Poslední diskuse
Zdraví
Podle rady ministra už telefonuje 45 minut z...Práce
Hledám lidí pro výzkum trhu. Jedná se o...Co se kde děje
Ahojte,jsem tady nova a vidim posledni...Mýty jsou stále živé 22
Pohádka o trosečníkovi Vyslanec je velmi sklíčený. Na své výpravě očividně neuspěl a obává se, jak králi vysvětlí, že jeho loď, jež měla přivézt vzácné zboží, je prázdná. Muž z jeho doprovodu – onen pravý „ztroskotaný námořník“ tohoto příběhu – ho nabádá, aby se na věc díval ze světlejší stránky. Výprava cestou neutrpěla žádné ztráty na životech, z Núbie bezpečně vyvázla a nyní se nachází už na egyptské straně první nilské peřeje. Námořník trvá na tom, že vyslanci povypráví dobrodružnou historku, jež se mu kdysi přihodila. Po tři dny se skrýval pod ochranou stromů, dokud ho žízeň nedonutila ostrov probádat. Zjistil, že ztroskotal v učiněné rajské zahradě. Všude kolem rostly zralé fíky, hrozny, zelenina a okurky a byla tam hojnost ryb a ptactva. Když se dosyta najedl, zažehl oheň a na důkaz vděčnosti za svou záchranu obětoval bohům zápalnou oběť. Dým však zřejmě prozradil, kde se nachází, neboť v tu ránu se stromy začaly kácet k zemi a zdálo se, že se celý ostrov otřásá. K svému ohromení spatřil, jak se k němu blíží obrovský had, dlouhý šestnáct metrů. Byl to legendární tvor. Pokrývaly ho zlaté šupiny, obočí měl z lazuritu a měl, jako bůh, vous, jenž mu visel dolů v délce jednoho metru. Had, který uměl mluvit lidskou řečí, se vzepjal a žádal po námořníkovi vysvětlení, jak se na ostrov dostal. A vyhrožoval, že pokud nedostane okamžitou odpověď, vychrlí na námořníka plamen a sežehne ho na popel. Ohromený námořník hrůzou sotva koktal. Had se začal chovat laskavěji, uchopil námořníka do tlamy, a aniž ho poranil, zanesl ho do svého příbytku. Uklidněný námořník mu vyprávěl příběh o ztroskotání (v podobě, jež se téměř doslova shoduje s původním líčením – jde o rys společný tradici poesie nebo vypravěčství). Had námořníkovi pověděl, že ho božská síla zanesla na „ostrov Ka“. Ka je životní síla člověka zrozená v týž okamžik jako fyzické tělo, avšak přetrvávající tělesnou smrt jakožto duchovní entita. Autor: Maura, Foto: Internet
Autorka článku: Maura
Zakletý ostrov
V Moskvě je uložený papyrus, který pochází z klasického období egyptské literatury, z doby, z doby Střední říše. Vznikl pravděpodobně někdy v 11. století před naším letopočtem. Aby byl milý čtenář lépe informován, právě v tomto období prožívala egyptská civilizace rozmach faraonské moci v Núbii, na jih od žulového pomezí u Asuánu.
Zesílil dozor nad zlatými doly a v okolí druhých nilských peřejí se budovaly masivní pevnosti. Navíc zavládl průzkumnický duch a královští zmocněnci byli vysíláni do Súdánu, aby prozkoumali výnosné obchodní cesty.
Pohádka začíná tak, že z tajuplného ostrova se vrací z výzkumné výpravy do Núbie nejmenovaný vyslanec. Z historických nápisů, jako je vlastní životopis správce Harchufa (kolem 2240 př. n. l.) vytesaný na přední straně jeho hrobky v Kabbet el-Hava v Asuánu, víme, po jakém přepychovém zboží pro faraona se pátralo – po kadidlu, ebenu, sloních klech a panteřích kůžích.
Byl na výpravě, jež měla namířeno ke královským dolům a dala se cestou, při níž se museli plavit po Rudém moři. Loď měli mohutnou. Šedesát metrů na délku a čtyřicet na šířku! Jeho společníci – 120 námořníků byli nebojácní muži, kteří se neděsili přírodních živlů a dokázali předpovědět, kdy se schyluje k bouři. Přišel však příliš náhlý poryv větru a zdvihl vlnu čtyři metry vysokou, takže – jak se v papyru praví – „loď zemřela“. Celá posádka utonula v moři, kromě jeho samotného, jehož moře vyvrhlo na pobřeží jakéhosi ostrova.
Jistý egyptolog přišel s návrhem, že by možným přetlumočením mohlo být označení „ostrov fantomů“. Nicméně jelikož ka je magická síla schopná zhmotňovat neživé obrazy např. chleba, džbánů s pivem, kadidla, oděvů a zvířat, označení „zakletý ostrov“ pravděpodobně vystihuje to, co měl had na mysli. Pak se námořník doví, že jeho pobyt na ostrově potrvá čtyři měsíce, dokud kolem nepoplují jeho přátelé a nezachrání ho. Had zdůraznil, že se námořník dostane až domů a že zemře ve svém městě. V Egyptě byl pohřeb nanejvýš důležitý, neboť jedině tehdy bylo lze vykonat náležité pohřební rituály. Had také poznamená, že jakmile se octne v lepší situaci, pocit úlevy mu neštěstí, které prožil, vynahradí.