Na plese Klubu sebevrahů – část 25.

Autor článku: Aťan Náš stařičký Fiat 1500 (děti mu říkají Bertík) se choval velice statečně. Vezl čtyři dospělé osoby, dvě nezvladatelné děti, pár tun ˝opravdu˝ těch nejnutnějších věcí. Trošku v autě sice popraskávalo, ale holky praskot přehlušily zpěvem. Jedeme kolem barokního zámku Kuks. Hrabě Franta Špork mi tady vždycky zvedne náladu. Dolní Maršov, Horní Maršov… vzpomeneme si na film Vesničko má, středisková – zase jste se kochal, pane doktore?

Kocháme se pohledem na krásnou krajinu až do Malé Úpy, pak ostrá levá na Zelený vrch. Motor vřeští na první převodový stupeň. Hanka taky:
˝Vždyť se auto rozpadne! Vyjeď tam sám, vylož věci a vrať se pro nás!˝
˝Co by ses pro nás vracel, Honzíku, my dojdeme,˝ zkoušeli mou trpělivost Novákovi.
˝Jestli vaše řeči slyšel Bertík, tak se urazí,˝ varuju je.
˝Proč se vaše auto jmenuje Bertík, děti?˝ ptá se děda holek.
˝Protože Bertík BERE hodně benzínu, dědo,˝ odpověděla popravdě Lucka.
Konečně jsme vyjeli nahoru. Kouří se z chladiče i ze mne.

Kamarád Pavel vylezl ze dveří: ˝Co tady zase otravujete?˝ přivítal nás zvesela a holky už mu visí na krku. Mezitím co Jana krotila holky, představoval jsem Novákovi a Vondráčkovi – Ivu a Pavla. Pavel o dědovi už dávno věděl z mých dopisů. Byl to jeho nápad vylákat dědu až sem. Mimo správcování fušuje trochu i do východního náboženství.
Vybalování krámů je za námi. Děti lítají v lese po kamenech, my sedíme zhrouceni na lavicích a díváme se dolů k Pomezním boudám.

˝Tenhle výhled mi v nemocnici chyběl,˝ pronesl pateticky děda. ˝Sestřičky tam nebyly špatný, ale s tímhle se to nedá srovnat.˝
˝Bacha, pane Novák, máte za sebou manželku,˝ varuje dědu Pavel a tahá se za plnovous.
Paní Nováková vzala svýho dědouška láskyplně kolem krku. ˝Jen ho nechte, Pavle. Když o sexu mluví, má pocit, že na něj nezapomněl.˝
Chechtali jsme se, protože od paní Jaruš to skutečně nikdo nečekal.
Hanka větří borůvky a paní Nováková jde s ní. Trhání borůvek opravdu mezi moje záliby nepatří.
˝Jaké máte úspěchy s meditací, Pavle?˝ ptá se děda.
˝Vám to můžu prozradit, pane Novák. Ty nejlepší. Ale tady na horách se s tím moc nevytahuju.˝
˝Chcete říct, že se stydíte?˝
˝To v žádným případě. Když ke mně ale přijde fotbalista, bavíme se o sportu. Se zahrádkářem o okurkách. S Honzou se o okurkách nemůžu bavit, protože si myslí, že rostou už kyselý.˝
Velkoryse nechám pomluvu bez potrestání.
˝Vy jste, Pavle, utekl před materialismem do hor, ale stejně tu s penězi čile pracujete. Spravujete chatu, obsluhujete turisty…˝ leze mu děda pod kůži.
˝Meditace obě hladiny vyrovnává. Alespoň u mě,˝ povídá Pavel.
˝Narazili jste na materialismus,˝ vmísím se do hovoru. ˝Připadá mi, že to Američani, Japonci a Němci přepískli. Ale Francouzi, Holanďané a třeba Švédové už myslí trochu dál. Zato špice je u našich géniů Švejka a Járy Cimrmana. Od těch se jednou bude učit celý svět.˝
˝To je pěkná volovina,˝ šklebí se Pavel.
____

