Mýty jsou stále živé 24

Autorka článku: Maura Batovy proměny V Britském museu je uchováván papyrus (č. 10183), jemuž se běžně říká Pohádka o dvou bratrech. Hieratickým písmem ho bez nejmenší chybičky napsal písař Inena, který žil zhruba v poslední čtvrtině 13. století př. n. l.

Je to spletitá směs mythologie, folkloru a humoru. I když se některé události mohou zdát přitažené za vlasy, nikdy tu nejsme daleko od lidských emocí a slabůstek.

Dva bratři, Anup (starší) a Bata bydlí v témže domě. Fakt, že nesou jména egyptských božstev, je mlhavě spojuje se světem mýtů prostřednictvím legendy o šakalu Nomeovi z Horního Egypta, tak jak se dochovala v pozdějším a spletitém dokumentu známém pod názvem Papyrus Jumilhac. Anup má manželku, jejíž jméno se bohužel nikdy neuvádí. Bata s nimi sice bydlí, spí však ve stáji s dobytkem a je v domě jakousi děvečkou pro všechno, zhotovuje Anupovi oděv a nese na bedrech celou tíži zemědělských prací. Jeho nevyčerpatelná síla mu získala příznivou pověst. Má dar rozumět řeči domácích zvířat, o které se stará, a tak, řeknou-li mu: „Tráva na tom a tom místě má lahodnou chuť,“ vezme je na to místo na pastvu. To se pak příznivě odráží ve vyšším počtu narozených telat.

Jednoho dne v čase orby, když bratři na poli sejí ječmen a pšenici dvouzrnku, dojde jim zásoba zrna. Pošlou tedy pro další setbu Batu. Doma Bata zastihne bratrovu ženu, jak si splétá cop, a poněkud panovačně ji žádá, aby vstala a zrno mu co nejdřív donesla. Nijak nepřekvapí, že mu švagrová odsekne, ať ji nevyrušuje, když vidí, že se právě češe, a jde si do truhly, jež slouží jako sýpka, nabrat zrno sám. Bata popadne objemný džbán, aby zrna donesl co nejvíc. Bratrova žena se ho táže, kolik toho nese, a on odpoví: „Tři pytle ječmene a dva pytle pšenice.“

Byl by to úctyhodný náklad rovnající se sedmi měřicím. Když bratrova žena vidí, jakou má Bata sílu, vznítí to v ní pohlavní žádostivost. Vrhne se na Batu a praví, že se jim naskýtá příležitost strávit spolu hodinu na loži. Naléhá na něj, že se mu to vyplatí a že mu pak ušije šaty z jemné látky. Bata, jehož mravní zásady takový návrh přímo zděsí, se rozlítí jako leopard. Nehodí se, aby měla takové zlotřilé myšlenky, on přece u ní a svého staršího bratra žije jako jejich syn. Slíbí však, že o té věci nikomu slovem nic neprozradí, a vrátí se na pole za Anupem. Večer se Bata vypraví do své stáje, aby se uložil k spánku.

V epizodě, jež je dokladem prohnanosti Anupovy manželky, platí Bata za to, že jejím návrhem zhrdl, strašlivou daň. Než se domů vrátí Anup, zařídí jeho žena vše tak, aby se zdálo, jako by se ji někdo pokusil mrzce znásilnit. Nezapálí oheň, ale nechá dům ponořený do tmy, což Anupa, když se objeví, uvede do rozpaků. Obvykle mu žena při návratu leje vodu na ruce, dnes však ne. Namísto toho ji Anup zastihne, jak leží na posteli, vypadá, jako by zešílela, a právě zvrací (zvracení si přivodila tak, že spolykala tuk a sádlo). Snad to způsobil otřes z pohledu na manželku v tak zuboženém stavu, že se Anup zmohl jen na hloupou otázku: „Kdo to s tebou mluvil?“ V tu ránu žena převrátí naruby vše, co se stalo, a dští vražedná slova na adresu Batova charakteru. Vypráví Anupovi, že ji jeho mladší bratr ponoukal, aby si rozpletla cop a strávila s ním hodinu na loži. V její verzi to byla právě ona, kdo se vzepřel a namítal, že jsou s Anupem jako jeho rodiče, načež se Bata toho, co navrhoval, zalekl a ztloukl ji, aby Anupovi nic nevyzradila. Vyzývá manžela, aby Batu zabil, jinak že zemře ona.

