Poslední diskuse
Zdraví
Podle rady ministra už telefonuje 45 minut z...Práce
Hledám lidí pro výzkum trhu. Jedná se o...Co se kde děje
Ahojte,jsem tady nova a vidim posledni...
Ta naše písnička česká 1
 |
Autorka článku: JUDr. Irena Novotná Jistě mi dáte za pravdu, že je psát o vážné hudbě na našich stránkách by bylo trochu nudné. Konečně, kolik z nás se o to zajímá? Já jsem vám připravila něco zábavnějšího a zajímavějšího. Jde o dějiny české populární hudby od roku 1918. |
Jistě jste všichni už zapomněli na jména, která provázela život našich prababiček a babiček a hlavně jejich zábavu.
Proto se ponořme do dob, kdy vznikla samostatnost česká a s ní vešla do života českého národa nezapomenutelná hudba.
Tak počněme …
Vznikem samostatného státu se po roce 1918 otevřely možnosti pro rozvoj české populární hudby a zpěvu. Co to zapříčinilo? Byly to nové demokratické poměry, které otevřely nové společenské a kulturní dění. A nelze přitom opomenout, že země měla dobrou ekonomickou základnu. Dříve byli lidé většinou odkázáni na vlastní hudební výkony nebo na občasnou veřejnou produkci. A nyní přicházela možnost hudbu šířit mediálně a také se v tom promítala i lukrativnost. Mezi skladatele a interpreta a posluchače vstoupil nový prvek – zprostředkovatel. Produkce a spotřeba populární hudby začaly v meziválečném období nabývat nových forem a zároveň také značně stoupat.
Až do první světové války zůstávala problematika autorských práv na vedlejší koleji a tak skladatelův a textařův honorář zůstával na vůli nakladatele. Ale získávat finanční prostředky z veřejného provozování – to už bylo pro umělce něco. Jen málo českých skladatelů požívalo ochrany autorských práv. Tehdy existovala rakouská společnost AKM a německá GDT a od roku 1915 ještě fungovala GEMA, ale tam bylo účastno jen velmi málo českých skladatelů, kteří svou hudbu publikovalo ve Vídni nebo v Německu. Mezi nimi jmenujme Oskara Nedbala Julia Fučíka. V čehách takové společnosti neexistovaly, i když právník dr. Jan Lowenbach v již roce 1908 vyzval k vytvoření české hudební společnosti.
Jak vznikla OSA
Karel Josef Barvitius
Ale až v roce 1919 vznikla nová naděje na založení české hudební domácí společnosti. Tato inciativa vzešla z popudu českých skladatelů a nakladatelů a to v době, kdy písničky Karla Hašlera a Červené sedmy znamenaly velké boom. Nově ustavenému družstvu Ochranné sdružení skladatelů, spisovatelů a nakladatelů hudebníci, (později Ochranné sdružení autorské – OSA) předsedal zprvu pražský nakladatel Karel Josef Barvitius.Od roku 1920 již stál v čele Josef Bohuslav Foerster. Nebudeme se již dále zmiňovat o všech tahanicích, skandálech, pokusech po vymáhání podvodných provozovacích poplatků za hudební výkony.
Rozvoj ve vzájemné ochraně autorských práv
V polovině dvacátých let se doáhlo dohody s rozvíjejícím se rozhlasem o pravidelném odvodu poplatků za vysílání hudebních skladeb, tedy přesně v roce 1925 a o rok později konečně přišel zákon o právu původcovském, zakotvující nárok autorů a nakladatelů hudebních aj. děl na výnos z uplatňováním těchto děl; a to i v rozhlase a na gramofonových deskách.
Kruh autorů písniček a operet (KÁPO)
Značnou část repertoáru populární hudby zaplňovaly u nás v meziválečném období skladby cizí provenience. A to ovše, znamenalo značný devizový únik do zahraničí, hlavně co se týče provozovacích tantiém. I když OSA stále zůstávala jako družstevní podnik a splňovala své poslání, v roce 1930 se nadto ustavil ještě též Kruh autorů písniček a operet (KÁPO), a to rovněž s účastí hudebních nakladatelů. KÁPO bylo volné zájmové srdužení a soustřeďoval snahy skladatelů, textařů a libretistů z okruhu populární hudby a operet v jejich poměru k zprostředkovatelským a provozovacím institucím jako byl rozhlas, gramofonové společnosti, operetní divadla, nakladatelé a jiní. Zároveň se stal centrem čilé propagace domácí populární hudby před veřejností.
