Na plese Klubu sebevrahů – část 26.

Autor článku: Aťan Probudil jsem se uprostřed noci, nebo je to sen? Vím, že musím jít na zahradu. Nikdy předtím jsem takový zvláštní pocit naléhavosti nezažil. Venku se schyluje k bouřce. Všude je tma… nevidím na krok. Jdu až k prvním stromům. Stojí tam děda Bohouš. Oba mlčíme a přesto mezi námi dochází ke komunikaci.

Cítím, že Bohouš musí na nějaký čas zmizet. Předává mi destičku z černého kovu. Ne vypadá to jako klíč. Klíč ke všem informacím v kosmu. Klíč k VESMÍRNÉMU INTERNETU! Ten materiál vidím poprvé v životě. Sevřel jsem klíč v dlani a moje vědomí se rozletělo mimo čas a prostor

˝hergot, co sebou furt meleš? Ještě jednou mě kopneš a půjdeš spát do obýváku,˝ zavrčela moje ženuška.
Probudila mě – a udělala dobře. Jdu se do kuchyně napít studené vody. Divoké sny se prostě musí zapíjet. No nazdar, jsou dvě hodiny a u Nováků ještě svítí. „Dědek nechodí do práce, tak ponocuje,“ říkám si pro sebe. Vracím se zpátky do postele. Žena už tvrdě spí. Je špatně přikrytá a zase nemá kalhotky. To mám teď usnout? Asi jo.
____

V polospánku brutálně zazvoní budík. Vlastně ne – nějaký blázen zvoní u domovních dveří. Co se divím, když bydlíme vedle blázince. Je pět ráno, sakra
Za dveřmi stojí uplakaná paní Nováková.
˝Bohouš Bohouš je˝
˝Pryč,˝ přeruším ji.
˝Honzo, jak to víte?˝
Ve vteřině se mi v hlavě VŠECHNO vybavilo.
˝Pojďte se mnou, paní Nováková.˝
Vedu ji do dětského pokoje. Z postele Evičky si vypůjčím plyšového medvěda. Z jeho bříška vyndávám suché brouky, dva korálky, nějaké kamínky a černou destičku ve tvaru klíče. Je to klíč k vesmírnému internetu…

ZPÁTKY NA PLESE

˝Proboha, Tondo… co s tím klíčem chceš dělat?˝
˝Nic.˝
˝Blázníš?˝ Pepan zvyšuje hlas. ˝Co když to je opravdu vyrobený z nějakého neznámého materiálu?!˝
˝Pepane, právě proto! Až se děda Bohouš uzdraví – a on se UZDRAVÍ – vrátím mu ho. O tomhle klíči jsme se dnes bavili poprvé a naposledy. Jseš pro?˝
˝Asi máš pravdu. Ne… určitě máš pravdu. Na tyhle hračky lidi ještě nedozráli. Šoupni ten klíč zpátky do trezoru. Nic jsem neviděl, nic jsem neslyšel. Jdeme za ženskými.˝
˝To je rozumný, Pepane.˝

Autor: Aťan, Foto: Internet