Nyní dá Anup najevo svůj hněv. Jelikož Bata dosud nepřihnal dobytek domů, skryje se s kopím v ruce za vraty stáje a chystá se bratra zabít. Život však Batovi zachrání kráva, jež kráčí ke stáji jako první v řadě, neboť ho varuje, že se za vraty skrývá Anup a že má zbraň. Bata zahlédne bratrovy nohy a dá se na útěk, Anup v patách za ním. Bata se pomodlí za spravedlnost k Reovi-Harachteji a bůh stvoří mezi oběma bratry vodní plochu hemžící se krokodýly, aby je oddělil a ochránil Batu až do následujícího rána. Bata, nyní v bezpečí, se Anupovi důrazně brání, že je nevinný, a vylíčí mu, jak se události seběhly doopravdy. Obviňuje bratra, že se ho chystá probodnout jen na základě neověřeného svědectví mrzké děvky. Zapřísahá se Re-Harachtejem, že mluví pravdu, a na důkaz pravosti své přísahy si rákosovým nožem utne falus. Pohodí ho do vody, kde ho jako lahůdku slupne sumec. Bata vinou ztráty krve postupně slábne a vzbudí lítost v bratrovi, jenž tam nyní stojí v slzách a kvůli krokodýlům nemůže na druhý břeh, kde stojí Bata.

Bata naposledy promlouvá k Anupovi, říká mu, že nemůže zůstat, ale že půjde do Údolí pinií. Pokud mělo ono místo vyvolávat představu nějaké skutečné zeměpisné oblasti, pak to byl Libanon. Bata prohlašuje, že si vyjme srdce a položí je na vršek piniového květu. Žádá Anupa, aby se ho vydal hledat, – neboť bude-li onen piniový strom poražen, to potom zemře i Bata -, a jeho srdce zachránil. Vloží-li Anup Batovo srdce do nádoby s vodou, pak si Bata vynutí pomstu na tom, kdo ho zabil. Znamením, jehož se Anupovi dostane, pokud Batu stihne neštěstí, bude to, že mu ve džbánu, jejž bude mít v rukou, náhle vykvasí pivo. Bata odchází do Údolí pinií, kdežto Anup, posypaný prachem na znamení zármutku, kráčí domů. Zabije svou ženu a její mrtvolu pohodí hladovým psům.

Mezitím si Bata, jehož srdce spočívá na piniovém květu v Údolí pinií, postaví dům a v něm osaměle žije. Bata se setkává s devaterem bohů, enneadou slunečního boha, kteří oné oblasti vládnou stejně jako Egyptu. Bohové Batovi sdělují, že jeho pověst je očištěna, že se ničím zlým neprovinil a navíc že Anup ženu, jež ke vší té bídě zavdala příčinu, zabil. Re-Harachtej chce Batu zbavit osamělosti a přikazuje bohu Chnumovi, aby mu stvořil manželku. Chnum vytvaruje ženu úžasné krásy, v jejímž těle spočívá esence samotných bohů. Jakmile Chnum Batovu manželku (další bezejmenná žena) dotvoří, předpoví jí Sedmero Hathor (bohyně související s osudem), že zajde násilnou smrtí. Nemůžeme si nevšimnout anomálie tohoto manželského svazku, v němž se Bata, jenž se sám vykastroval, náhle octl po boku sexuálně přitažlivé ženy.

Jednoho dne Bata své manželce svěří tajemství, že jeho srdce spočívá na vrcholu piniového květu. To se má stát jeho zhoubou. Říká jí to, protože má strach, aby ji nesmetlo moře, až se bude procházet po pobřeží. Musí přiznat, že zranitelnost by mu mohla být na překážku, a on by ji proto nebyl s to zachránit. Nedlouho po tomto varování se, v době, kdy je Bata na lovu v poušti, začne moře vzdouvat a sápat se po jeho ženě, která si vyšla na procházku. Manželka prchá do domu, avšak pinie, jež roste vedle domu, moři pomůže a zachytí její voňavou kadeř. Moře pak kadeř odplaví a vyvrhne ji na březích Egypta, kde jsou v plné práci faraonovy pradleny. Veškeré oděvy, které pradleny praly, nasáknou parfémem z ženiných vlasů a faraon si na ten pach stěžuje. Představený pradlen nakonec najde onu kadeř. Písaři vyloží, co tato situace znamená: kadeř prosycená esencí bohů náleží dceři Rea-Harachteje a do Egypta přibyla proto, aby faraonovi dodala odvahy po oné ženě pátrat a z Údolí pinií ji odvést. Vojáky první výpravy, jež je vyslána, aby ženu do Egypta přivedla, Bata v Údolí pinií do jednoho pobije.

