Poslední diskuse


Zdraví zobrazit diskusi

Podle rady ministra už telefonuje 45 minut z...

Práce zobrazit diskusi

Hledám lidí pro výzkum trhu. Jedná se o...

Co se kde děje zobrazit diskusi

Ahojte,jsem tady nova a vidim posledni...

Jak využívat moc našeho podvědomí – 89

Publikováno: 13.11.09
Počet zobrazení: 1384


      Autor článku: PhDr. Zdeněk Chmel
Minulý článek jsem ukončil konstatováním, že myšlenky jsou energie a ty plně vědomé myšlenky jsou nasměrovanou energií. A to i vůči podvědomí. Na tom je založeni i princip sci-modlitby a ovlivňování podvědomí jejím prostřednictvím. Nebudu opakovat to, co jsem již několikrát zdůrazňoval, že na druhé straně negativní myšlenky jsou také energií, ale v tomto případě zcela protisměrnou.


Takže i to brblání na všechno kolem sebe a hašteření nikomu rozhodně neprospívá. Naopak, škodí nejen nám, ale i celému okolí.
A teď to převeďme k našemu současnému tématu, jehož hlavním mottem je: ˝Jste pouze tak staří, jak myslíte.˝ A to duševně i tělesně. A vrátím-li se k ˝Pěti Tibeťanům˝, pak si také nesmíte myslet, že touha po omládnutí je pouhým snem. Když budete věřit, že lze omládnout duševně i tělesně, splní se vám to. Slíbil jsem vám také své přiznání. Když jsem studoval knihu Petera Keldera a poté i knihu ˝Pět Tibeťanů v praxi˝ Gisely L. Teschkeové (Nakladatelství FONTÁNA Olomouc 2005), mým cílem bylo nejen se s touto metodou ˝věčného mládí˝ seznámit, ale plně ji využívat. A také ji využívám. Jenže téměř v závěru knihy jsem našel tuto větu plukovníka Bradforda: ˝Nesmíte se sprchovat příliš ledovou vodou, to by vás vnitřně zchladilo a připravili byste se o veškerý užitek z cviků.˝

A já jsem náhle stál před dilema. Měl jsem dvě možnosti:
1.Přestat se sprchováním ledovou vodou, které provozuji již rok, a jež se stalo mým návykem při vstupu do nového dne a cvičit Tibeťany.

2.Pokračovat ve sprchování a nepokračovat ve cvičení ˝Pěti Tibeťanů˝.

Nechtělo se mi přestat ani s jedním, ani s druhým. A tak jsem to vyřešil kompromisem. Sprchuji se a také cvičím tibetské rity i s tím vědomím, že se mohu připravit o ten omlazující užitek z cviků. A protože myslím pozitivně, připomínám si, co také řekl zmíněný plukovník: ˝Nemusíte dokonce ani cvičit všechny rity. I jeden pravidelně opakovaný ritus má velký význam.˝ Jak to dopadne, to vám sdělím po několika měsících. Třeba jen omládnu o něco pomaleji.

Dnes žádný příběh ze své poradny na toto téma nemám. Povím vám ale příběhy lidí o kterých jsem se dočetl v různých pramenech. Na prvním místě je to sám dr. Joseph Murphy. V dobách, kdy se muži dožívali sotva šedesáti let, on žil aktivně až do 83. A to měl za sebou rakovinu. Zhoubným nádorem onemocněl po čtyřicítce. Tehdy taková diagnóza znamenala doslova ortel smrti, protože neexistovala chemoterapie a tím méně ozařování. Dr. Murphy se zcela jednoznačně vyléčil svou vlastní metodou – tedy mocí podvědomí a pozitivním myšlením.

A o svém otci vypráví: ˝V pětašedesáti letech začal učit francouzsky. V sedmdesáti platil v tomto oboru za uznávanou kapacitu. Potom se rozhodl studovat keltštinu a i v tomto oboru to dotáhl na uznávaného a slavného učitele. Mé sestře pomáhal intenzivně při studiuS přibývajícím věkem měl stále krásnější rukopis a jasnějšího ducha. Zemřel v devětadevadesáti.˝

V knize dr.Murphyho také najdete příběh o chirurgovi, který za ním přišel po jedné z jeho přednášek a prohlásil: ˝Je mi teď osmdesát čtyři let. Každé ráno operuji, odpoledne mám vizitu a večer píši články pro lékařské i jiné časopisy. A dodal: ˝Každý člověk je tak mladý a užitečný, jak myslí a cítí.˝ (Jak vidíte, je jen jedním slovem doplněná ta myšlenka, kterou jsem uvedl vpředu.)

Dr. Murphy rovněž vypráví o tom, jak přednášel v Bombaji a byl představen jednomu stodesetiletému muži. Popisuje jej takto:
˝Vypadal, jako by byl prozářen paprsky vnitřního světla. V jeho očích byla nevýslovná krása, která pro mne byla znamením, že zestárl s veselým srdcem a že ani jeho duch neztratil nic ze své bystrosti a jasu.˝

Ale abych nemluvil jen o mužích. Z jiných pramenů mám příběh Marthy Grahamové, zakladatelky moderního tance, která ve třicátých letech 20. století založila v New Yorku známé divadlo tance a na scéně stála až do své osmdesátky. Podle současníků se tam pohybovala graciézněji než leckterá ˝dvacítka˝. Druhý příběh je o německé filmové režisérce Leni Riefenstahlové, která se v sedmdesáti letech naučila hloubkovému potápění a její podvodní fotografie poté vyvolávaly velký obdiv a nadšení.

Prostě tyto ženy a muži nikdy nepociťovali strach ze stáří. Někdo může říci: ˝To, že každému stejně přibývají léta, to je snad jedna z mála spravedlností, které máme na tomto světě.˝ Zdá se, že tomu tak je. Já si ale dovolím odporovat. Ale o tom zase až příště.

Autor: PhDr. Zdeněk Chmel, Foto: Internet

Vaše komentáře

Celkem 0 komentářů (0 komentářů čeká na schválení)

Zanechte komentář: