Jak být v důchodu šťastný a spokojený – 4

Autor článku: Zdeněk Vohradník DOBRÉ KONTAKTY S DĚTMI A VNOUČATYVedle dobrých vztahů v manželství jsou pro spokojené stáří důležité také dobré vztahy s dětmi a vnoučaty. Charakter těchto vztahů je závislý na mnoha okolnostech.

Velký rozdíl je např. v tom, jestli s dětmi bydlíme v jednom domě nebo městě, či jsou vzdálení třeba stovky kilometrů. Vliv má také to, zda žijí v uspořádaném manželství, nebo jsou rozvedeni; mají-li děti nebo jsou bezdětní, apod. Bez ohledu na to se pokusím ukázat některé věci, které platí obecněji.
Většina lidí v důchodovém věku již nemá své rodiče. Z širší rodiny však znám případ tety – otcovy sestry – která nedávno zemřela ve věku 99 let. Tak vysokého věku se dožila mj. také proto, že celý život prožila v rodině svých synů. Jeden jejich pokus, ponechat jí po operací kyčlí a v důsledku dalších zdravotních problémů v rehabilitačním zařízení, skončil málem tragicky. Naštěstí si to děti uvědomily a vzaly si maminku opět domů. Ihned pookřála, uzdravila se a žila s nimi ještě řadu let. I když to není typický příklad, zdá se mi to pro naše téma poučné.

Při hodnocení vztahu dětí k nám rodičům je dobré si občas připomenout náš dřívější přístup k vlastním rodičům. Dobře si vzpomínám, že při návštěvách otce a matky se dosti často opakoval tento dialog: „Sedni si a povídej, vezmi si něco k jídlu …“ říkala maminka. „Mami, já spěchám, musím ještě …“ zněla mnohdy moje odpověď. Přestože jsme se navštěvovali dost často, ještě dnes trochu lituji, že jsem jim nevěnoval více času.
Teď se situace opakuje, jenže my v ní hrajeme opačnou roli. Proti naším rodičům však máme výhodu v nových možnostech komunikace. Místo dopisů a pohledů požíváme mobilní telefony, SMS zprávy, e-maily, SKYPE apod. Osobní styk to sice nenahradí, ale víme, že je vše v pořádku a že o nás vědí.

K udržení dobrých vztahu mezi rodiči a dospělými dětmi pomáhá také dodržování rodinných oslav svátků, narozenin, výročí, Vánoc apod. v širším kruhu rodinném. Při dvou dětech, jejich manželech a čtyřech vnoučatech se nám někdy zdá, že těch oslav je příliš, zvláště, když se soustředí do kratšího časového období. Ale není. Praktikujeme to již mnoho let a vždycky se na tato setkání těšíme. Na přípravách větších akcí se však stále více podílejí mladší členové rodiny.

Další zásadou, kterou uplatňujeme v našich vztazích, je to, že se nevměšujeme do manželských problémů obou našich dcer, ani do výchovy vnoučat. V mládí jsme sice, jako většina prarodičů, vnoučata rozmazlovali, ale od jejich puberty, kdy (jak víme z vlastních zkušeností), problémy v rodinách narůstají, se do toho nevměšujeme. Při ojedinělých stížnostech z obou stran nabádáme ke klidu a k pochopení druhé strany.
Důležitá je také tolerantnost k našim potomkům. Občas je potřeba něco „překousnout“, i když si myslíme, že nemají pravdu. Je to např. to, že mladší generace, naše vnoučata nevyjímaje, již neuzavírá tradiční sňatky, ale žijí s příteli ve volném vztahu. Sice se nám to nelíbí, ale s partnery našich vnuček běžně komunikujeme, jako s jejich oficiálními druhy.

Pro klidné stáří se také vyplatí nepřebírat na sebe problémy mladší generace. Oni o nějakém svém sporu nebo problému již ani nevědí a my kvůli tomu nemůžeme spát. Z těchto důvodů nechceme ani vědět, kdy kdo dělá ve škole zkoušku apod. Sdělují nám to většinou až když to dobře dopadne. Není to zavírání očí před problémy, ale vyhýbání se věcem, které stejně nemůžeme ovlivnit a ve stáří je vidíme často jinak než mladí.

Příští článek: DOBRÉ VZTAHY S PŘÍBUZNÝMI A ZNÁMÝMI

Autor: Zdeněk Vohradník, Ilustrace: obrázek Naděje: Iveta Jandová