Nenechme se otrávit všedností

Autor: Petr Chalupa aneb ˝Důležité je se zítra ráno probudit˝ Tak tohle téma určitě není in, ale holt někdy není zbytí. Po oznámení mé praktické lékařky, že ˝na TO˝ musím jít, ve mně hrklo a u žaludku se mi usadil hryzavý pocit. Protože při pokusu o objednání v Krajské karlovarské nemocnici byl volný termín až někdy koncem října (do té doby bych asi lehce zešílel), bylo mi doporučeno Gastrocentrum v Lázních III. A sláva, tady termín byl. Na internetu jsem si našel, že:

Manželka mne vždy s pečlivostí jí vlastní ˝vypravila˝, jako bych odjížděl na diplomatickou misi do OSN. Ty čtyři hodiny intenzivního úřadování (vidím jak se šklebíte), ale ta práce nebyla jednoduchá a zaměstnali mne jako seniora v důchodovém věku, právě jen pro mé předchozí dlouholeté zkušenosti. Ale stejně jsem se těšil na pátek a víkendové dny. Věkem příbuzní víte o čem povídám a je fuk, zda jste dělali tesařinu nebo učitelku v mateřské škole. Vzpomínám tady ten rytmus žití. Vstát, jít do práce, nestíhat a odpočívat o víkendu. Mluvím tady i o slovíčku ˝musím˝. I když jsem byl senior, byl jsem zároveň ˝prduch˝, tedy pracující důchodce. Měl jsem rytmus, musel jsem, nestíhal jsem a užíval si soboty a neděle.
˝A těrazky ? Hej, som len dvuochodce !˝ řekl by major Haluška z Černých baronů..

Nemusím brzo ráno vstávat, nespěchám na ˝socku˝ MHD, kravaty visí ve skříni a čekají na sporadické příležitosti svého uvázání no a sako si na zahradu také neberu. Někdy se mi stane, že si popletu dny, protože víkend je ve své podstatě stejný jako třeba středa.

A tady chci říci hlasitěJÁ SI NESTĚŽUJI, snažím se jen vyrovnat s tou změnou, nějak si to zesumírovat a hlavně nenechat se zmasakrovat všedností všedních dnů. Že jako proč ?
Ale vždyť to víte stejně dobře jako já. Vždyť víte jak malá je vzdálenost mezi předcházejícím chvatem a tím důchodovým klidem. A to je právě tonepřipustit si to k tělu. Ano, ano, slyším zvláště milé ženy seniorky, jak pravdivě vysvětlují, že nyní mají míň času, nežli když chodily do práce a slyším i ostatní, kteří rychle pochopili, že záleží jen na nich, jak si svůj čas uspořádají. A já s nimi souhlasím.

A být s druhými. A být s lidmi těmi nejbližšími, ale klidně třeba s úplně neznámými přes PC na portálu. A proto tohle píšu. A budu mít velikou radost, když mne někdo dá znát, že rozumí. Vždy, když si přečtu komentář pod svým článkem, jako bych toho, co to napsal, měl vedle sebe, a ač se skoro jistě nikdy neuvidíme, je mi blízký.

Je skoro jisté, že ˝blbých˝ dnů bude přibývat. Ale stejně jisté je, že pokud se nenecháme převálcovat, lze i z nich vytěžit cosi pozitivního. Tak třeba

V úterý mne manželka doprovázela k panu primáři v gastrocentru, který mi měl dělat anoskopii, zákrok to hemeroidní. Svlékl jsem se a sestřička mi podala světlomodré veletrenky s rozkošným prostřihem na zadnici. Ulehl jsem na operační stůl (bokem ležmo a vytrčeně). Prst pana primáře zakroužil v mém řitním otvůrku, až jsem syknul. Aha, tohle bolí ? Zeptal se primář. Hmm, hmm, tak to nebude hemeroid. Pravým okem zahlédnu jak sestra přináší poměrně širokou trubici.prý pediatrický anoskop.

Ta trubice byla do mne vražena, cítil jsem jí až v levém oku. V duchu jsem zaklel: ˝Do pr- – - -˝, ale vzápětí si uvědomil, že ano, právě tam !! Pan primář kroužil a kroužil, slzy mi tekly nyní již z obou očí. Áááá, už jí vidím, tak to je fisura (to je trhlinka pane ——-), přeložil pan primář.

Ještě chvíli se mi tam zavrtával, už ani nevím čím.potom to skončilo. ˝Dohodneme se na léčbě˝, řekl primář a odešel do vedlejší místnosti. Slézal jsem ze stolu jako chroust, co mu utrhli alespoň dvě nožičky a půl křídla. ˝Netočí se vám hlava˝, zeptala se sestřička. To se mi zdálo vtipné, ale netočila. Za to jsem teprve nyní zaregistroval jaké má krásné, rozložité pozadí. ˝Dost pr – -lí˝, poručil jsem si v duchu a odmítl její nabízenou ruku jako pomoc při vstávání.

Lékařská zpráva zněla: indagace citlivá, zvýšený tonus análních svěračů, v dosahu prstu na zadní stěně hmatám fisuru, kterou následně ověřuji zavedením pediatrického anoskopu. Příští úterý dopoledne aplikuji Dysport 40 IU (800,- Kč).

Tak vidíte, některé krásy chtivé ženy si dávají za velké prachy píchat botulotoxin na obličej a mně to píchnou do zadnice. Připomíná mi to jednu komickou scénku z drogerie, jak starší dáma vybírá zboží, ukládá jej do košíku a mumlá si pro sebe. ˝Něco na pr – - l, něco na ksicht˝. Omlouvám se vám za vulgarismy, ale v těchto místech jsou myslím na místě.

Chtěl jsem jen připomenout, nenechme se otrávit. Ničím. Ani anoskopem ve svém pozadí. Nakonec snad prohlášení: ˝Důležité je se zítra ráno probudit˝.

Autor: Petr Chalupa, Foto: Petr Chalupa