Jak využívat moc našeho podvědomí – 93

Autor článku: PhDr. Zdeněk Chmel Než budu pokračovat v příbězích „přestárlých“, chtěl bych se vrátit k Pěti Tibeťanům. Reaguji tím na některé připomínky čtenářů. Pochybujete o tom, že toto staré tajemství himalájských údolí působí zázraky. Zatím vám na základě vlastních zkušeností nemohu tuto pochybnost vyvrátit

Jen tolik mohu říci, že na základě každodenního cvičení sice nemládnu (asi tady působí proti mládnutí to, že jsem neupustil od sprchování ledovou vodou), ale i když nemládnu, tak se cítím velmi dobře. Podstatně lépe než v době, kdy jsem necvičil.

Teď se vyjádřím k některým cvikům. Začnu prvním ritem – tím nejjednodušším. Připomínám jen stručně: Stojíte zpříma – rozpažite, otáčite se ve směru hodin – 6x – později 12x-21x. Já jsem začínal šesti otáčkami, jak je doporučováno v literatuře („Pět Tibeťanů“ Petera Keldera (Nakladatelství PRAGMA Praha 1994), a postupně jsem počet otáček zvyšoval. Dnes již jsem na 21 otáčce, aniž by se mi točila hlava. To je také doporučené maximum, protože nikdo nechce, abychom se jako maulavijáhové (tedy tančící derviši) dostali do extáze a točili se několiksetkrát. Ono totiž otáčení přesmíru může nejen vést k vyčerpání (jak to často u těchto dervišů bývá), ale také může předimenzovat některé čakry a zablokovat je. To může být nebezpečné. Těch jedenadvacet otoček pro stimulaci vířivých center energie v těle zcela postačuje.

Stejně jako první cvičení i to druhé stimuluje všech sedm čaker. Je v podstatě jednoduché a také při něm se můžete neustále zdokonalovat. Opět stručný popis: Leh na záda – ruce podél těla – dlaně dolů prsty u sebe – brada k hrudi (nádech) a zároveň zvedáme napnuté nohy až nad ramena – pak pomalu hlava i nohy zpět (výdech). K tomu dodám, že zpočátku můžete zvedat nohy jen kolmo (a také nemusí být nohy úplně natažené, dokonce mohou být i mírně pokrčené). Postupně je budete zvedat až nad ramena, bradu a nakonec až za hlavu. Mohu říci, že i zde jsem za těch několik měsíců cvičení hodně pokročil. Tady bych chtěl znovu upozornit, že u všech pěti ritů jsou důležité nádechy a výdechy a co možná nejhlubší rytmické dýchání. V knize, kterou jsem vám výše doporučil, se můžete dočíst, že jeden starý láma byl na počátku cvičení tak zesláblý, že jeho netrénované břišní a zádové svaly mu nedovolily natažené nohy vůbec zvednout. Po tříměsíčním cvičení mohl už bez jakékoli námahy dostat nohy do správné pozice.
Třetí cvičení má následovat hned po druhém. Je to klek s napřímeným tělem, při němž se opíráme prsty nohou o podložku. Dlaně jsou na stehenních svalech. Zvolna skloníme hlavu, zátylek dopředu, brada k hrudi. Pomalu zakloníme hlavu a zároveň i páteř (přitom nádech). Paže se opírají o hýždě. Poté s výdechem návrat do výchozí pozice. Ke třetímu ritu bych poznamenal, že trochu bolí. Zejména zpočátku bolí prsty u nohou, o něž se opíráte při záklonu. Asi tak jako začínající tanečnice, když tančí na špičkách. Proto i tady se musí zátěž zvyšovat postupně. Do určité míry pomáhá v tomto ohledu – k posilování příslušných svalů prstů nohou – cvičení páté, kde váha těla rovněž spočívá na špičkách nohou.

Ke zbylým pátému cvikům se dostaneme zase příště. To proto, abych měl místo ještě na slíbené příběhy. Dnes to budou dvě ženy.

Anna Honová se dostala do komunistického kriminálu za rozšiřování protistátních letáků. To jí bylo dvaadvacet let. V uherskohradišťské věznici poznala i obávaného vyšetřovatele Aloise Grebeníčka, který si liboval v bití bejkovcem, pendrekem přes chodidla a v mučení elektrickým proudem. Když nastalo na základě sovětské „perestrojky“ i u nás politické oteplení za tak zvaného „Pražského jara“ v roce 1968, stála u vzniku K 231. Pro mladší připomínám, že to byla organizace sdružující politické vězně komunistického režimu. Za tzv. „normalizace“ po zásahu vojsk Varšavské smlouvy, byla opět umlčena, ale nesložila ruce do klína. Po „sametové revoluci“ (podle mne až příliš sametové vůči tyranům) byla vyznamenána Medailí Za zásluhy. To jí bylo téměř osmdesát let, když tato bělovlasá dáma přejímala vyznamenání z rukou prezidenta ČR.

Druhá dáma – Lenka Reinerová – patřila k legendám pražské německé literatury minulého století. Před nacisty unikla do Rumunska, odkud se dostala do Francie, kde byla internována v uprchlických táborech, nato podnikla velmi náročnou cestu do Mexika. Po válce se vrátila do Prahy a brzy nato ji komunisté uvěznili v nechvalně proslulé ruzyňské mučírně. To je jen několik záchytných bodů z jejího dlouhého aktivního života. Ale nebylo by to celé, kdybychom nepřipomněli, že jí bylo téměř 90 let, když dostala německý Velký kříž za zásluhy a že v jedenadevadesáti letech vystoupila před německým Spolkovým sněmem. Za svou řeč v Bundestagu, ale i za založení Pražského literárního domu pro německy píšící autory, byla pasována na „velvyslankyni česko-německého smíření“. Když se jí ptali, jak to všechno zvládala a zvládá, odpověděla: „Prostě mám výdrž.“ Příště dokončíme poznámky k Pěti Tibeťanům a povíme si další „motivační“ příběhy.

Autor: PhDr. Zdeněk Chmel, Foto: Internet

PORADNA MOC PODVĚDOMÍ
Zabývá se zkvalitněním života a rozvojem osobnosti v každém směru a rovněž duševním i tělesným zdravím. Sídlí v Brně a každý klient-ka se musí předem objednat (tel. 549 257 402 nebo 604 158 676 nebo e-mail: drzch@quick.cz). Poradnu provozuje PhDr. Zdeněk Chmel, autor vámi oblíbených článků „Jak využívat moc našeho podvědomí“. Přesnou adresu poradny neuvádíme, protože je v podnájmu a nechceme, aby tam někdo bez ohlášení obtěžoval „domácí“. Každý objednaný klient se dozví, kam se má dostavit, spolu s termínem návštěvy