Jsem to ještě já! – román na pokračování, 11

Autorka článku: Maura Zase jsem začal brát prášky na spaní, abych neměl noční můry. Ráno se probouzím unavený, jako bych nespal celou noc. Chybí mi pohyb a zdravá výživa, ale také mi chybí spoustu jiných věcí, které si nemohu dopřát. Je to naprostý klid a přeladění do harmonie.

V pátek mi volala Marie, kdy pojedu, že upekla nějaké buchty. Řekl jsem, že nikam nejedu, ale vynadala mi a tak jsem jel domů pro buchty. Byl jsem překvapený, že Petr seděl u stolu a ládoval se.
˝Ahoj,˝ řekl jsem a nevěděl co říci dál.
˝Ahoj táto,˝ odpověděl mi s plnou pusou.
˝A nehltej,˝ napomenula ho Marie mateřsky.
˝Táto, pojedu s tebou. Kdybys potřeboval pomoci.˝
Jo, to je nápad.
˝Jasně, upečeme si buřty na ohýnku.˝
Petr vstal ze židle.
˝Užijeme si to,˝ řekl prostě a já věděl, že to dělá také kvůli mně.
Dorazili jsme brzy ráno, kdy je tam nejhezčí atmosféra. Petr vyskočil z auta.
˝No to je bezva, táto. Sem budu jezdit s holkami.˝
˝Já ti dám holky,˝ řekl jsem a vytahoval jsem z kufru věci. Ta Marie!
˝Dáme si čaj, ne?˝ navrhl Petr, když se rozhlédl po kuchyni.
˝Můžeš na něho postavit,˝ souhlasil jsem.
Seděli jsme naprosto sobě a pili čaj. Venku zpívali ptáci a slunce se drala lo do místnosti okny. Takové ticho!
˝Táto, kdo je ten Hrubec?˝ zeptal se mě najednou.
˝Ale takový starý bylinkář. Stará se nám letos o zahrádku.˝
˝No, mamka říkala, že je úžasný.˝
˝Když si to mamka myslí˝
˝A tobě vadí?˝
˝Ne, proč?˝
˝No, že fušuje doktorům do řemesla,˝ řekl ironicky a poťouchle se usmíval. Aha. Marie si myslí, že na něho žárlím, či co.
˝Koukni, někdo sem jde.˝
˝Nemusím, je to pan Hrubec,˝ řekl jsem a dopil jsem čaj.
Vyšel jsem před dveře. Šel důstojně, opíral se o hůl a slunce měl v patách. Jeho postava byla zahalena tím ranním oparem a já pochopil, že neunesu tu jeho velikost a prostotu, s jakou chápe této svět. Tím popírá všechno, na co jsem se já upínal a hledal ve všech složitostech. V tu chvíli mi bylo líto, že jsem se kvůli němu zlobil. Já jsem se vlastně zlobil na sebe.

˝Pan doktor už přijel a se synáčkem,˝ řekl a podal mi ruku, ˝tak co, jak se vám líbí zahrádka?˝
˝Je to moc pěkný. Moc jsem vám vděčný.˝
˝Ale copak mně. Pro mě je to radost. Ale vypadl mi pomocník. Vzal si ho pánbůh,˝ řekl lítostivě a usedl na lavičku před vrátky. Tak, Uhlíř už umřel, pomyslel jsem si s lítostí. Petr vyšel ze dveří a podal panu Hrubcovi ruku.
˝A, mladý muž. Jako doubek. A zdravíčko mu slouží a sloužit bude. Chlapče, jestli si to nezkazíš, budeš mít dobrou budoucnost. Jen vytrvej, buď jako ten pramen vody v lese.˝
Petr pokýval hlavou a usmíval se.
˝Tak pojďte na čaj a na buchtu.˝
¨˝A zdali pekla buchty milostpaní?˝
˝No jasně.˝

Hrubec usedl za stůl a vzal do ruky buchtu. Rozlomil ji vejpůl.
˝A bude zase dobře, bude zase dobře,˝ šeptal pro sebe.
˝Vy prý sbíráte bylinky,˝ řekl Petr, aby asi o něčem mluvil.
˝Máš zájem o bylinky? No, sbírám, sbírám a je to čím dál těžší. Už nestačím. Brzy půjdu za Uhlířem. Jen ta zahrádka tu zůstane.˝
˝Vyprávějte nám něco,˝ zaprosil Petr.
˝A co? Co chcete slyšet?˝
˝Něco o vašem životě a tak.˝
Pan Hrubec se zamyslel. Zakousl se do buchty a zapil ji čajem.
˝Tak dobře. Nebylo to vždycky lehké, ale největším úspěchem mého života byla náhoda, že jsem se přistěhoval do tohoto kraje. Nejsem původně odtud. První, druhý i třetí rok jsem trochu strádal, než jsem se naučil rozumět způsobu života, který s tímto místem souvisel. Všichni mi říkali, jaké je to půvabné místo a že jsem jako na rekreaci, ale já musel nejdřív všechno vytvořit. Největší štěstí bylo, že jsem našel v lese pramen vody, tak čisté a lahodné, že byste ji těžko jinde hledali. Byl už tehdy dost bohatý. Bál jsem se zpočátku, aby nevyschnul, když tři léta za sebou padly sucha. Musel jsem o něj pečovat a zvykl jsem si na to. Další štěstí bylo, že jsem našel místo, kde rostly krásné velké maliny a ostružiny. Využívám listy na čaj a plody zavařuji. Někdy i zavařeniny prodám, když si lidé přijdou ze vsi. Sběr hub se mi stal koníčkem i potřebou, protože mám rád prostá jídla a masa jím velmi málo. Takové živobytí mi jde velmi k duhu. Co člověk potřebuje, než střechu nad hlavou a rozumné jídlo, které ho nasytí a neotráví celý organismus. Mléko, máslo a podmáslí od sedláka.˝

Odmlčel se. Petr ho soustředěně pozoroval. Vypadal, jakoby se chtěl omlouvat.
˝Nejsem zvyklý moc mluvit. Lidi se mi vyhýbají a většinou jsem sám. Tak promiňte mi tu prostou řeč.˝
Petr zakroutil hlavou a pohladil ho po ruce.
˝Bylo to moc krásné.˝

Autor: Maura, Foto: Internet