Jak využívat moc našeho podvědomí – 99

Autor článku: PhDr. Zdeněk Chmel V předcházejícím článku jsme mluvili o dlouhověkosti a také uplatnění sugesce a autosugesce v postoji ke stáří. Připomněli jsme si, že toto psychické ovlivňování sebe sama může být nejen vědomé, ale i nevědomé.

Aplikovali jsme si myšlenku dr.Murphyho o tom. že musíme „pečlivě rozvažovat svá slova, neboť každá nerozvážně vyřčená slabika se nám vymstí“ na „třetí věk“: Budeme-li na stáří myslet jen jako na další etapu života, kterou chceme aktivně prožít a v ní zúročit své nabyté znalosti a zkušenosti, tak se toto pozitivní myšlení uskuteční. Budeme-li se ale stáří obávat a myslet na to, že nás budou pronásledovat různé nemoci, tak se nám toto negativní myšlení rovněž uskuteční a všechny naše obavy se naplní“.

Dlouhověkost je na jedné straně velmi potěšující trend (kdo by se také nechtěl dožit stovky?) Ale na druhé straně zprávou alarmující pro stát. Má-li růst počet stoletých a mají-li být osmdesátníci téměř desetinou populace a šedesátníci třetinou, pak se na to musí celá společnost připravit. Nejde jen o náklady, o stavbu dalších zařízení pro seniory, ale zejména o změnu myšlení. Nechci tím říci, že by se stále ještě dožívající „Kult mládí“ v němž padesátiletí téměř už byli vyřazováni z produktivního života, měl změnit na „Kult stáří“. To bychom šli „z bláta do louže“.

Výzkumy dokládají, že ČR brzy bude v první desítce zemí s nejstarší populací na světě, tím, že každý třetí obyvatel naší republiky bude starší 65 let. Některá naše města už dnes mají důchodců o třetinu více než dětí. Samozřejmě, to je i výsledek faktu, že dokážeme vítězit nad nemocemi, které byly ještě před sto lety neodvratně smrtelné a že se za posledních sto let prodloužila průměrná délka života o celých třicet let.

Ta změna myšlení by měla spočívat, podle mého názoru, v tom, že bude spravedlivě posuzováno, co každý věk přináší nebo může společnosti přinášet. Většina lidí soudí, že MLÁDÍ přináší aktivitu, průbojnost a nové myšlenky. Naproti tomu STÁŘÍ pak znalosti podpořené zkušenostmi. (Na což se v „Kultu mládí“ hodně zapomínalo). Ale já si proti této šabloně dovolím oponovat. Copak na tu aktivitu, průbojnost a nové myšlenky má „patent“ jen mládí? Copak stejné hodnoty nemůže přinášet i střední a starší generace?

Připomeňme si jen muže, který své stěžejní dílo „O původu druhů“ napsal v padesáti letech. Ano, je to Charles Robert Darwin. Nebo náš Johann Gregor Mendel, jenž své poznatky o dědičnosti poprvé publikoval ve 43 letech. A abych nechodi jen do tak dávné minulosti, připomenu do třetice i současnost. Národní cenu vlády ČESKÁ HLAVA 2009 obdržel zakladatel dětské onkologie, téměř osmdesátiletý Prof. Josef Koutecký. V roce 1964, když začínal, přežívala jen tři procenta dětí tuto zhoubnou nemoc. Dnes je to 83 procent! Tato čísla mluví sama za sebe. A pan profesor je i zářným příkladem také pro naše téma. Na otázku, kde stále bere svou energii, odpověděl:“Žiji slušně a hodně pracuji…

 I když jsem dětské onkologii věnoval všechny prázdniny či víkendy, vždycky mi zbyly chvilky, zejména večer, kdy jsme chodili na koncerty, do divadla a na výstavy.“ V interwiev se také přiznal,že stále organizuje koncerty a vernisáže a dodal: „Umění, ta krása je pro mne nezbytná. Tak jako potřebuji dýchat, jíst a pít, potřebuji vnímat něco hezkého….Stále něco dělám. Jsem vlastně šťastný člověk.“

Myšlení musí změnit každý z nás. Mladí a lidé středního věku si musí více začít vážit moudrosti a zkušeností stáří. A my, lidé třetího věku, zase nesmíme všechny mladé „házet do jednoho pytle“ a přisuzovat jim všechny negativní vlastnosti a činy. Ale zejména si také musíme uvědomovat svou cenu, nepodceňovat se vzhledem k mladším, využívat plně své schopnosti a znalosti a nečekat jen až přijde „ta zubatá“. Když budeme aktivně prožívat svou „třetí dimenzi“, když v ní budeme úročit své nabyté znalosti a zkušenosti, pak nejenže se nám bude žít lépe, ale bude se žít lépe i našemu okolí.
Odlišný postoj lidí ke svému okolí si můžeme ilustrovat na četbě novin a časopisů.. Někdo vyhledává jen ty negativní zprávy, jimiž se hemží zejména bulvár. Teroristické útoky, včetně popisu toho, kolik lidí zabil nebo těžce zranil sebevražedný atentátník. (Televize nebo obrázkový časopis nám k tomu dodá i krvavý obraz). Noviny jsou také plné dopravních katastrof, různých zločinů, zákeřných útoků na staré nebo slepé lidi apod. Většina lidí (jsem optimista a tak doufám, že je to většina) tím mávne rukou a nanejvýš si pomyslí: „Štěstí, že jsem tam nebyl.“ Další lidé pociťují strach, beznaděj a zoufalství („Kam ten svět spěje!“) A nebo také zlost či odpor.

Jestliže ale u někoho negativní a zoufalé myšlenky převládnou, či spíše jim dovolí, aby převládly, ohrožuje nejen svou dobrou náladu, své myšlení, které by mělo být pozitivní, ale někdy i svou vůli k životu a může až propadnout depresím. Samozřejmě, to by se nás nemělo týkat, protože my už víme, že pro účinnou ochranu před všemi negativními vlivy můžeme použít pozitivní autosugesci a také ji včas použijeme. A nemusíme ji použít jen pro sebe, ale i pro jiné. Zde si připomeňme si, že Dr.Murphy píše o účincích léčby na dálku a uvádí příklady, jak dcera působila na nemocnou matku, která žila v jiném a velmi vzdáleném městě. Dcera zaměřila k matce své myšlenky, pocity a představy o jejím zdraví a harmonii. Přitom používala modlitbu asi tohoto typu:: „Duševní síla je všudypřítomná a obklopuje v dálce také moji matku. Pro vyléčení a zmírnění jejího fyzického utrpení nyní vysílám představy jimiž se matka opět zcela vyléčí…“ A skutečně. Když dcera vysílala toto přání několikrát denně, matčin stav se za několik dní – k velkému překvapení ošetřujícího lékaře – neuvěřitelně zlepšil.

Toto působení nemusí být jen na obrovskou dálku. Můžeme je využít pro své blízké i v nejbližším okolí a nemusí jít jen o nemoc, ale i třeba o tu změnu myšlení, o kterém jsem dnes psal a o němž si ještě povíme příště.

Autor: PhDr. Zdeněk Chmel, Foto: Internet