Poslední diskuse
Zdraví
Podle rady ministra už telefonuje 45 minut z...Práce
Hledám lidí pro výzkum trhu. Jedná se o...Co se kde děje
Ahojte,jsem tady nova a vidim posledni...Jsem to ještě já! – román na pokračování, 16
Měla plachý pohled a usmívala se. Vzal jsem ji za ruku a stiskl ji mírně. Autor: Maura, Foto: Internet
Autorka článku: Maura
Nyní mohu jen očekávat krizi, pomyslel jsem si. Marie někam odešla a já zůstal sám v našem bytě. Vstal jsem a prošel jsem pokoje. Dýchal z nich klid a uspořádanost domova, možná, že to tak vidím naposledy, pomyslel jsem si a rozplakal jsem se.
Byl jsem překvapen, když za tři na to vešla do mé ordinace – paní Kučerová. Měla rozpačitý výraz, když mne pozdravila.
˝Posaďte se. Mohu vám nabídnout kávu?˝ zeptal jsem se.
˝Ráda,˝ řekla, ˝jdu přímo z práce.˝
Postavil jsem před ní šálek s kávou a nabídl jí cigaretu.
˝Pane doktore, mluvila jsem s Oldou. Myslím, že bychom měli dát dětem prostor. Sylva se bojí, aby si vás nepohněvala, hodně lpí na rodině. Ale teď bude mít svou vlastní. Měli bychom dohodnout svatbu, než se malý narodí.˝
˝Ale Sylva má být až do porodu v nemocnici.˝
˝Však ji můžeme v nemocnici uspořádat. Víte, Olda taky zazmatkoval, když ji řekl, že si ji nemůže vzít. Ale to není pravda. On ji má velmi rád. Dokonce i jeho otec pořídil byt. Nic nebrání tomu, aby si založili rodinu.˝
˝Byt? A kde?˝
˝No, na sídlišti, v Brance. Sylva může dokončit školu i na mateřské. Však malého pohlídáme a všechno bude v pořádku. Olda už vydělává na scénářích.˝
˝Dobře. Víte, moje paní je z toho hodně nešťastná.˝
˝Já ji chápu. Taky jsem byla. A za Sylvinkou jsem chodila. Nikdy jsem vás tam nepotkala, škoda. Mohli jsme si promluvit.˝
˝Víte, když se to se Sylvou stalo ˝
˝Já vím, představa, že by Sylva umřela, musela vaši paní hodně vyděsit. Ale nakonec se všechno vyrovná.˝
˝Nevím, manželka zatím hodně bojuje sama se sebou. Nějak se nám všechno zkomplikovalo.˝
˝Chce to čas. Máme ještě dva měsíce času, pane doktore, ale pak musíme jednat.˝
Podal jsem ji ruku na rozloučenou a ona se na mne zase podívala. Měla hodně unavené oči.
Vystihl jsem dobu, kdy byla Marie přístupná k řeči a vzal ji kolem ramen.
˝Jak je Sylvě?˝ zeptal jsem se ji.
˝Dobře,˝ odpověděla.
˝A kdy jsi za ní byla naposledy?˝ zeptal jsem se zase.
˝A kdy ty?˝ opáčila, ˝nechci se setkat s tou ženskou. Sestra mi řekla, že tam chodí každý den. Tak si se Sylvou telefonujeme.˝
˝Že jsi mi nic neřekla?˝
˝Na nic ses neptal.˝
Nebyl to zrovna přátelský tón, ale nedal jsem se odradit.
˝Byla za mnou paní Kučerová,˝ začal jsem, ˝mluvili jsme o svatbě.˝
˝Ta barmanka?˝ V hlase jí zazněl pohrdavý tón a já jsem pochopil, že ji trápí nejvíc ze všeho, že nebude mít vnouče jen pro sebe.
˝Myslím, že je všechno v pořádku, Marie. Oldův otec sehnal byt.˝
˝Já to vím,˝ zašeptala.
˝Proč o tom se mnou nemluvíš?˝
Pokrčila rameny. Semkla rty a odvrátila hlavu.
˝Netrap se, Marie, prosím tě. Sylva se vdá, dokončí školu a Olda taky, nebudou se mít špatně. Vždyť jim všichni pomůžeme.˝
˝Já se s tím nikdy nesmířím,˝ zaštkala.
˝Proč? Já ti vůbec nerozumím.˝
˝To ani nepochopíš.˝
Ale já to pochopil. Možná, že to byla ta moje pasivita, že jsem na všechno Marii kýval a ona zařizovala všechny věci v rodině, měla své představy a plány, o kterých se mnou nikdy nemluvila.
˝Paní Kučerová nemá lehký život. A zdá se, že je velmi starostlivá matka. Všechno bylo nedorozumění. Sylva by se s někým jen tak nezahodila.˝
˝To může říkat jen člověk, který si rodiny nikdy moc nevšímal,˝ odpověděla mi, ˝to já jsem se o vás o všechny starala. I o tebe. A tak to dopadlo.˝
˝Já ti pořád nerozumím.˝
˝Nech mne,˝ řekla, a když jsem ji chtěl pohladit, tak sebou trhla. Bylo to neočekávané a já jsem se vylekal.
˝Marie, proč se zlobíš na mne?˝ zeptal jsem se přímo.
˝Já nevím, ale bylo by lepší, kdyby ses neptal. Nech to být.˝
˝Tak si o tom promluvme,˝ naléhal jsem na ni.
˝Jsi prostě jiný, než dřív. Ta chalupa tě změnila, nebo já nevím, ale mám pocit, že tě ztrácím.˝
Nemohl jsem na to říci jediného slova. Proto jsem odešel do horního pokoje a zavřel za sebou dveře.