Jak využívat moc našeho podvědomí – 100

Autor článku: PhDr. Zdeněk Chmel Dnes si povíme o sugescích z trochu jiného pohledu. Z varieté nebo jiného vystoupení kouzelníků a mágů možná znáte sílu hypnózy. Mág si vyvolá na pódium dobrovolníka, kterého zhypnotizuje tak, že mu vsugeruje třeba, že je na poušti nebo za polárním kruhem.

V prvním případě se dotyčný nebo dotyčná začne svlékat, protože pociťuje horkost slunečního záření. V druhém případě se zase naopak klepe zimou. To je sugesce vyššího řádu a v podstatě neškodná. Představme si ale, že kouzelník vyvolá na pódium člověka, který zná moc podvědomí, umí se proti cizí sugesci bránit. Jak asi to představení dopadne? Pro mága neslavně, protože takový člověk, který ví, že nejsme vystavení na milost a nemilost moci cizí sugesce, že nikdo nad námi nemá moc, pokud mu ji sami neposkytneme, se zhypnotizovat nedá. Šikovný artista i s tím počítá a proto si hned povolá jinou „oběť“ na níž předvede své kouzelné umění a toho našeho člověka se šikovně „zbaví“ tím, že je třeba nechá žonglovat s talířem na pružné hůlce.

Ale nám nejde o varietní vystoupení. My mluvíme o všedním životě a možné rozkladné sugesci, které se musíme bránit. Ta je nebezpečnější než ona pódiová, protože nastupuje bez ohlášení. A často velmi skrytě. A nemusí jít ani o mága, ani člověka s „uhrančivým pohledem“ (jak je často v literatuře zloduch líčen) ale „jen“ o negativní myšlenky, které se nám někdo snaží vsugerovat. .Ani taková cizí sugesce nad námi nemá moc, pokud se jí sami nepodřídíme.

. Základem naší obrany je stará pravda, kterou můžeme vyjádřit myšlenkou: „Já jsem pro sebe ten nejdůležitější člověk na světě. Nikdo nemá nade mnou žádnou moc“ Totalita se snažila v nás pěstovat falešnou skromnost, protože skromný člověk se dá snadněji ovládat než člověk sebevědomý, který zná svou cenu. Tady si musíme říci, že skromnost, nevyvyšování se nad druhými je něco jiného než falešná skromnost. Jestliže známe své schopnosti a umíme je uplatnit, je to v naprostém pořádku a v tomto směru být skromní nemusíme. Jestliže jiným něco dáváme (a to dává každý, kdo myslí pozitivně), pak nenechávejme naše vlastní JÁ někde v pozadí. Ono je to již v přírodní logice vývoje druhů, že jen životaschopný organismus přežije. Z toho si můžeme vyvodit, že odstrkovaný člověk se nikdy nemůže cítit v pohodě. Obvykle na své odstrkování reaguje i příznaky nemocí a nejen duševními nemocemi, ale i takovými, které zdánlivě psychosomatické příčiny nemají.

Už jsme si povídali o dualitě ducha. Připomenu jen, že duch představuje jednotu, ale má dvě zásadně odlišné funkce a působí ve dvou zcela různých oblastech se svébytnými a nezaměnitelnými vlastnostmi a silami. Jde naše vědomí a podvědomí. Někdy se také mluví o objektivním a subjektivním duchu. Lidé se rozhodují na základě myšlení, které se odehrává ve vědomí. Naše vnímání není pasivní, ale aktivní. Vědomí je jakýmsi „strážným“, jehož hlavní úkol je v ochraně podvědomí před škodlivými vlivy. Podvědomí v sobě skrývá síly, které doslova hýbají světem. Dokonce lze říci, že příčinou všeho chaosu a utrpení v našem světě je nedostatečné porozumění lidí pro vzájemné vztahy vědomí a podvědomí. Jinými slovy můžeme říci, že když tyto dvě části ducha harmonicky a společně působí, je výsledkem zdraví, štěstí, radost a mír v duši. Už jsme si také říkali, že cokoli podvědomě pociťujeme (například v představách) jako skutečnost, to získá pevnou formu jako skutečnost.

Proto je základním doporučením pro každého, kdo chce využívat moci svého podvědomí, aby nejen věřil svému zformulovanému přání (sci-modlitbě), ale také si představoval, jak je toto přání již splněno. Proto také na druhé straně si musíme uvědomit, že každá negativní myšlenka má škodlivý vliv nejen na úspěch dané sci-modlitby, ale i na celý náš život. Už jsme si dokázali, že podvědomí lze ovlivnit sugescí a autosugescí. Zde musím také poznamenat, že různí lidé, vzhledem ke svým odlišným vlastnostem a také odlišným vlastnostem svého podvědomí, mohou na tutéž sugesci reagovat různě. Proto je velmi důležité, aby sci-modlitba plně vyjadřovala přání člověka, který ji užívá.

V jednom z minulých článků jsem se již zmínil o tom, jak působí tělesné reakce na duševní pochody. Začíná to u vědomí, které zachytí myšlenku, jež vyvolá v mozkomíšním nervovém systému odpovídající kmitání a tak dá podnět k obdobnému impulsu ve vegetativním nervstvu. Jeho prostřednictvím pak je tato myšlenka předána solárnímu pletivu, které je centrálou podvědomí. Prostřednictvím podvědomí se dostane k tvořivému médiu, kde získá věcnou podobu, je zrealizována jako tělesná reakce nebo životní událost. Příště o naší duševní krajině.

Autor: PhDr. Zdeněk Chmel, Foto: Internet