Jak využívat moc našeho podvědomí – 88

Autor článku: PhDr. Zdeněk Chmel Slíbil jsem napsat o ˝nosičích depresí˝. Mohl bych mluvit dokonce o šiřitelích depresí. Nejde o žádné bakterie či viry, ale jejich důsledek je obdobný. A i když budu mluvit o starých lidech, pak musím uvést, že toto infikování depresí není ˝výsadou˝ jen generace z první poloviny 20. století. Najdou se i mezi čtyřicátníky.

Existuje totiž mnoho lidí, napříč generacemi, kteří nejsou schopni mluvit o ničem jiném než o svých nemocech, starostech, křivdách a strázních. Ať s nimi začnete mluvit na jakékoli téma, vždy skončí tam, kde je bolí, kde je píchá, kdo jim kdy ublížilA když se sejdou dva takoví jedinci, oba mluví, ale vzájemně se vůbec neposlouchají, protože jsou zahleděni jen do sebe. V přítomnosti takových lidí – pokud jste vnímavý člověk s empatickým myšlením – se neubráníte depresi. Jedinou ochranou před nimi je – vyhnout se.

Tito lidé si pak stěžují ještě navíc na osamělost a závidí svým vrstevníkům a jiným lidem, kterým se nikdo nevyhýbá, protože se s nimi nejen dobře pobaví, ale často vyslechne i jejich moudré zkušenosti (to už mluvím opět o staré generaci), které ale nejsou podávány jako moudrosti, ale zazní jen tak mimochodem v rámci nějakého příběhu ze života.

V této souvislosti poznamenávám, že existují – ovšem kromě skutečně mladých seniorů – i ˝mladí starci˝, kteří už ve dvaceti dokáží mluvit jen o sobě a druhého poslouchají jen tak, aby mu mohli ˝skočit do řeči˝ a znovu omílat své téma, jehož hlavním hrdinou jsou oni sami (nebo samy). To se netýká jen již zmíněných srazů abiturientů po dvaceti, třiceti a X letech. S tímto jevem se můžete setkat v parku na lavičce, v čekárně u lékaře nebo na nádraží – prostě všude, kde jsou k tomu vytvořené podmínky, jejichž základem je určité shromáždění lidí, kteří jsou odsouzeni k nicnedělání a nudě. To je živná půda, kde nosiči a šiřitelé depresí excelují.

Možná si říkáte, že jsem málo tolerantní, že bych měl sám projevovat trochu více
pozitivního myšlení i vůči takovým lidem, kteří jsou vlastně chudáci. Jenže s infekcí
depresivního myšlení je to stejné jako u jiných nákaz. Buďte tolerantní vůči žloutence
a nemyjte si ruce, buďte tolerantní vůči chřipce a nechte na sebe kašlat a kýchat lidmi,
kteří si přitom nezakryjí ústa kapesníkem. Jak asi dopadnete? Minimálně tak, že takto
chápané pozitivní myšlení vás přinutí strávit několik dní na lůžku se stejnou, ne-li horší
nemocí. Tou horší mám na mysli současné nebezpečí šíření tzv. ˝prasečí chřipky˝.
Můžete namítnout, že tady jde o něco jiného – jen o duševní zdraví a o žádnou
epidemii či pandemii. To je sice pravda, ale nesouhlasím s tím slůvkem ˝jen˝, protože
duševní zdraví je velice často základem odolnosti vůči nemocem těla.Tolerance také
má své hranice. Nemůže být bezbřehá. Je to jako se svobodou člověka. Ta začíná a
končí tam, kde začíná a končí svoboda jiného člověka. Tam, kde někdo škodí jinému
člověku nebo celé společnosti, tam by byla tolerance sama zlem.

Přicházející ˝třetí věk˝ můžeme zastavit i tím, že se osvobodíme od jistých manýr stáří. Například jde o držení těla. Proč se zbytečně hrbit, když můžeme kráčet vzpřímeně. A jsme-li u té chůze, pak je logické, že když se budete šourat, namísto toho, abyste pořádně vykročili, tak při tom šourání nejspíš zakopnete na nerovném chodníku. A udělat všechno pro to, abyste se nenudili. Mít svůj cíl a naplno žít – nejen přežívat. Sledovat život kolem sebe s optimismem, nikoli škarohlídsky.

Psychologie zná celou řadu změn chování ve stáří. Připomeňme si dvě z nich:
a) bezdůvodné stížnosti a stesky, jimiž někteří staří lidé otravují své okolí (viz nahoře
o nosičích depresí)
b) hašteření kvůli maličkostem. Zapátrejte ve své mysli, kdy jste se zbytečně rozčilovali kvůli nějaké banalitě nebo kvůli něčemu, co sami nemůžete změnit. Vzpomeňte si – už jsme si říkali, že jedním ze základních principů pozitivního myšlení je: ˝Co nemohu ovlivnit, tím se netrápím.˝ To není výzva k úplné pasivitě. Jde jen o to, abyste zbytečně neplýtvali svou energií na nesprávném místě.

Jako příklad uvedu: Asi také nejste příznivci hazardních her. Sami s tím ale nic dělat nemůžete. Avšak někdo jiný může. Jistě jste rovněž četli o tom, jak byli jedním z našich novinářů nachytáni politici, kteří za nabídnutý milión byli ochotni podpořit zákon, který by šel ˝na ruku˝ provozovatelům různých heren a tím i šíření hazardu. Díky uvedenému nápadu byli tito úplatní politici pořádně ˝klepnuti přes prsty˝. Ale ani vy sami nejste bezmocní. Až budete v příštích volbách rozhodovat koho volit, vzpomeňte si, kteří politici to byli a na které kandidátce.

Z toho plyne na jedné straně: Nehašteřit se, nebrblat na všechno kolem, prostě myslet pozitivně, ale na druhé straně vyvozovat správné závěry. Pamatujme i na to, že myšlenky jsou energie a ty plně vědomé myšlenky jsou nasměrovanou energií. A to i vůči podvědomí. O tom zase příště.

Autor: PhDr. Zdeněk Chmel, Foto: Internet