Mýty jsou stále živé 23

Autorka článku: Maura Vyprávění hada Pak v rámci námořníkovy povídky vypráví svůj příběh had.. Vypravěčský trik s příběhy uvnitř příběhů, jež se zde v jednoduché podobě objevuje už v době před 4000 lety, je základem i těch nejrafinovanějších úskoků princezny Šeherezády v Příbězích tisíce a jedné noci.

Na Zakletém ostrově původně žilo sedmdesát pět hadů. Jednoho dne zahubila všechny ostatní padající hvězda (jedná se pravděpodobně o zmínku o meteoritu), jež je sežehla plameny. Jediný had, který přežil, byl sklíčený, ale nakonec svůj zármutek překonal. Námořníkovi však sděluje úvahy o radostech rodinného života. Námořník, jehož hadův příběh dojme, se netají tím, že bude po návratu do Egypta šířit chválu na velkodušnost, jakou had projevil vůči cizincům, jako je on sám, a že mu na ostrov pošle náklad vzácného zboží – vonného oleje a myrrhy.

Had se smíchem odpovídá, že ostrov skýtá více vzácného zboží, než by námořník vůbec kdy mohl na vlastní oči spatřit. Sám sebe nazve „vladařem Pwénetu“ – země, ležící u řeky Atabry, odkud Egypt získával kadidlo, zboží a plodiny rovníkové Afriky – a co víc, jakmile námořník odpluje, celý ostrov zmizí ve vlnách Rudého moře. Po čtyřech měsících proplouvala poblíž ostrova loď s posádkou a námořník, který vylezl na vysoký strom, ji přivolal. Dobrotivý had ho na cestu obdaroval hojným nákladem myrrhy, oleje, vonných mastí, líčidel, žirafích ocasů, sloních klů, chrtů, opic a paviánů.

Přesně týž druh zboží přicházejícího do Egypta z jižních krajin spatříte, když se na západním břehu v Thébách podíváte na zdi chrámu královny Hatšepsut v Dér el-Bahrí a skalní hrobky vezíra Rechmireho. Dva měsíce poté dospěl námořník do královského sídla a své zboží předal. Faraon ho odměnil otroky a učinil ho hodnostářem paláce. Ironie úspěšného závěru námořníkova dobrodružství v porovnání s žalostným nezdarem vyslance, jemuž námořník příběh vypráví, spěje k trpkému konci. Vyslanec se uchyluje k analogii mezi marností toho, podáme-li za úsvitu vodu huse, jež má být po ránu zaříznuta, a beznadějností v jeho případě, kdy se ho snaží rozveselit krátce předtím, než se setká s faraonem.

Aby bylo zřejmé, že se příběh uzavřel, končí papyrus slovy:
„Dospěl od počátku ke konci, právě jako tomu bylo v rukopise – v díle písaře vynikajících prstů, Imenyho syna Imenaa, ať žije, ať se mu daří, ať je zdráv.“

Autor: Maura, Foto: Internet