Jak využívat moc našeho podvědomí – 95

Autor článku: PhDr. Zdeněk Chmel Minule jsme konstatovali – v souvislosti s Pěti Tibeťany -, že uvedené rity jsou užitečné při ztuhlých kloubech a svalech. Pravý smysl těchto cviků je však v tom, že upravují rychlost otáčení energetických center. A protože hlavní rozdíl mezi mládím a stářím je v rychlosti, kterou se čakry točí, pak tímto cvičením dosáhneme toho, že se tato centra otáčejí stejnou rychlostí u starce, jako u silného a zdravého mladého muže.

A to je vlastně princip mládnutí. Samozřejmě jde také o způsob myšlení. A v tomto směru využívání moci podvědomí se velice blíží stanovisku lámů, že všechny odpovědi na tajemství života můžeme nalézt jen ve svém nitru. Podle jejich učení lidstvo nyní prožívá „nejčernější epochu své existence“. Ale jsou optimisty a říkají, že tím bude připraveno na lepší a krásné věci. Každý z nás, kdo se snaží pozvednout své vědomí na vyšší úroveň přispívá k tomu, že se vědomí celého lidstva povznáší. Podle nich „svět jednoho dne s údivem procitne, aby spatřil zatím netušené věci“. Z toho vyplývá, že se blížíme k době nového věku, k epoše, v níž se člověk naučí uvolnit své mocné vnitřní síly, aby se zbavil všech negativních jevů a vlastností. Také z toho plyne, že praktikování pěti ritů nemá jen význam pro jednotlivé osoby, které je praktikují, že nemají význam jen z hlediska fyzického, ale i mravního.

A to je charakteristické i pro osobnosti, které se nepoddaly svému „kalendáři“ a které prožívaly a prožívají svůj vyšší věk v plné aktivitě. Naše příběhy o lidech, které stáří nezlomilo, začnu opět dámou.
Tanečnice a choreografka Zora Šemberová sice žije od roku 1968 v Austrálii, kam unikla před takzvanou „bratrskou pomocí“ armád Varšavské smlouvy , které okupovaly naši republiku. Avšak své pětadevadesáté narozeniny loni přiletěla oslavit do Prahy. A co říká o svém životě? „Stěžováním hodiny nepopoženu…Člověk si v životě může vybrat aspoň v tom, jak bude vnímat věci. Proč se mám zabývat tím černým, když pořád zbývá tolik krásného.?“ Co k tomu dodat?

Třeba příběh muže, který za své celoživotní dílo získal letos národní cenu vlády „Česká hlava 2009“. Je to zakladatel české dětské onkologie Prof. Josef Koutecký. Příští rok v srpnu mu bude 80 let. Během svého života publikoval přes 150 vědeckých prací. K onkologii se dostal přes dětskou chirurgii, kde se neustále setkával s nádory u dětí. Kvůli původu a emigraci sester jeho manželky nebyl sice komunistickému režimu příliš „po chuti“, ale protože se na jeho místo nikdo „nedral“, mohl ve svém oboru pracovat. V oboru, kde z počátku žil mezi umírajícími dětmi a musel konejšit je i jejich rodiče. Dětské onkologii věnoval prázdniny i víkendy. Není divu, že už ve 46 letech dostal infarkt přímo na klinice, kde pracoval. Říká, že „něco dostal od pánaboha“, ale hlavně se nenechal odradit počátečními neúspěchy. Tehdy bylo jen tři procenta vyléčených – dnes je to, zejména jeho zásluhou, o celých 80 procent více. Podle jeho slov, „všechno, co dělal, dělal z lásky a z vlastního velkého zájmu, zanícení a chuti“. Kde bere svou energii a výdrž? I když je den úplně špatný, pustí si večer doma trochu muziky nebo jde na koncert, do divadla či na výstavu. Sám také organizuje vernisáže a koncerty. Umění a krása je pro něj nezbytná.

Myslím, že život a dílo pana profesora je důkazem toho, co jsem již jednou napsal. Že jedním z „léků“ na stáří je aktivita v každém věku. A pokud jsem se zmiňoval o tom, co pro tento „lék“ dělám já, bylo to jen a jen proto, abyste si nemohli říci, že „kážu vodu a piji víno“. Nikoliv proto, abych si „dělal reklamu“, jak to pochopili někteří muži z řad čtenářů. Zajímavé je, že čtenářkám to nevadilo. Možná, že pohodlní pánové se obávají, že by mohli být nabádáni rovněž k nějaké té tělesné aktivitě, při níž by shodili ten svůj „pivní mozol“.

V souvislosti s vyšším věkem přichází také otázka: kdy vlastně jsme staří? Podle výzkumu většina z 1.500 dotázaných odpověděla, že stáří není možné určit věkem. Naprosto s nimi souhlasím. Protože „stáří“ je relativní pojem. Pro mládež do dvaceti let, je starým už každý padesátník. Ze školy si možná pamatujete epizodu, jak padesátiletého Jaroslava Vrchlického oslovili v roce 1903 slovy „velebný kmete“. Zkuste dnes některého stejně starého muže tak označit! Jestliže nebude mít smysl pro humor, tak si pomyslí něco nelichotivého o vaší mozkovně – pokud vás přímo neinzultuje. Už jsem také uváděl jako názorný příklad toho, že nerozhoduje datum narození, rozdílnost vzhledu účastníků srazu abiturientů po „iks“ letech. Někteří ze shromážděných kolegů a kolegyň vyhlížejí mladistvě, jsou „jurové“, zatímco jiní jsou starci a stařenky se všemi příznačnými vlastnostmi. Ti první mluví o svém životě a práci, ti druzí vedou monology o svých neduzích, stýskají si jak rychle stárnou, atd. Neuvědomují si, že v životě nepřichází nic samo, že o všechno se musíme zasloužit. Záleží samozřejmě jen na každém z nás, do které z těchto dvou skupin budeme řazeni. Příště o dalším „léku na stáří“. Zatím Vám přeji hezké a pohodové Vánoce.

Autor: PhDr. Zdeněk Chmel, Foto: Internet

PORADNA MOC PODVĚDOMÍ
Zabývá se zkvalitněním života a rozvojem osobnosti, duševním i tělesným zdravím. Provozuje ji autor těchto článků PhDr. Zdeněk Chmel. Terapeutická místnost je v Brně na Banskobystrické 37. Každá klientka (klient) se musí předem objednat: 549 257 402, 604 158 676 + e-mail: drzch@quick.cz