Cesta k harmonii 22

Autorka článku: JUDr. Irena Novotná Věříte v reinkarnaci? Já ano, ale děsí mne to. Otázky znovuzrozování jsou stále probírány ze všech stran, ale spíš zůstaly na úrovni diskusí při svíčkách mezi přáteli, kteří o tom někdy něco četli nebo byli na nějaké zasvěcené přednášce. I já jsem se o to zajímala a otázka karmy a reinkarnace mne v mysli dlouho zaměstnávala. Dokonce jsem si o tom i pořídila literaturu a při tom studiu mi docházelo, že je to trochu děsivé.

Takové to starozákonní ˝Oko za oko, zub za zub.˝ Starý zákon to myslí s tímto pravidlem naprosto vážně, což dokazují příběhy starozákonních postav, z kterých jde člověku až mráz po zádech. Křesťanské pojetí vyžaduje, aby byl člověk osobnost, která je schopná své konání vědomě řídit a nést za ně odpovědnost.

Po smrti se vymažou všechny naše znalosti, dovednosti, nárory a chyby, zásliby a zvyky. Tedy naše identita. Ale i tyto znaky, nebo některé z nich mohou chybět i tehdy, kdy o jejím celkovém zachování nelze pochybovat.

Vezměme tedy takový aktuální příklad: Člověk, který používá narkotika, sedne do auta a někoho zraní. Až se z omámení probere, na nic si nevzpomíná. Ale zapomnění ho nezbavuje odpovědnosti, zranění druhého člověka je skutečnost, o které mohou svědčit přítomní svědci.

Ať ten pachatel vzpomíná, jak vzpomíná, všechno má vymazáno z paměti, ale svět o tom ví. Může si najmout drahé advokáty, může přísahat, odmítat svou odpovědnost, popírat svou vinu, ale na samotné věci nic nezmění. Lépe je pro něho vinu uznat a napravit ji vědomým skutkem. Avšak toto přirovnání – ztráta paměti vlivem požití drog k reinkarnaci je trochu přitažená za vlasy. Uznávám. Narkoman je stále sám sebou, má totéž tělo, je stále sám sebou, má identitu. Ale při znovuvtělení se původní identita ztratí a já nechápu, jak se dá hovořit, že jedna a tatáž osobnost prochází několika životy? Když jsem si tuto otázku položila, napadlo mne, že znám některé případy, kdy při sebevětším osudovém přeryvu zůstne v člověku něco zachováno. To ˝NĚCO˝ není dáno obsahem jeho paměti, jeho znalostmi, představami, city a sklony, ale projevuje se to v základech postoje ke světu, ve schopnosti se vypořádávat s svým osudem, v ladění se v mezilidských vztazích. Víte, v dnešní době velké množství lidí prodělává během svého jediného pozemského života takový úžasný a zcela zásadní vnitřní vývoj, že jejich vlastnosti a postoje na začátku dospělosti a na konci se liší více, než duše dvou zcela rozdlných lidí z opačných stran zeměkoule. Ale jejich životem se táhne stopa celistvé, nezaměnitelné osobnosti. Ta prochází nejrůznějšími stavy duchovního vývoje. Z vnějšího pohledu v každou chvíli jiná až k nepoznání, ale uvnitř své bytosti stále táž. Pokud těmto lidem necheme upírat identitu, pak to nemůže ani učinit tehdy, když dojde k jejich znovuvtělení.

Hodně mých známých koketuje s myšlenkou, že si těmi moderními metodami dají zjistit, čím prošli v minulých životech. Já bych to nedělala. K čemu by mi bylo se ocitnout třeba ve středověku nebo ve starověku a řešit nějaké minulé problémy, nahlédnout do svých zločinů nebo trapných událostí? Myslím, že bych z toho byla hodně frustrovaná. Mohu si leda uvědomit, že jsem udělala nějaké vážné chyby, které mohu nyní napravit. Ale pokud se témto způsobem dají léčit fóbie, pak je to jen dobře, že taková metoda existuje. Rozhodně je zajímavé o tom vědět, číst si a přemýšlet o tom. Třeba to pomůže nahlédnout do příčin některých nesnází, které si způsobujeme chybnými kroky nebo špatnými řešeními některých životních situací.

Autor: JUDr. Irena Novotná, Foto: Internet