k moci v Mari, Jamchadu, Qatně, Aššúru (rod Šamši-Adada I.), Isinu, Larse a Babylonu. Toto období ukončilo chetitské dobyti Babylonu (okolo 1595 př. Kr.) Od 15.stol. př. Kr. se termín Amurru obyčejně používal pro označení území severně od Kanaánu až po Kadeš na řece Orontes.

Amorité jsou zmíněni v Bibli.
Jméno Amorité je v Bibli užíváno pro jistý horský kmen obývající zemi Kanaán, podle Gen. 10:16 jako potomci Kanaána, syna Hamova.Tam jsou líčeni jako silní lidé statné postavy „jako výšky cedrů“, kteří obývali zemi na východě a západě od Jordánu; jejich král, Og, je nazýván jako poslední „zbylý z rodu gigantů“ Deut. 3:11.

Názvy Amorité a Kanaánští se pak často překrývají, Kanaán je užíván více všeobecně a Amorité jako specifická část Kanaánských.

Kam je Bible umístila?
Bibličtí Amorité původně obývali oblast rozprostírající se od vysočiny západně od Mrtvého moře (Gen 14:7) k Hebronu (13:8; Deut. 3:8; 4:46-48) , s Jordánskou dolinou na východ od řeky (4:49) a zemi „dvou králů Amoritských“, Sihona a Oga (Deut. 31:4; Joz. 2:10; 9:10). Oba, Sihon i Oba byli nezávislými králi.

Zřejmě se předpokládá, že tito Amorité byli spojeni s Jeruzalémskou oblastí, a že kmen Jebusitů byl jejich podskupinou. Jižní pahorky Judeiských hor se nazývají „hory Amoritskými“ (Deut. 1:7, 19, 20). Podle současné etymologická teorie také překlad jména hory Moriah po vynechání první slabiky zní „Hora Amoritská“.

Amoritští králové poraženi Jozuem.
Pět amoritských lokálních králů bylo podle Bible na hlavu poraženo Jozuem (10:10) při ˝Vodách Merómu˝ (Joz. 11:8). Dále je v Bibli zmínka, že za dnů Samuela byl mezi Amority a Izraelity mír (1 Sam. 7:14). Gibeonité byli považováni za jejich potomky a uzavřeli s Izraelity dohodu; když tuto Saul porušil a pobil některé z Gibeonitských, Bůh seslal na Izrael hladomor.

Přechodná vláda amoritských králů. Zánik sumerštiny, nástup akkadštiny.
Období Isin – Larsa (vláda amorejských králů) bylo jen přechodné (2017 př. Kr.-1763 př. Kr.). Po roce 2000 př. n.l. přestala být sumerština používána ve většině oblastí jako živý jazyk, definitivně vymřela asi kolem r. 1800 př. n.l. Uchovala se pouze jako sakrální, vědecký, právní a správní jazyk a jako jazyk vzdělanců. Klínopis svoji pozici neztratil a byl převzán a částečně upraven pro akkadský semitský jazyk. (od r. 2600 př. Kr.). Akkadský jazyk převzal úlohu jazyka dorozumívacího v celé Mezopotámii po asimilaci Sumerů, včetně úlohy jazyka diplomatického a úředního. Období Isin-Larsa je přechodné mezi III. dynastií z Uru a nástupem starobabylónské říše a jmenuje se po 2 nejdůležitějších státech té doby. Akkadština však začala svoji pozici ztrácet po příchodu Aramejců (Chaldejců) do Mezopotámie a okolních oblastí na počátku 1. tisíciletí př. n.l. Prosazoval se jazyk aramejský, jenž byl psán mnohem jednodušším písmem foinickým (fénickým). Proto v období novobabylónském (cca 600 př. Kr.) byla sumerština, akkadština a klínopis znám jen vzdělaným kněžím. Mezi lidem byly již neznámé, nepoužívané. Klínopis přežil pád Babylónu do rukou Peršanů i později Řeků (pol. 6. století a pol. 4. století př. Kr.), ale před začátkem letopočtu vymizel.

Autor: Maura, Foto: Internet