Babka bylinářka 25 – Pryščovité

Autorka článku: Maura PRYŠEC MANDLOŇOVITÝ (EUPHORBIA AMYGDALOIDES L) Tento druh pryšce rozeznáme od jiných pryšců podle toho, že má listeny zákrovků na spodu srostlé a jeho ˝mléko“ je na rozdíl od jiných druhů namodralé. Z vytrvalého, vřetenovitého a vícehlavého oddenku vyhání lodyhy jednak loňské, které jsou květonosné, dole bezlisté.

Uprostřed s listy růžovitě nahloučenými, často nachově až do fialova zbarvenými a nahoře s listy menšími a oddálenými, a jednak lodyhy letošní, menší, neplodné, hustě listnaté, které spodní částí přezimují, aby příštího jara vytvořily lodyhy kvetoucí.
Dolejší listy jsou opakvejčité, řapíkaté, hořejší vejčité až podlouhlé, celokrajné. Vrcholík podepřený přeslenem opakvejčitých listů se skládá z většího počtu vidličnatě se rozvětvujících paprsků. Medové žlázky jsou půlměsíčkového tvaru, zpočátku žluté, později do nachova. Plodem jsou tečkované, lysé tobolky s hladkými, tmavohnědými semínky.

Pryšec mandloňovitý roste ve stinných listnatých hájích, spíše roztroušeně. Kvete v dubnu a květnu. Je to teplomilný druh a nacházíme jej i v lesích jehličnatých a smíšených.

Předmětem sběru je nať (Herba tithymali amygdaloidi), sbíraná v průběhu celého roku, ale nejlépe v červenci a srpnu, kolem deváté hodiny dopoledne.

Jako všechny pryšce, obsahuje i pryšec mandloňovitý pryskyřičnaté kaučukové ˝mléko“. Dále zde nacházíme řadu alkaloidů, saponiny, organické kyseliny, fytoncidní komplex a blíže neprozkoumané látky, které působí jako imunostimulans neboli látky zvyšující imunitu.

Léčitelství: Droga má především účinek cytostatický, a v lidovém léčitelství bývala proto odjakživa používána jako ˝protirakovinná“ bylina. Vnitřně bývala využívána v léčbě nádorového onemocnění trávicího ústrojí a při léčbě těžších nemocí trávicího ústrojí jako léčivo volby, tzn, když vše ostatní selhalo. Zevně bývala bylina používána při pokusech o léčbu rakoviny pokožky, ale též u bércových vředů, špatně se hojících ran a některých ekzémů.

Dávkování zde sice uvádíme podle bylináře Rudolfa Franěce z Holešova a bývalého vedoucího experimentální zahrady na Kraví hoře Stanislava Dvořáka, ale upozorňujeme na to, že léčba má být stanovena individuálně a s pomocí odborníka.

Dva větší nebo tři menší lístky pryšce přelijeme sklenicí studené vody, necháme projít asi minutovým varem, potom necháme 10 minut ustát a přecedíme. Nemocný má odvar vypít pomalu, asi během čtvrt hodiny, nejlépe ráno a večer. Při těžším průběhu nemocí a dobré snášenlivosti je možné jej pít i 3krát denně. Při nádorovém onemocnění je vhodné třítýdenní podávání a jednotýdenní pauza. Kúru je možné vícekrát zopakovat. Při léčbě jiných druhů onemocnění se doporučují kratší cykly o deseti dnech a čtyřdenní přestávce. Zde můžeme také cyklus vícekrát opakovat.

Při zevním použití připravujeme 1 litr odvaru z celé natě. Do vlažného odvaru je vhodné namočit dětskou plenu, přiložit na choré místo asi na 5 minut a pak obklad obnovit. To děláme po dobu jedné půlhodiny a léčbu ukončíme závěrečným obkladem, přikládaným na 15 až 20 minut. Obklady vysušují pokožku, kterou musíme následně ošetřit vhodným kosmetickým krémem. Zevní aplikce bývala prováděna obyčejně jednou nebo dvakrát denně, ale oba bylináři léčbu stanovovali individuálně. Například do otevřených bércových vředů byl obklad přikládán na kratší dobu než třeba na ložisko ekzému.

K tomu jen tolik, že je nutné postupovat opatrně podle známé zásady primum non nocere, tj. především neškodit! Ze zkušeností ovšem víme, že drogu lze míchat do směsí, ale pouze při pečlivém promíchání.

Přitom obsah drogy by neměl přesáhnout 5 až 10%, výjimečně až 15% hmotnostních. Ostatní byliny volíme směrovaně, takže můžeme připravit ˝žaludeční čaj s pryšcem“, ˝žlučníkový čaj s pryšcem“ apod.

Prvním příznakem předávkování bývá průjem, pří větším předávkování i s krvácením – tehdy léčbu ihned zastavíme a poradíme se s odborníkem, zda pokračovat s menšími dávkami nebo léčbu změnit.

Pro zevní použití můžeme drogu speciálně upravit. Třeba ji pomeleme na prášek a používáme jako zásyp anebo ji vmícháváme do masťového základu.

Základní surovinou pro výrobu homeopatických prostředků je sušená, ale i čerstvá mléčná štáva, která se upravuje podle §4 lihem 85%. Dále se pak potencuje lihem 40% až na potencí D6. Obecně se užívají potence D2, D3, D4 a nejvíce D6. V potenci D6 je dávkování 3krát denně 6 kapek, po jídle, do vody nebo neslazeného čaje. Čerstvá šťáva se upravuje podle §1, ale jinak se potencuje stejně jako esence ze sušené šťávy. Tinktury účinkují téměř u všech střevních potíží, při nádorových onemocněních, při katarech horních cest dýchacích, zevně při různých dermatitidách, především bulózních (tvoření podkožních puchýřků), při erysipelu (růží) i při některých očních onemocněních.

Pryšec není rostlina jen tak ledajaká. Bylinářka Pestrová pouhými obklady vyléčila kožní rakovinu, manifestovanou otevřeným vředem na prsu. Její manžel žil několik let bez potíží při probíhající střevní rakovině. Jeho lékař ho léčil injekcemi z pryšce.
Pryšec je vynikajícím lékem na nehojící se rány. Doporučujeme následující postup: Nejprve omyjeme okraje rány kvalitním bílým vínem tak, že okraje rány vytlačujeme směrem do rány. Pak obkládáme nebo koupeme v odvaru z pryšce. Odvar zhotovujeme tak, že sušený pryšec vaříme asi 3 minuty, až odvar zčervená, a pak odstavíme. Ránu nezavazujeme ani nepřikrýváme, pokud ovšem nejdeme ven. Je to recept bylinářky paní Františky Pijáčkové, podle které se může použít se stejným efektem i pryšec chvojka. Recept je mnohokrát ověřen.
Použitá literatura: J. Janča, J. A. Zentrich: Herbář léčivých rostlin, díl 4., str. 52

Autor: Maura, Foto: Internet