Jak využívat moc našeho podvědomí – 94

Autor článku: PhDr. Zdeněk Chmel V předcházejícím článku jsem reagoval na některé připomínky čtenářů a čtenářek, které se týkaly Pěti Tibeťanů. Dnes mi zbývá doplnit poznatky, vyplývající z mých osobních zkušeností pravidelného „cvičence“, ke 4. a 5. ritu. Zdůrazňoval jsem jen postupné zvyšování zátěže a to se v plné míře týká i těchto cviků.

Jde o to, abyste na základě každodenního cvičení cítili dobře a ne, jako kdybyste bez přípravy běželi maratón. Toto staré tajemství himalájských údolí nevyžaduje rekordy a přitom může působit „zázraky“. Rity jsou, samozřejmě, užitečné při ztuhlých kloubech a svalech, ale pravý smysl těchto cviků je v tom, že upravují rychlost otáčení energetických center. Protože hlavní rozdíl mezi mládím a stářím je v rychlosti, kterou se čakry točí. A jestliže dosáhneme toho, že se tato centra otáčejí stejnou rychlostí u starce, jako u silného a zdravého mladého muže, pak starý muž mládne.

K předchozím třem ritům se ještě vrátím úvahou, která vychází z doporučené knihy. Jde o to, že lámové už před tisíciletími došli k myšlence, k níž se my, příslušníci západní kultury, nyní postupně dopracováváme:“Všechny odpovědi na tajemství života se nalézají uvnitř nás.“ To znamená, že původ všech věcí a jevů, které ovlivňují a vytvářejí náš život v dobrém i zlém, je v nitru každého člověka. Cítíte tu nápadnou souvislost s učením dr.Murphyho o moci podvědomí? To byl také důvod, proč jsem zařadil do svých článků na toto téma i Pět Tibeťanů. Naše civilizace totiž dlouho tomuto pojetí nedokázala porozumět. Ale dá se říci, že i v tomto směru zaznamenáváme určitý pokrok. Například dnes již i oficiální medicína uznává jako podstatu některých nemocí psychosomatické příčiny. Ale stále ještě jsme v zajetí myšlenky o působení „přírodního zákona“, že naše těla musí s přibývajícím věkem chátrat. Lámové to považují za „předpověď, která naplňuje sama sebe“. Věří, že se blíží epocha, v níž se lidstvo naučí uvolnit své vnitřní síly, které mu umožní překonat takové negativní jevy, jako je nenávist a zloba, jako jsou nemoci a epidemie, ale násilí a války. Berme tento způsob myšlení jako „vedlejší produkt“ oněch pěti ritů, o kterých mluvíme.

Ale teď ještě několik poznámek ke 4. a 5. cviku. Oba si žádají svaly na pažích. Pro jeho snadnější zvládnutí doporučuji cvičit ještě s gumovými nebo spirálovými napínači svalů. Stejně jako u předcházejících ritů je zde velmi důležité dýchání a to zejména v té chvíli, když ve 4. ritu trup spolu se stehny vytvoří jakousi „lávku“, která spočívá na pažích a lýtkách nohou. Tam si můžete počítat vdechy a výdechy, abyste měli představu, jak dlouho v této poloze vydržíte. Poprvé doporučuji tři nádechy a výdechy, abyste měli sílu k hladkému návratu do výchozí polohy v sedu. Každým dnem pak zkuste přidávat o jeden dechový rytmus navíc. Nechtějte také hned od počátku perfektně cvik zvládnout. Dělejte jen to, co dokážete. Já jsem také musel vydržet několik týdnů než jsem se dopracoval k bezchybnému zvládnutí. A stále ještě někdy – při opakování tohoto cviku – něco do té dokonalosti dlužím. Pamatujte ale na to, že i kdyby zvládnutí ritu bylo jen poloviční, je to stále o 50% lepší než necvičit vůbec.

K pátému cvičení, kde váha vašeho těla spočívá na rukou a prstech nohou, bych mohl zopakovat, co jsem napsal o 3. a 4. ritu. Tyto cviky spolu souvisí tím, že kladou nároky na svaly paží a nohou. Zde jsou ještě navíc zapojeny břišní a zádové svaly. Opět zdůrazňuji – není třeba být dokonalý hned od začátku, ale nenechat se odradit a cvičit. Dokonalost se postupně „vybrousí“. Vzpomeňte si, že v minulém článku jsem psal o Lence Reinerové, která na otázku jak všechno ve svém těžkém životě zvládala a zvládá, odpověděla: „Prostě mám výdrž.“ A tuto výdrž by si měl každý z nás pěstovat také. A tím jsem přešel k našim příběhům o lidech, které stáří nezlomilo. Minule jsem psal o ženách, dnes tedy zase o mužích.

Pokořitel nejvyšší hory světa v roce 1953 Sir Edmund Hillary se dožil osmaosmdesáti let. Nebyl to ale jen Mount Everest, na který vystoupil. Tento legendární horolezec stanul i na jižním pólu a u pramenů Gangy, v Himálaji se účastnil hledání sněžného muže, byl velvyslancem Nového Zélandu v Indii a Nepálu. A to není vše. Edmund Hillary se také velice zasloužil o rozvoj etnika Šerpů. Díky jím organizovaných sbírek tam byly vybudovány školy, nemocnice a dokonce i letiště. Samozřejmě, že to bylo proto, že jeho partnerem při výstupu na Mount Everest byl Šerpa Tenzing Norkej.

Herce Lubomíra Lipského není třeba představovat. Máme jej stále na očích. V kinech i na televizní obrazovce. Je stále aktivní a v dubnu oslavil v plné svěžesti své 86. narozeniny. Jeho krédem je: „Lepší se opotřebovat nežli zrezivět.“ Naprosto souhlasím.
Dalším příkladem z této „branže“ je nedávno zemřelý Josef Karlík, známý i z televize. Ten sice zakončil svou hereckou dráhu v sedmdesáti letech, ale na odpočinek nešel. Stal se pedagogem a ještě v osmdesáti vychovával nové herce na Janáčkově akademii múzických umění. Příště o tom, kdy jsme vlastně staří.

Autor: PhDr. Zdeněk Chmel, Foto: Internet