Dnešní večer bohužel nezasvětíme sklípku, ale připravujeme oheň a špekáčky.
˝Vidíš Pavle, ty jsi nevěřil, že mokrý dřevo bude hořet. Jsi vůbec věřící?˝ útočím, ač sám ateista.
˝Když vidím, jak se věřící mezi sebou řežou, tak ne,˝ odpovídá Pavel a myslí na včerejší televizní zprávy.
˝Že se perou, to s vírou nemá co dělat,˝ nesouhlasí děda.
˝Jak to? Nejen že se rvou mezi sebou různá náboženství – třeba muslimové s křesťany, ale dokonce v jednom náboženství různý větve. Vzpomeňte si na katolíky a protestanty – to máme křesťanství. Islám – šíité a sunnité a tak dál. Buddhisti se neperou, přestože bojová umění ovládají,˝ vzpomněl si na své oblíbence Pavel a srovnal polena v ohni.
˝O náboženství jsem slyšel pěkné přirovnání ke škole,˝ povídá děda. ˝Náboženství je jako velká budova s mnoha třídami, obehnaná vysokou zdí. Ve škole učí různí učitelé. Jednotliví žáci, ani většina učitelů, se s vedením školy neznají. Dožadují se důkazu, že existuje ředitel i svět za vysokou zdí. Úroveň vzdělání dovolí jen jedincům nahlédnout dál. Ti nadaní a pilní poznají ředitele a přelezou zeď. Nejméně nadaní žáci, bohužel i učitelé, se o přestávce mezi sebou porvou.˝
Koukám na Pavla, jestli bude dědovi oponovat. Pavel bere polena a přikládá na oheň.
˝Víte co, budeme se bavit o ženských,˝ říká Pavel na usmířenou.

˝Před manželkou a dětmi,˝ klepu si na čelo. Obrátím se na holky: ˝Děti, že chcete slyšet ještě něco o hinduistech, konfuciánství a taoistech?˝
˝Nééé… my chceme o ženskejch od strejdy Pavla,˝ řvou moje dcery.
˝To si taky ráda poslechnu,˝ těší se Pavlova manželka Iveta. ˝Lítá po léčitelích se zádama, nevěřím, že by se za ženskou alespoň otočil.˝
____

Tři neděle nádherné dovolené se blíží ke konci. Stihli jsme mezitím navštívit Špindlerův Mlýn, Pec pod Sněžkou, výšlap na Sněžku, Janské Lázně a dokonce i zoologickou zahradu a Safari ve Dvoře Králové. Koupání v bazénech nepočítaně.

Sedíme naposled v Pavlově moravsko-krkonošském sklípku.
˝Bylo tady tak nádherně, až mě stresuje pomyšlení na blázinec u nás v práci,˝ povídá Hanka. ˝Honza říkal, že máte recept, jak se mít dobře, když je vám špatně,˝ naléhá na Bohouše.
˝Recepty proti stresu existují,˝ usmívá se děda.
Iveta si sedá blíž. ˝Já těch receptů vyzkoušela a žádný nepomohl.˝
„Holky moje…“ je už slyšet, že dědovi těžkne jazyk, „řeknu vám jedno… musíte bejt… zvědavý.“
„A to stačí?“ ptá se Iveta zklamaně.
„Mně jo…“ plácne Bohouš dlaní do stolu.
Pavlovi to nedalo: ˝Pane Novák, kdo vy vlastně jste?˝
Děda Bohouš se ztěžka postavil, tetrálně rozpřáhl ruce a na celej sklípek zahulákal: ˝JSEM ZVĚDAVEJ DĚDEK!˝
˝A ty už taky nechlastej,˝ vyjela na mě žena.

Už jsme zase doma. Děti odjely k moři s rodiči Hanky a dům rázem ztichl o 90 decibelů. Řekl bych, že na můj vkus je toho ticha nějak moc.
˝Nezdá se ti, že děda je nějakej divnej?˝ přerušuje moje myšlenky žena.
˝Ne… proč?˝
˝Má smutné oči.˝

Hance jsem nic neřekl, ale někdo zřejmě Novákům prohledal celý barák. Využili jejich dlouhé nepřítomnosti, když byli na horách. Co u nich hledali a jestli něco našli, nemám tušení.

Autor: Aťan, Foto: Internet