Další výpravu vojska a vozů doprovází žena, která má Batovu manželku pomocí skvostných šperků zlákat, aby zanechala drsného života v Libanonu a zaměnila ho za zjemnělost egyptského královského dvora. Plán se zdaří a Batova žena přichází do Egypta, kde si ji zamiluje faraon a dopřeje jí ve svém paláci vysoké postavení. Faraon se dozví o tom, že Batovo srdce spočívá na květu pinie, a vydá rozkaz onu pinii porazit. V tom okamžiku se Bata skácí mrtev k zemi.

Den nato uvidí Anup, jak mu ve džbánu kvasí pivo, a pozná v tom znamení zkázy, o němž hovořil Bata. Vydá se na cestu do Údolí pinií a najde Batu v jeho domě mrtvého. Hledání Batova srdce trvá Anupovi déle než tři roky, nakonec je však najde změněné v plod, aby zůstalo v bezpečí. Anup je ponoří do nádoby s vodou a Batovo tělo sebou začne cukat. Anup potřísní Batovi vodou rty, Bata se pak napije a srdce je mu navráceno.

Prozatím se Bata proměňoval z mužného mladíka v eunucha a v mrtvolu, přijdou však další proměny. Chce se pomstít na své ženě a rozhodne se cestovat do Egypta v podobě nádherně zbarveného býka. Anup přijede nazpátek býkovi na hřbetě a oba se vypraví do královského sídla. Faraon je krásou býka okamžitě uchvácen a odmění Anupa zlatem a stříbrem. Faraon býka Batu hýčká, oslavuje a obskakuje. Jednoho dne stane býk tváří v tvář ženě svého dřívějšího lidského já. Zděsí ji, když jí vypoví, že on je Bata a že se jí přišel pomstít za to, že nechala porazit onen piniový strom. Pak odejde, jeho žena však kuje pikle, jak tuto hrozbu, jež nad ní visí, zničit. Když faraon při hostině „přebere“, vyláká z něj slib, že jí dá k snědku připravit býkova játra. Později faraon svého slibu lituje, nemůže ho však vzít zpátky stejně jako Héródés, uchvácený Salómé, neměl moc zrušit příkaz, aby byl sťat Jan Křtitel. Den nato je býk Bata poražen jako obětina, když však muži nesou jeho tělo skrze královu velkou bránu, vyroní Bata ze své odťaté šíje dvě kapky krve. V noci vyrostou v bráně dva obrovské avokádové stromy. Faraon to pokládá za příznivou okolnost a na jejich počest je uspořádána slavnost.

Zadlouho poté se faraon ukáže lidu při oficiálním vystoupení ve svém ceremoniálním „okně“ – na vyvýšeném pódiu, jaké se dobře uchovalo coby spojovací článek mezi palácem a pohřebním chrámem Ramesse III. v Medínet Habu na západním břehu Théb. Poté si s Batovou manželkou, nyní svou první královnou, vyjede ve zlatém voze na obhlídku avokádových stromů. Zatímco královský pár odpočívá v jejich stínu, vyjeví Bata své ženě, že se z býka proměnil v avokádové stromy a že je stále naživu a touží po pomstě. Žena opět využije svých půvabů i své lstivosti a přiměje faraona, aby nechal stromy porazit a zhotovit z nich nábytek. Když pozoruje tesaře, jak se činí podle králova příkazu, odštípne se tříska a vletí Batově ženě do úst. Žena ihned otěhotní a po patřičné době porodí syna, jímž, aniž kdo tuší, není nikdo jiný než její bývalý manžel Bata. Faraon je bez sebe radostí. Znovuzrozený Bata se těší úctě, a jak dospěje, je poctěn titulem „králův syn země Kuš“, čímž jsou mu dány na starost nesmírné zdroje zlata v Núbii, a je prohlášen za následníka trůnu.

Když faraon zemře, nastoupí Bata na trůn a svolá nejvyšší hodnostáře Egypta. Vypráví jim o svých dobrodružstvích a proměnách. Pak je přivedena jeho „manželka-matka“ a soudci nad ní vysloví rozsudek. Stejně jako je tomu v historickém „papyru o spiknutí“, uloženém v museu v Turíně, – kde se konkrétně neříká, jaký osud stihl provinilou královnu Ramesseho III., jež usilovala králi o život, aby na trůn dosadila svého syna, – je i vyprávění o rozsudku nad Batovou ženou mlhavé. V obou případech však byla trestem poprava anebo výzva k sebevraždě. Anup se stává korunním princem. Když pak Bata po třiceti letech vlády zemře – aniž se na tomto světě znovu objeví v další podobě – ujímá se vlády nad Egyptem jeho starší bratr.
Literatura: viz předchozí díly

Autor: Maura, Foto: Internet