Jak využívat moc našeho podvědomí – 89

Autor článku: PhDr. Zdeněk Chmel Minulý článek jsem ukončil konstatováním, že myšlenky jsou energie a ty plně vědomé myšlenky jsou nasměrovanou energií. A to i vůči podvědomí. Na tom je založeni i princip sci-modlitby a ovlivňování podvědomí jejím prostřednictvím. Nebudu opakovat to, co jsem již několikrát zdůrazňoval, že na druhé straně negativní myšlenky jsou také energií, ale v tomto případě zcela protisměrnou.

Takže i to brblání na všechno kolem sebe a hašteření nikomu rozhodně neprospívá. Naopak, škodí nejen nám, ale i celému okolí.
A teď to převeďme k našemu současnému tématu, jehož hlavním mottem je: ˝Jste pouze tak staří, jak myslíte.˝ A to duševně i tělesně. A vrátím-li se k ˝Pěti Tibeťanům˝, pak si také nesmíte myslet, že touha po omládnutí je pouhým snem. Když budete věřit, že lze omládnout duševně i tělesně, splní se vám to. Slíbil jsem vám také své přiznání. Když jsem studoval knihu Petera Keldera a poté i knihu ˝Pět Tibeťanů v praxi˝ Gisely L. Teschkeové (Nakladatelství FONTÁNA Olomouc 2005), mým cílem bylo nejen se s touto metodou ˝věčného mládí˝ seznámit, ale plně ji využívat. A také ji využívám. Jenže téměř v závěru knihy jsem našel tuto větu plukovníka Bradforda: ˝Nesmíte se sprchovat příliš ledovou vodou, to by vás vnitřně zchladilo a připravili byste se o veškerý užitek z cviků.˝

A já jsem náhle stál před dilema. Měl jsem dvě možnosti:
1.Přestat se sprchováním ledovou vodou, které provozuji již rok, a jež se stalo mým návykem při vstupu do nového dne a cvičit Tibeťany.

2.Pokračovat ve sprchování a nepokračovat ve cvičení ˝Pěti Tibeťanů˝.

Nechtělo se mi přestat ani s jedním, ani s druhým. A tak jsem to vyřešil kompromisem. Sprchuji se a také cvičím tibetské rity i s tím vědomím, že se mohu připravit o ten omlazující užitek z cviků. A protože myslím pozitivně, připomínám si, co také řekl zmíněný plukovník: ˝Nemusíte dokonce ani cvičit všechny rity. I jeden pravidelně opakovaný ritus má velký význam.˝ Jak to dopadne, to vám sdělím po několika měsících. Třeba jen omládnu o něco pomaleji.

Dnes žádný příběh ze své poradny na toto téma nemám. Povím vám ale příběhy lidí o kterých jsem se dočetl v různých pramenech. Na prvním místě je to sám dr. Joseph Murphy. V dobách, kdy se muži dožívali sotva šedesáti let, on žil aktivně až do 83. A to měl za sebou rakovinu. Zhoubným nádorem onemocněl po čtyřicítce. Tehdy taková diagnóza znamenala doslova ortel smrti, protože neexistovala chemoterapie a tím méně ozařování. Dr. Murphy se zcela jednoznačně vyléčil svou vlastní metodou – tedy mocí podvědomí a pozitivním myšlením.

A o svém otci vypráví: ˝V pětašedesáti letech začal učit francouzsky. V sedmdesáti platil v tomto oboru za uznávanou kapacitu. Potom se rozhodl studovat keltštinu a i v tomto oboru to dotáhl na uznávaného a slavného učitele. Mé sestře pomáhal intenzivně při studiuS přibývajícím věkem měl stále krásnější rukopis a jasnějšího ducha. Zemřel v devětadevadesáti.˝

V knize dr.Murphyho také najdete příběh o chirurgovi, který za ním přišel po jedné z jeho přednášek a prohlásil: ˝Je mi teď osmdesát čtyři let. Každé ráno operuji, odpoledne mám vizitu a večer píši články pro lékařské i jiné časopisy. A dodal: ˝Každý člověk je tak mladý a užitečný, jak myslí a cítí.˝ (Jak vidíte, je jen jedním slovem doplněná ta myšlenka, kterou jsem uvedl vpředu.)

Dr. Murphy rovněž vypráví o tom, jak přednášel v Bombaji a byl představen jednomu stodesetiletému muži. Popisuje jej takto:
˝Vypadal, jako by byl prozářen paprsky vnitřního světla. V jeho očích byla nevýslovná krása, která pro mne byla znamením, že zestárl s veselým srdcem a že ani jeho duch neztratil nic ze své bystrosti a jasu.˝

Ale abych nemluvil jen o mužích. Z jiných pramenů mám příběh Marthy Grahamové, zakladatelky moderního tance, která ve třicátých letech 20. století založila v New Yorku známé divadlo tance a na scéně stála až do své osmdesátky. Podle současníků se tam pohybovala graciézněji než leckterá ˝dvacítka˝. Druhý příběh je o německé filmové režisérce Leni Riefenstahlové, která se v sedmdesáti letech naučila hloubkovému potápění a její podvodní fotografie poté vyvolávaly velký obdiv a nadšení.

Prostě tyto ženy a muži nikdy nepociťovali strach ze stáří. Někdo může říci: ˝To, že každému stejně přibývají léta, to je snad jedna z mála spravedlností, které máme na tomto světě.˝ Zdá se, že tomu tak je. Já si ale dovolím odporovat. Ale o tom zase až příště.

Autor: PhDr. Zdeněk Chmel, Foto: Internet