Důchodce a duchovní život – Bratrství

Autor článku: František Benda Námi vnímaný svět se podobá velkému mraveništi. Při pečlivějším pozorování se ale ve zdánlivém chaosu dá rozeznat leckterá cílevědomá činnost. Celá stavba je protkána nesčíslnými chodbičkami, kterými proudí čilý život, který jistě není beze smyslu a cíle.

Naše všeobecné myšlení představuje podobně složitou soustavu. I zde, ve zdánlivém chaosu, lze také snadno objevit řadu již dávno vyježděných, osvědčených cest, kterými proudí nesčetné davy, stejně jako cesty používané méně, a dá se předpokládat, že se v budoucnu objeví i takové, po kterých zatím ještě nikdo neprošel, které na své poutníky teprve čekají.
Každý směr se snaží po svém způsobu dospět co nejrychleji k pochopení hlavního záměru existence soustavy, ve které se nachází. Některé vycházejí ze studia konkrétní současné situace a okolního prostředí, zatímco jiné berou v potaz celkový stav, zahrnujíce do předmětů svého poznávání i abstraktní jevy, ať již přímo odpozorované z vlastní zkušenosti, nebo pouze vyspekulované kombinacemi možností v tvůrčí fantazii.
Jedním z takových syntetizujících směrů, který se snaží objevit společné znaky jak mezi usilujícími, tak v jejich usilování, je myšlenka bratrství.

Bratrství může být buď přímé, pocházející ze samozřejmých rodinných vztahů, nebo nepřímé, vzniklé přátelskou dohodou mezi jinak cizími lidmi a zpravidla stvrzené nějakým obřadem. Taková řešení se časem ukázala jako výhodná. Zkušenost ukazuje, že podobným způsobem navázané vztahy mohou mít pevnější trvání než svazky rodinné.
Touha po sjednocení úsilí při budování společenského řádu přinesla myšlenku prospěšného bratrství všeobecného. Dokazování, že všichni lidé jsou bratři, je provázeno hlásáním rovnosti mezi všemi, z čehož pak vyplývají závažné společenské změny. Agresivnější jedinci, kteří chtějí prosazovat svou vůli násilím, naopak zdůrazňují snadno zjistitelné rozdíly mezi různými druhy obyvatelstva. Snaží se tím dokázat, že vyspělejší skupiny mají právo, ne-li povinnost ujmout se vlády nad ostatními.

Tyto tendence vládnou mezi lidmi odjakživa. Rovnost je podporována těmi, kteří se cítí utiskováni a kterých je zpravidla víc, kdežto nadvláda menšiny je populární mezi těmi, kteří získali některé mocenské prostředky a cítí se tak předurčeni k vládnutí.
Náboženství ve svém prvotním působení hlásá rovnost lidí. Bible, ze které se dost často vychází při uvažování o počátku lidského rodu, v prvé řadě popisuje historii národa židovského. Mluví-li se o Evě jako o pramáti lidstva, je zjevné, že všichni její další potomci tvořili jednu velkou, rozvětvující se rodinu. Moderní genealogie se vyjadřuje dost podobně. Tvrdí, že celé lidstvo pochází od jedné matky. V tom ale veškerá podobnost končí, neboť tato darwinovská Eva se od pramáti, jak ji vídáme zobrazenou starými malíři v četných kostelech a ve výstavních galeriích, podstatně liší. Spíš než k ideálu krásy má blíž k opici.
V Bibli je bratrství všech lidí zdůrazňováno i po jiné linii. Z úst Kristových zaznívají slova: „Vy všichni jste bratři. Jediný je váš otec, ten nebeský“ (Mat. 23, 8-9). Stejně vyznívá všeobecně známá modlitba „Otče náš“ (Mat. 6,9).

Láska Boha-stvořitele je líčena jako nediferencovaná, zahrnující všechny tvory stejně, bez jakýchkoliv rozdílů a výhod pro vybrané jednotlivce. Přirovnává se k činnosti Slunce, které svítí laskavě jak na dobré, tak na špatné. Rozdíly do myšlení lidí vnáší teprve stabilizace společenských myšlenek v později vytvořených institucích. Nezbytné správní rozdělení obyvatel na různé stupně nadřízených a podřízených pak za sebou vleče jak různou zodpovědnost, tak i touhu zneužívat lákavých výhod. To vše se od myšlenky bratrství silně vzdaluje.

Védy, nejstarší indické spisy, se o bratrství nezmiňují ani zdaleka. Kastovní rozdělení tehdejší společnosti nic takové nepřipouštělo. Každá kasta (varna) má přesně vyčleněnou oblast práv a povinností, kterou musí dodržovat. Pokud smí dojít k nějakým vřelejším vztahům, pak jedině uvnitř kasty.

Teprve Bhagavadgíta, další populární indický spis, vnesla do tohoto přesvědčení změnu. Nemluví se v ní sice o bratrství, nýbrž o rovnosti. Bratrství by se bylo v Indii při známé směsici nejrůznějších národností těžko prosazovalo. Stačila tedy oddanost bohu a plnění doporučených předpisů (dharmy).

Do dělení na skupiny, ať již na vládnoucí a poddané, nebo odlišující se do kast, rušivě zasáhl obchod, hromadná výroba a státní zřízení. Obchodník potřebuje prodat zboží, a je mu lhostejné, kdo je zaplatí. Průmysl hledá pracovní sílu, takže se neohlíží na barvu pleti nebo na původ. A státní zřízení je zcela bezmocné bez účasti voličů – nejde tu o třídy, nýbrž o volební hlasy.

Duchovní zaměření se snaží tyto moderní tendence vyřešit zcela specifickým způsobem. Dokazuje, že i v moderní společnosti lze žít s morálními prioritami, které se v prvé řadě opírají o zmenšení vlastních nároků a o zvýšení odpovědnosti vůči životnímu prostředí. Odtud už není daleko k rozšíření pojmu bratrství nejen na okolní bližní, ale dokonce na celou přírodu vůbec.

Autor: František Benda, Foto: Internet