Jak jsem rozmlouval s bačou a nepřivedl ovce na salaš.

Autor článku: Jaromír Šiša Občas mě přepadne touha narovnat podlomené zdraví. Zjistil jsem, že nejlépe se narovnává v termálních pramenech, a protože u nás jsme na tom s takto vyvěrající vodou mizerně, zajíždím do osvědčených i neobjevených lokalit, o kterých jsme si ještě nedávno mysleli, že jsou naše.

Hned druhý den pobytu v lázních jsem obhlížel neznámý terén. Obchod je obchod, a když někde taková voda pramení, je třeba ji v zájmu turistů a hlavně peněz spoutat, přistavit tobogány a dát tomu anglický název Aqupark, a to naopak nemusím. A tak jsem navštívil místní krčmu. Protože jsem člověk družný a v létě mobilní, nebyl problém navázat tam zpřetrhaná přátelství, a pak už stačilo pár boroviček a došel jsem k informacím nedostupným řadovým turistům. Stačí objet určený kopec, kde pod lesem prýštila do malého jezírka perlivá a teplá voda, za kterou o deset kilometrů níž platí v eurech. Bylo to úžasné hlavně k ránu, kdy padala mlha o otvíral se kraj.

Jednoho brzkého rána jsem na stráni podél cesty k přírodnímu bazénu spatřil stádo ovcí, dva psy a baču.Právě si balil cigáro. Nedalo mi to, a protože to byl bača komunikativní, začal jsem vyzvídat bačovská tajemství. Zajímalo mě především, kdo velí přesunu celého stáda. Dokouřil a pravil: Veď pozri… Zvednul se, přešel cestu a začal stoupat do protější stráně. A ovce? Jen tak, jakoby se nic nedělo, bez mrknutí ovčího oka, ho skoro nezúčastněně obklíčily a kráčely s ním. Nedal jediný povel, jediný zvuk, prostě se jen zvednul a šel. Probudily se ve mně velitelské buňky, a když byl ještě na dostřel, křičím: Pán bača, možem si to zkusiť? Veď choc…
Dokončení článku najdete ZDE.

Autor: Jaromír Šiša, Foto: Internet