Folklór, kroje, tvář země a úřednická nekompetence

Autor článku: Jiří Plocek Tak a máme to. Obrázek Čechů v zahraničí je prý ještě horší, než jsme si vůbec představovali. Kdo nám to sděluje? Mimo jiné i odbor komunikační strategie ministerstva zahraničí. A co má takový odbor v popisu práce? Na oficiálních stránkách ministerstva se dozvíme mimo jiné: „Odpovídá za koordinaci a realizaci vnější komunikační strategie. Vnější komunikační strategií se rozumí zajišťování prezentace ČR v zahraničí. Je třeba přestat vysílat hlavně obrázky krojů a tanců. Je nutné ukazovat hlavně to, co evokuje vyspělost a kultivovanost… Musíme ukázat věci, jimiž jsme ve světě vynikli, ale svět neví, že jsou to české věci. Chcete příklad? Třeba kontaktní čočky. „

Tance a kroje

Svatá prostoto! Tance a kroje tedy evokují zaostalost a nekultivovanost (pamatujte si to, Španělé, Maďaři, Francouzi, Švédové a mnozí další, co se nestydíte za svoje tradice!). Místo toho bychom si mohli zaplatit u všech výrobců kontaktních čoček reklamu – na každé krabičce by bylo napsáno: „Pozor! Toto vymyslel Čech!“ Ať si už konečně každý, kdo nosí čočky, uvědomí, jak jsme vyspělí.

Proč nám zodpovědný úředník prozrazuje, jak špatně funguje jeho instituce, místo aby výsledky průzkumu, které si objednal, použil ve vší tichosti ke zlepšení své práce? Vysvětlení se nabízí: zastírací manévr. Ta paní stejně jako naše vrcholné státní instituce jsou velmi vlažné ve vztahu ke kultuře vlastního národa, jejímu poznávání a v následné kvalitní dramaturgii, to jest výběru, kdo by nás měl při jaké příležitosti kde reprezentovat.

Nebýt výjimečných jedinců, kteří boxují víceméně na vlastní pěst, byl by výsledný obraz velmi matný. Ze své mezinárodně podložené muzikantské a publicistické praxe vím, že někde se hodí kvalitní folklorní soubor, jinde kvalitní vážná hudba, jinde alternativní hudba. Někde experimentální divadlo, jinde multimediální představení. A vím taky, že je lepší – než někomu vytírat zrak jednorázovými „peckami“ – systematicky a kontinuálně vytvářet v cizině trvalé povědomí o svérázné kultuře našeho národa.

Chce to systém

Když jsem v roce 1998 přijel za vlastní peníze prezentovat moravskou hudbu na hudební veletrh WOMEX do Stockholmu, dozvěděl jsem se s úžasem, že Švédsko je třetím největším exportérem hudby na světě! A brzy jsem pochopil proč. Stát a další instituce dlouhodobě a systematicky podporují jak domácí scénu, tak zahraniční prezentaci.

Pokusit se u nás o něco takového na úrovni státních institucí znamená narazit nejdřív na pláč na nedostatek peněz a pak na argumenty typu: Vždyť je to věc každého jednotlivce… Na skandinávských každoročních hudebních samplerech najdeme i slavné kapely, protože i ty svou kvalitou reprezentují stát. Samozřejmě, při vhodně zvolených příležitostech… To by také měl být výsledek kvalitní práce ministerského odboru.

A tady si neodpustím: prosákly ke mně signály, že i náš stát přemýšlí konečně o nějaké reprezentativní prezentaci naší hudby, a aby to nebyla malá akce, tak na francouzském MIDEM – věhlasném veletrhu světového showbyznysu. Nepoučitelní, zas půjdeme někam vybíjet okno s produkcí, jež není naší kultuře vlastní. Neustále se s někým nesmyslně a zamindrákovaně poměřovat.

Autor: Jiří Plocek , foto: internet