Ďábelská planeta 3

Autor článku: Milan Verner Rychlý člun Vesmírných jednotek s odmontovanými lasery a anihilačními vrhači čekal na své pasažéry. „Tahle vykuchaná skořápka nás má dopravit na K48?“ ofrňoval se poručík Gordon. „Retonci,“ vysvětloval pilot kosmetické úpravy člunu. „Museli jsme demontovat výzbroj.“ „Hnusní parchanti.“

„Klid, poručíku. Na Ďábelskou planetu se dostaneme. Jestli se ovšem ve zdraví vrátíme, to už je jiná kapitola.“
„Pytlácký instinkt? Běžte do háje, Karsene. Všichni víme, kam až vás přivedl.“
„Vsadím se o láhev růžového šampusu, že potíže nastanou hned, jak zamíříme k laboratoři.“
„Myslíte?“ zeptal se seržant Sevestr se špatně skrývanou nervozitou. „Na K48 přece žádní Retonci nebudou.“
„Určitě chystají nějaké nemilé překvapení,“ pokýval Flekoun vážně hlavou. „S nimi nikdy nevíš, na čem seš.“
Seržant Sevestr mlčel a v duchu proklínal den, kdy se rozhodl této expedice zúčastnit.
„Skutečně vám nezávidím,“ přiznal pilot barvu a ukázal na přijíždějící vozidlo s generálskou značkou. „Pánové, máte vzácnou návštěvu.“
Generál Farrow zamířil k čekajícím mužům se smíšenými pocity. Zpráva, kterou před chvíli obdržel, nebyla pro ně nijak příjemná, ale nebylo v jeho moci jí změnit.
„Pane generále, účastníci expedice…“
„Nechte toho, poručíku,“ generál se odmlčel a pozorně si prohlížel čtveřici dobrovolníků.
„Oč běží?“ Karsen s klidným svědomím porušil subordinaci.
„Retonci nám určili nové místo přistání. Astroport Noris u základny Z3, což je proti původnímu plánu dost podstatná nevýhoda.“
„Čeká nás jen delší cesta,“ odtušil poručík nevzrušeně.
„Zhruba sto kilometrů,“ doplnil Sevestr, jemuž vynikající topografická paměť okamžitě promítla rozdíl.
„A pár zrádných močálů k tomu.“
„Hankvazara!“ ulevil si Flekoun svou oblíbenou nadávkou, a když viděl nechápavé obličeje většiny pozemšťanů, plynně přeložil: „Do prdele! Pánové, myslím, že tohle je velice výstižný výraz pro naši situaci.“
„S Gladiátorem si lehce poradíme. Splníme úkol,“ poručík Gordon byl optimista. „Znamená to ovšem, spojení expedice.“
„Ne. Obejdeme se bez něj. V bažinaté džungli vás čeká plno objížděk a míst, kde se budete posouvat jen zvolna vpřed. Tím se náš postup vyrovná,“ bránil Karsen svou nezávislost na armádě.
„Ale sto kilometrů v takovém terénu,“ varoval generál.
„Sto jen pro nás. Gladiátor najede mnohem víc.“
„Hankvazara!“ zopakoval poručík jediné janturánské slovo, kterým si obohatil slovník. „Když nebudete do týdne zpátky na astroportu, odletíme bez vás.“
„To myslíte vážně?“ seržant Sevestr nevěřil svému sluchu. „Pane generále?“
„Bohužel. Retonci nám žádný odklad nepovolí. Bezpodmínečně musíme dodržet čas odletu.“
„My to stihneme, seržante. Nezmeškáme. Domluvil jsem si totiž rande s jednou půvabnou letuškou z Janturánských linek.“
Generál Farrow pochopil, že přemlouvat pytláckou dvojici je zbytečné mrhání času.
„Přeji mnoho štěstí, pánové,“ krátce se rozloučil a zamířil ke svému vozu. „Nemají disciplínu vojáků, ale ať mě degradují na kaprála, jestli by někdo našel lepší muže.“
Když pominuly nepříjemné pocity vyvolané hyperprostorovým skokem, pohlédl Karsen na obrazovku. Ďábelská planeta narůstala, detaily vystupovaly a zaostřovaly se.
„Vypadáš, mrško, celkem slušně, jenže člověk nesmí dát jenom na zevnějšek.“
„Jinak by mohl šeredně pohořet,“ doplnil Flekoun přítele. „Tohle nebude procházka rajskou zahradou.“
„Oba víme, do čeho jdeme. Jenom se bojím, že nejsem právě v nejlepší formě. Pobyt na Plutu se na mé kondici jistě podepsal.“
„Koukej se rychle sebrat, Ole. A jestli o sobě pochybuješ, sám požádám poručíka, aby tě naložil do té jejich opancéřované plechovky.“
Telepatický rozhovor přerušilo hlášení interkomu: „Loď na souběžném kurzu. Imatrikulační číslo potvrzuje příslušnost k druhé retonské flotile.“
„Běžná kontrola,“ nevzrušoval se pilot. „Zřejmě vaši přátelé mají strach, abychom nezabloudili.“
Hlídková loď se držela v bezpečné vzdálenosti a upravovala svoji trajektorii podle jejich manévrů.
„Zatracení hajzlové!“ vybuchl poručík Gordon a ukázal na monitor. „Jsou plně vyzbrojeni.“
„Drobné opomenutí,“ zopakoval seržant Sevestr dobře známou výmluvu Retonců. „Jako vždy.“
„Připomeneme jim uzavřené dohody!“ poručík sáhl po tlačítku vysílače. „Nic tím sice nezměníme, pouze je trochu naštveme.“
„Za chvíli jim to můžete říct osobně. Jdou s námi na přistání a nepochybně nás poctí návštěvou.“
„Tohle potěšení bych si docela rád odpustil,“ brblal Flekoun, který byl na Retonce alergický.
„Pozor, pánové, teď příjde na řadu mé parádní číslo,“ ozval se opět pilot a brilantně usadil člun na žároplastový obdélník opuštěného astroportu Noris.
Retonský pilot však nebyl o nic horší a k značnému rozčarování pozemšťanů předvedl i on bravůrní kousek.
„Díky za doprovod,“ neodpustil si poručík Gordon štiplavou poznámku. „Opravdu odivujeme váš smysl pro fér hru,“ ukázal na nedotčenou výzbroj hlídkové lodi.
Retonský důstojník ignoroval výtku a chladně se zeptal: „Co tu dělá ten Janturánec?“
„Janturánci jsou právoplatnými členy Pozemské unie, a nic proto nebrání naší vzájemné spolupráci.“
„Vaše plány na K48 se nezměnily?“
„My svá rozhodnutí zbůhdarma neměníme.“

Autor: Milan Verner , foto: internet