Jak využívat moc našeho podvědomí – 97

Autor článku: PhDr. Zdeněk Chmel Před týdnem jsme si řekli, že pěti stupínky, po nichž stoupáme k úspěšnému výsledku při praktickém používání duševní síly jsou Přesnost, Jasnost a dík, Víra a Představa. Samozřejmě všechny jsou stejně důležité, ale základem je přesné určení, co od našeho podvědomí žádáme, jasná formulace našeho přání ve sci-modlitbě a VÍRA, že se naše přání splní.

Pokud naše vědomí a podvědomí harmonicky spolupracují, je výsledkem tohoto spojení zdraví, štěstí, spokojenost a bezpečí. Prostě to, co si od života přejeme.
Na dnešek jsem slíbil povídání o „balamucení“ podvědomí. O balamucení říká Slovník spisovného jazyka českého, že jde o „přesvědčivé namlouvání něčeho nepravdivého, obelhávání, klamání, šálení“. Pokud jde o naše podvědomí, tak bych ty poslední tři výrazy škrtl. My nechceme naše podvědomí ani obelhávat, ani šálit a klamat. Balamucení podvědomí spočívá v tom, že podvědomí bere všechno, co mu vědomí předloží (a to i virtuálně) jako tu nejskutečnější skutečnost. Čili není to cílené a vědomé balamucení. Často jde o přeřeknutí, uřeknutí, projev zlosti, asi tak jako zaklení. Ale i když to není cílené a vědomé, je to stejně nebezpečné. Proto si musíme dát pozor nejen na jazyk, ale i na své myšlení. Když si řeknete „já jsem blbec“ (nebo ještě něco horšího) ve chvíli, kdy se vám něco nepodařilo, pak to podvědomí bude brát jako vaše přání být tím blbcem a bude se snažit vám to splnit. Když si budete neustále říkat, že něco nedokážete, pak to skutečně nedokážete. Proto, když se takto uřeknete, musíte se v zápětí opravit například takto: „Já nejsem blbec, jen se mi to nepodařilo, jak jsem chtěl.“ A ještě lepší nápravou uřeknutí je, když k té opravě přidáte pozitivní přání: “Příště se mi to určitě podaří.“ To „příště“ může být hned vzápětí, když budete svou činnost opakovavat a dáte si pozor, abyste neudělali stejnou chybu, jako v prvním případě. V podstatě využijete princip, o kterém jsme již také mluvili – vytěsněni negativní myšlenky tím, že ji nahradíme pozitivním přáním.
Minule jsme také mluvili o tom, že pozitivně naladěný člověk „září krásou“. Samozřejmě, to nemusí vždy to být jen tělesná krása. Důležité je, co máme uvnitř – vnitřní spokojenost. Citliví lidé záření takového jedince postřehnou a jeho vyzařování je přitahuje a rovněž pozitivně naladí. A když už jsem se zmínil o tělesné kráse a vnější vizáži, pak jako příklad opaku uvedu, s nímž zejména dámy bojují – a to vrásčitost. Položme si řečnickou otázku: „Co vlastně jsou ve své podstatě vrásky?“ Vrásky jsou často jen křečovitě stažené svaly. Křeč může vyvolat stres, nepříjemnosti a negativní myšlení. Proto je může ovlivnit i duch. Dokonce vznikla teorie „péče o krásu zevnitř“. Pracuje se silou vůle a s cvičením, jimiž se svraštělé čelo vyhladí. Větší úsilí si samozřejmě vyžadují hluboké vrásky. Autorka této terapie říká, že tajemství spočívá ve schopnosti zmobilizovat v těle sílu, neztrácet čas sebelítostí a nerezignovat předčasně. Silou vůle se dá podle Susanny Kubelkové ovlivnit i krátkozrakost. A já dodám, že dobrému výsledku můžeme pomocí i naší mocí podvědomí.

V jednom z minulých článků jsem konstatoval, jak rozdílní mohou být účastníci srazu abiturientů po třiceti letech. Vzhledem i náturou. A že nejde jen o počet vrásek, šedin a pleší. Že se navenek ve vizáži projevuje celkový vztah k životu, k různým aktivitám, ale také postoj k překážkám a „ranám osudu“. Nevím, zda jste si někdy uvědomili, jak mnoho lidí z těch, kteří byli podrobeni krutým životním zkouškám, se dožívá vysokého věku. Je to určitý paradox, že lidé (muži i ženy), kteří trpěli v nacistických koncentrácích či komunistických lágrech, nebo bojovali v zahraničních vojenských jednotkách, se dožívají vysokého věku. Logicky bychom mohli uvažovat, že takové životní podmínky jim musely podlomit zdraví. A přesto v novinách můžete číst, že ten nebo ta osobnost se dožila 90 let. Asi nad těmi krutými okolnostmi zvítězil jejich duch, jejich odhodlání a aktivita. My si o tom ještě více řekneme, až budeme mluvit o stáří. Dnes to jen konstatuji v souvislosti s tím, že naše podvědomí představuje i zdroj nových myšlenek, že nás může informovat o základních rysech naší osobnosti, o našem skutečném talentu, o našem poslání. Ale také nám napoví, jak tento talent rozvíjet, jak toto poslání naplnit. Příště si povíme, jak využít síly podvědomí pro duševní léčbu.

Autor: PhDr. Zdeněk Chmel, Foto: Internet