Dějiny starověkých civilizací 12: STAROVĚKÉ DĚJINY IZRAELE

Autorka článku: Maura ZEMĚ IZRAELSKÁ. TÓRA. TALMUD. MIDRAŠ. TANACH. Název „Země izraelská“ je doslovným překladem hebrejského názvu „ארץ ישראל“ (Erec Jisra’el), který lze nalézt v Tanachu

TANACH (hebr. תנ״ך) je akronym, kterým se v židovství označují posvátné spisy, které jsou součástí Bible. Jelikož jsou (na rozdíl od zbytku Bible) psány hebrejsky, označují se někdy také jako hebrejská bible. Akronym tanach (tanak) vznikl z počátečních písmen názvů jednotlivých sbírek těchto spisů (t-n-k):

1. Tóra (תורה; Zákon, Učení), označovaná podle počtu knih, které obsahuje, někdy jako chumaš (חומש; „pět“); v křesťanství jsou tyto spisy označovány jako Pentateuch;
2. Nevi’ím (נביאם; Proroci);
3. Ketúvím (כתובים; Spisy).

Tanach bývá někdy označován také jako mikra’ (מקרא; „čtení“). Někdy se celek tanachu označuje prostě jako Tóra. Tanach obsahuje množství různých popisů hranic Země izraelské. Tři hlavní pasáže jsou Genesis 15:18-21, Numeri 34:1-15 a Kniha Ezechiel 47:13-20.

TÓRA (תורה) znamená Zákon, učení a v nejužším smyslu jde o první ze tří částí Tanachu, neboli prvních pět knih hebrejské Bible.
Těchto prvních pět knih se také nazývá Pentateuch (z řeckého πεντάτευχος „pět knih“), Chamiša chumšej Tora (hebrejsky „Pět pětin Tóry“) anebo Pět knih Mojžíšových, což je zavádějící název pocházející z prostředí raného křesťanství.
Tóra se skládá z pěti knih:
• בראשית Berešit – Genesis
• שמות Šemot – Exodus
• ויקרא Va-jikra – Leviticus
• במדבר Ba-midbar – Numeri
• דברים Devarim – Deuteronomium
V širším slova smyslu pak slovo Tóra zahrnuje nejen zmíněných pět knih, ale také další dvě části Tanachu a Ústní zákon (tradiční interpretace textu Tóry). Tóra ve smyslu Pentateuchu je základním dokumentem judaismu. Slovo samotné má kořen v hebrejském ירה „jara´“, učit. V Tóře jsou obsaženy nejen univerzální příběhy Adama, Noeho, příběhy židovských praotců Avrahama (Abrahám), Jicchaka (Izák) a Ja’akova (Jákob, též Jakub, dalším jménem Jisra’el), proroka Mojžíše, ale také 613 židovských přikázání (מצוות micvot) a další materiál, který lze považovat za právotvorný. Tóra tak dala základ celému pozdějšímu židovskému právu, hebrejsky הלכה halacha. Podle židovské tradice byly knihy Tóry věnovány Bohem Mojžíšovi okolo roku 1220 př.Kr., krátce po exodu z Egypta. Jak k tomuto věnování došlo, bylo předmětem debat v období raného rabínského anebo tanaitského judaismu (1. století n. l. – počátek 3. století n. l.). Během období Druhého chrámu (3.století př.n.l.–1. století n. l.) se pak prosazovala verze, podle které Mojžíš obdržel nejen celou psanou Tóru, ale také Ústní zákon.

TALMUD (hebrejsky: תלמוד), Od למד – učit, učení, někdy může znamenat i odkaz na biblický verš. Talmud může znamenat:
1. Metoda, disciplína (píše se s malým t). Jako metoda je opakem midraše. Zatímco midraš z biblického textu vyvozuje právní ustanovení, talmud bere právní ustanovení a snaží se pro něj najít oporu v biblickém textu.
2. Literární dílo (píše se s velkým T). Sbírka traktátů Mišny opatřených komentářem a diskuzemi – gemarou. Rozlišujeme Babylónský Talmud (Talmud Bavli) a Jeruzalémský
Talmud, někdy nazývaný též Palestinský (Talmud Jerušalmi). Talmud je soupis rabínských diskusí týkajících se židovského zákona, etiky, které židovská tradice považuje za směrodatné. Právnické a etické diskuze jsou orámovány řadou legend a příběhů, které slouží jako dokreslení tematiky. Vedle Tanachu je jedním ze základních autoritativních textů židovské víry. Talmud má dvě části. Mišna je psanou sbírkou ústního zákona judaismu a Gemara je diskusí nad Mišnou a nad souvisejícími tanaitskými spisy často odbočující k jiným tématům a podrobně vykládající Tanach. Gemara je jedním ze základů pro ustanovení rabínského zákona a je často citována v ostatní rabínské literatuře. Talmud jako celek bývá stejně jako Mišna označován Šas (Šest pořádků Mišny).

Autor: Maura, Foto: Internet