Jak využívat moc našeho podvědomí – 98

Autor článku: PhDr. Zdeněk Chmel Předcházející článek jsem končil tím, že mnoho lidí z těch, kteří byli podrobeni krutým životním zkouškám, se dožívá vysokého věku. A označil jsem to za určitý paradox, že lidé (muži i ženy), kteří trpěli v nacistických koncentrácích či komunistických lágrech, nebo bojovali v zahraničních vojenských jednotkách, se dožívají vysokého věku.

Logicky bychom přece mohli uvažovat, že takové životní podmínky jim musely podlomit zdraví. A přesto v novinách můžete číst, že ten nebo ta osobnost se dožila 90 let. Asi nad těmi krutými okolnostmi zvítězil jejich duch, jejich odhodlání a aktivita. Dnes to znovu konstatuji v souvislosti s tím, že naše podvědomí představuje rovněž zdroj nových myšlenek, že nás může informovat o řadě věcí, na které jsme v návalu jiné práce pozapomněli.

Já bych ale dnes nechtěl zapomenout na jeden z ohlasů na mé články. Pan O. mi píše: „Nojo, to je hezké, když se někdo dožívá 90 nebo 100 let.. Jenže, kdo se bude o takové lidi starat? Vždyť i jejich děti jsou už v důchodovém věku…“

Začnu tím, že fakt trendu dlouhověkosti potvrzují i sociologové. Například Prof. Ivo Možný předvídá, že v roce 2050 bude stoletých více než dnes a osmdesátníků bude až 750.000. Je to dáno i tím, že v té době bude ve věku kolem stovky velmi silný populační ročník. Samozřejmě, že existuje i mnoho teorií, jak se o dlouhověké ženy a muže postarat. Ta nejoptimističtější předpokládá, že se o ně postará jejich rodina. Tato teorie to odůvodňuje faktem, že už dnes každý mladý člověk fakticky vydělává na jednoho důchodce a v budoucnu bude vydělávat na dva, k čemuž napomůže vyšší vzdělanost a technický pokrok. Jistě tomu tak bude v řadě případů. Ale netroufám si odhadnout kolik procent budou činit opačné případy, kdy se bude muset o dlouhověké postarat společnost, potažmo stát. Druhou věcí, o níž jsme již také mluvili, je skutečnost, že ne všichni senioři žijí aktivně. Mnoho z nich potřebuje pomoc. Když budeme vycházet z předpokladu, že v budoucnu budou staří lidé tvořit třetinu populace, pak se o ně téměř další třetina bude muset starat v domovech důchodců či jiných zařízeních, jako je LDN.

Jsem rád, že můj názor, který jsem již vyslovil několikrát na těchto stránkách, sdílí i lékař, který napsal: „Aby se lidé dožili vysokého věku, měli by žít zdravě a aktivně. Také tím ovlivní, kolika let se dožijí. Důležité jsou procházky na čerstvém vzduchu, zdravá strava a málo alkoholu.“

Ale vraťme se k našemu tématu – i když jsme od něj ani příliš neodběhli. Jen zdůrazněme, že kromě procházek, zdravé stravy a neholdování alkoholu, je to i aktivní přístup k životu a pozitivní myšlení. My jsme již mluvili o sugesci a autosugesci, tedy o psychickém ovlivňování sebe sama, které může být nejen vědomé, ale i nevědomé. Tato sugesce může vést k navození pozitivních i negativních návyků i vlastností osobnosti. Jestliže dr.Murphy mluví o tom. že si můžeme svobodně zvolit zdraví a štěstí, ale také opak, pak také varuje, že musíme „pečlivě rozvažovat svá slova, neboť každá nerozvážně vyřčená slabika se nám vymstí“.

Zdůrazňuje: „Budete-li myslet na dobro, uskuteční se! Budete-li však myslet na zlo, dostaví se zlo.“ Když to budeme aplikovat na náš problém,pak můžeme říci, že budeme-li na stáří myslet jen jako na další etapu života, kterou chceme aktivně prožít a v ní zúročit své nabyté znalosti a zkušenosti, , tak se toto pozitivní myšlení uskuteční. Budeme-li se ale stáří obávat a myslet na to, že nám budou ubývat síly, že nás budou pronásledovat různé nemoci, tak se nám toto negativní myšlení rovněž uskuteční a všechny naše obavy se naplní vrchovatou měrou.

Ty své obavy a strach můžeme zahnat autosugescí. Tou také můžeme docílit sebeovládání, odstranit svou popudlivost, dosáhnout navrácení paměti, (o myšlení a paměti ještě budeme také mluvit). Za pomoci autosugesce – správně zaměřenou sci-modlitbou – proti komplexům méněcennosti a svému sebepodceňování. To je jen malý výčet toho, v čem nám může autosugesce pomoci. Znovu připomínám, že musíme ze svého slovníku vyřadit myšlenky typu:: „To nemohu“, „Na to si netroufám“, „Já to nedokážu“ „Já se bojím toho či onoho“, „Já si nic nepamatuji“, „Já se nedokážu ovládat…“, „Jiní jsou lepší než já“ apod. Už jsme si říkali, že podvědomí to bere jako jako vaše přání – a tak vám je splní, přestože vy chcete opak. Proto také ten „opak“ musíte jasně sdělit svému podvědomí. Například touto větou: „Věřím, že i ve vyšším věku budu budu žít plným aktivním životem, v němž využiji nashromážděné znalosti a zkušenosti nejen pro sebe, ale i pro druhé.“

Autor: PhDr. Zdeněk Chmel, Foto: Internet

V závěru článku mi dovolte jednu informaci o Klubu dr.Murphyho v ČR. Po mimořádné valné hromadě v listopadu 2009, vstoupil do nového roku také s obnovenými web-stránkami. Na http://www.klubdrmurphy.webnode.cz najdete i rubriku JAK VYUŽÍVAT MOC PODVĚDOMÍ. Ti, kdo nestihli první padesátku článků na www.tretivek.cz ,mají nyní možnost se postupně seznámit s jejich obsahem právě na uvedených stránkách