Na plese Klubu sebevrahů – část 24.

Autor článku: Aťan Z nemocnice až domů jdu pěšky. Takhle mizerně už mně dlouho nebylo. Jak se na něco nebo na někoho upnu, Osud s velkým O jakoby to vycítil. Tu máš přes držku. Začínám mít strach o všechny blízké.

Zvoním na paní Novákovou. Pozvala mě dál. Sedli jsme si za dvorkem vedle skalky.
˝Jak mu je?˝ zeptala se a kouká na skalničky.
˝Když jsem odcházel, tak spal. Vy jste věděla, co mu je?˝ ptám se.
˝Řekl mi, že přechodil leukémii. Myslela jsem si – další jeho vtípek. Doktoři sami nevědí, co mu je. Byla jsem v nemocnici ráno. Tak pitomý otázky jsem už dlouho nedostala.˝
˝Nezlobte se na moji zvědavost, taky jsem si tam užil. Na co se vás ptali?˝
Podívala se mi zpříma do očí. ˝O čem se prý doma bavíme. Co je jim potom?˝
˝Co jste jim řekla?˝
˝No, řekla jsem jim to samý: co je vám potom!˝
____

Koukáme s Hankou na televizi. Myslím na dědu. Dějí se kolem něj divné věci. Já jsem blízko a stejně tomu vůbec nerozumím. Děda předstírá málem debilitu a já ho v tom podporuji. Doktor se tváří jako Bohoušův dlouholetý kamarád a taky asi je. Jenže sám doktor neví, jestli je děda chytrej nebo blbej. Většinou je to doktorům jedno – tady udělali výjimku. Pasou po tom jako vzteklí.
˝Tati…˝
˝Jak to, že nespíš, Evičko. Je půl desátý,˝ mračím se na dcerku.
˝Tenhle děda nám taky umře?˝
Co ji mám říct… Slzej mi oči a Evička mi brečí v klíně. Odnáším ji do postele. ˝Doktoři vymyslí zázračný prášek a děda se uzdraví,˝ utěšuji dcerku i sebe.
˝A co když to nestihnou,˝ vzlyká Evička.
˝Určitě dědovi nepomůže, když budeme smutný,˝ přikrývám ji dekou až po krk a líbu na mokrou tvářičku.
˝Vysmrkej se, myšáčku.˝
˝Ty taky, tati.˝

____

Konečně mně dovolili jít za dědou do nemocnice. Doktor Hovorka jde chodbou proti mně. Pozdravili jsme se.
˝Pojďte se mnou, pane Mareši.˝
Šli jsme do kanceláře. Už je to tady, říkám si. Takhle vypadá konec.
˝Medicína není všemocná. Naleju vám čistého vína – nevíme jak je to možné, ale Bohouš se uzdravuje.˝
Celý se třesu. Nervy nemám vůbec pod kontrolou.
˝Mimochodem, vy ani Bohouš mariáš neumíte. Pane Mareši, oba víme, že Bohouš má IQ hodně vysoko, je to tak?˝
Koukáme na sebe. Čekám, co z něho vyleze.
˝Vím o vás, že gymnázium jste sotva prolezl a od té doby se vzdělání vyhýbáte. Nezlobte se na mou otevřenost. Co na vás Bohouš vidí?˝
Zase na sebe koukáme. Promlouvám pomalu a odděluji jednotlivá slova: ˝O co vám sakra jde. Jsem sledovanej?˝
˝Vy máte nějaké podezření, pane Mareš?˝
˝Nezlobte se, ale nepřišel jsem na výslech. Rád bych viděl pana Nováka.˝
Otevírá mi dveře. ˝Už není na 315, viděl jsem ho v jídelně, …na konci chodby doprava.˝

U dědy je paní Nováková a dává mu pytlík s jablky. Zacouvám, aby mě neviděli. Nechci se cpát do soukromí.
˝Pane Mareši, pojďte Bohoušovi pomoc s jablkama. On stejně nemá zuby,˝ volá na mne paní vesele.
˝Já taky ne!˝ kecám.
Všichni cítíme, že nejhorší už máme za sebou.
Paní Jaruš šla nakupovat. Dali jsme si s dědou židle na balkón a koukáme na stromy.
˝Před chvílí jsem byl u doktora Hovorky. Říká, že je váš přítel,˝ přerušuji ticho.
˝Tomu můžeš věřit, Honzo. Doktor je formát. Nechci zabíhat do podrobností, ale zachránil mi život. Nemluvím teď jen o nemoci…˝
˝…ale o armádě,˝ skáču dědovi do řeči.
Pokyvuje hlavou. ˝Po revoluci byl chvíli pokoj, ale už zase otravujou.˝
˝Kdo?˝
˝Pořád ti samí, Honzíku. To je plevel, co stále roste. Ale ještě, hajzlové, nevyhráli.˝
Tuším, že mě do svých problémů nechce příliš zatahovat. Nevadí, hlavně, že žije.
˝Máte rád hory?˝ ptám se.
˝Mám, proč?˝
˝Za měsíc budou prázdniny a kamarád je správcem boudy Zelený vrch. Krkonoše neuškodí ani vaší paní.˝ Probudil se ve mně organizátor.
„Kluku špatná, já nevím. Musím se zeptat doma,“ a sípavě se rozesmál.
____

Koukám na vysvědčení dcerušek. Není to tak hrozný.
˝Kdo chce jet v pátek za Pavlem a Ivetou na Zelený vrch?˝
Vypukl hrozný řev nadšení. Kromě Hanky.
˝Když si představím, co mám všechno nakoupit, uvařit, usmažit, zabalit… Proč neumíš vařit?˝ Žena na mne upřela zrak.
Křivdí mi, protože občas něco ukuchtím. Zaútočím: ˝Protože nemám prsa, miláčku.˝ Vím jak ji naštvat.
˝Já je taky nemám, a vařím,˝ utřela mě. ˝Sousedka nám i Novákům slíbila zalévat zahradu,˝ plynule navazuje na jiné téma. ˝Jsem ráda, že jste Novačku přemluvili. Ale jak se tam vyškrábou?˝
˝Mám od Pavla povolení, že můžeme s autem vyjet až k chatě. Kdyby měli Novákovi jít pěšky, tak dlouhou dovolenou zase nemáme.˝
˝Aby tvoje pajdavý nohy nebyly tou hlavní brzdou, až půjdeme na Sněžku,˝ nepřestává rejpat.
˝Lanovku zrušili?˝ ptám se.
˝Pro tebe jo. Budeme chodit.˝
Vím dobře, že to není trest. Mám sedavé zaměstnání a proto i já chci chodit – …s Pavlem do sklípku. Je Moravák a kus domova si vozí i do Krkonoš. Jeho žena Iveta je výborná kuchařka. Jestli tam manželka přiveze jídlo, Iveta nás přerazí.

Autor: Aťan, Foto: Internet