Vyznání kantorské víry

Autor článku: Jana Jeníčková Podzim jsem měla vždycky ráda pro jeho úžasnou, elegantní barevnost.Nepřeberná škála ještě zelenavých, žlutých, zlatých,okrových, červenavých, narudle dohněda až černajících tónů přímo evokuje v duši pohodu a klid.

Podzim jsou ale také větrem odrané stromy s holými, smutnými větvemi.Jsou to kaluže s mokvající hlínou kolem, kluzké kameny na cestičkách, které ještě před pár dny lákaly k procházkám.
Podzim jsou deště, plískanice a sychravé počasí, které člověka deprimuje a prochlazuje tělo i duši.
Podzim je melancholie, příprava na zimní spánek, bilancování před koncem roku.Touha zasednout v teple domova. Přitulit se ke svým milým, ohřát se a cítit pospolitost, spříznění duší, zatím co venku je nevlídno,smutno, nepříjemno.

Jak je ale člověku bez blízkých lidí, bez spřízněné duše?Smutnit si a bez nikoho se ploužit po cestách zalitých stydnoucím sluncem, brouzdat bez cíle šustivým listím? Sedět v teple domu sám se sebou a uvažovat, je-li to ještě domov, či jenom bydlení?
Slzy deště venku, slané slzy na tváři.To je úděl osamocených?
Není dobře člověku samotnému, neboť je tvor společenský,což všechno platí hlavě tehdy,
když je člověk mladý. Není ještě připraven nemít ˝svoje˝ lidi.Není ještě řádně otlučen životem a usměrněn k bolestně nabyté, ale o to cennější, moudré odevzdanosti.Ne odevzdanosti nad svým osudem, ale odevzdanosti, přinášející stav pokoje v duši, kdy už přebolely smutky ze ztrát lásek a přátelství.

Co jsem se já sama, sotva vypadlá z hnízda úžasného domova, kde jsem si hověla pouze do osmnácti let, naprolévala slzí s podzimem!
Svéhlavě jsem vždy na podzim, určitě v souvislosti s novým školním rokem, očekávala nové společenství spřízněné duše.Nechtěla jsem tenkrát pochopit, že to citové naplnění mi přichází s novými žáčky. Nepochopila jsem, a asi jsem ještě nedokázala pochopit, vlastní úděl na tomto světě.

Neměl to být milující muž, kdo mi měl dát pocit citového uspokojení v životě.Nyní téměř na sklonku života, či ať nejsem příliš tragická , tak v poslední třetině života, už konečně vím!Hloubku citu, přemíru lásky, touhu po opětování, soucítění, pochopení a všechny krásné lidské vlastnosti jsem mohla a měla uplatňovat u svých žáků.
Teď jsem pochopila! Důchodový věk jakoby mne konečně vkormidloval do jediného bezpečného přístavu, jež pro mne osud přichystal.Jsem čím dál tím víc ráda s dětmi a zdá se mi, že mnohem snadněji a lépe se mi daří je učit i vychovávat, než kdykoli dříve.
Dětské oči, které mne fascinovaly už v mých osmnácti letech, kdy jsem před ně začala předstupovat, se staly tím nejcennějším,co mne v životě potkalo.Jsou v nich otázky, které jim zodpovídám, jsou v nich pochyby, které rozptyluji.Je v nich touha po vědění, kterou uspokojuji, je v nich smích, který akceptuji,je v nich rošťáctví, které usměrňuji.Jejich kamarádství opětuji, jejich kritiku přijímám a vše vysvětluji, jejich lásku si beru a svou jim daruji.

Není snad mého současného dne, ve kterém bych se alespoň chvíli nezabývala dětmi.Nyní, protože píšu o prázdninách, třeba jen v mysli.
˝Já se tam vrátím˝ vyznával úžasný básník. Jeho slova si půjčuji a parafrázuji: I já se tam vrátím, do školy, mezi své dětičky.Chci a doufám, že je budu ještě pár let učit i vychovávat, ale sebe jimi budu velice obohacovat.
Až orve podzimní vítr poslední listy ze stromů, až zalije nepříjemný déšť do opila celou přírodu i všechno veškerenstvo,až mlhy smutné a neprůhledné budou prostupovat všechny kouty, já budu v teple a pohodě domova. Se svými!S myšlenkami na svoje žáčky, kteří se přihrnou jako hřejivé, rozverné paprsky slunce do mého vědomí a navzdory času a mému věku nedají mé duši a srdci stárnout.

Kéž by se nad mou hříšnou tělesnou schránkou slitoval Nejvyšší a dopřál mi co nejdéle jasnou mysl, která bude splňovat, co se od ní očekává a pevnou páteř, která mne udrží vzpřímenou a v pohybu. Pro své ruce bych si přála stále pevný stisk, co udrží knihu, pero a sešit, a taky potřebuji ohebné prsty.To je důležité! Protože moje touha je skončit život šťastně. Totiž s křídou v ruce!

Autor: Jana Jeníčková, Foto: Internet