Propagace československé hudby
dr. Jiří Červený, Josef Walter
Každodoročně se pořádaly akce „Týdnů československé hudby“ v rozhlase, v pohostinských
a zábavních podnicích aj. A také se vypisovaly pravidelné soutěže na původní české písničky a vítězným skladbám zajišťoval potřebnou publicitu atd. Dlouholetým předsedou KÁPO byl dr. Jiří Červený, zakladatel Červené sedmy a tajemníkem Josef Waltner, rovněž bývalý kabaretiér. Pražské jádro mělo své spolkové pobočky i v Brně, Olomouci a Bratislavě. Počet členů KÁPO se proto rychle zvětšoval. KÁPO zanikl v roce 1939.
Autor: JUDr. Irena Novotná, Foto: Internet
Vaše komentáře
Celkem 3 komentáře (0 komentářů čeká na schválení)06.01.2010 05:58 Odpověď (novotnaire@seznam.cz)
Velmi Vás zdravím, a přeji vám do Nového roku mnoho úspěchů,zdraví a spokojenosti. Děkuji, že jste komentoval zajímavým způsobem můj článek. Víte, k vážné hudbě nemá mnoho lidí vztah, protože ji nazývají vážnou a lidi se raději baví. Klasická hudba a její dějiny jsou záležitost zapeklitá, lidi, pokud mají zájem, si mohou pořídit knihy a encyklopedie a studovat a studovat. Víte, myslela jsem si, že lidi víc pobaví a taky dodá poučení psaní o české populární hudbě, protože se v ní pohybovalo mnoho vynikajících hudebníků a interpretů, kterých si vážíme a seriál jsem psala na jejich památku. Moje babička pracovala v gramofonových závodech v Loděnici, a tak kupovala spousty desek, které jsme si doma přehrávali a mně písnička česká s Járou Pospíšilem, Karlem Hašlerem a zejména se zajímavým mužem R.A. Dvorským, šla pod kůži. A právě protože, že se málo píše o populární hudbě v jejích počátcích a o vážné hudbě jsou popsány stohy papírů, tak jsem si, za doprovodu písní, zpívaných Vlastou Burianem (Růžové psaníčko), Hugo Haasem (Mně to tady nebaví)apod.začala hledat všechny souvislosti a docela mně to pobavilo.O vážné hudbě nelze psát bez ukázek a je to složité psát o zvláštnostech harmonie a skladby u jednotlivých autorů.Tak, doufám, že jsem vás přesvědčila, že vážnou hudbu nezatracuji. Mějte se pěkněhttp://www.maura3456@mypage.cz
04.01.2010 18:13 Montrealer ()
Abych nepsal tak úplně mimo téma - mám na svých stránkách několik prvorepublikových šlágrů, které jsem sám nahrál podle dobových notových materiálů. Já jsem totiž za komunistů obcházel hudební antikvariáty v Praze a v Brně a skupoval prvorepublikové šlágry ve všech úpravách, především v klavírních. Jména tehdejších předních muzikantů poměrně dobře znám a šlágry jsem podle starých not sám nahrál. Ale ne na klavír - natolik jej neovládám. Zapsal jsem noty do programu, on mi je přehrál a já zachytil zvuk. Je to poměrně složité, ale nejvíc se mi ai povedla Marijana od Vlaho Plajetaka (složil též Adi, Mare). Přijďte ke mně poslouchat.http://montrealer.webovastranka.cz
04.01.2010 18:00 Montrealer (montrealer@email.cz)
Já bych vážnou hudbu tak úplně nezatracoval. Loňský Štědrý den jsem počínaje polednem trávil stejně jako mnoho let předtím sám a proto jsem stahoval muziku ze serveru Rapidshare i z jiných. Stahovací servery byly na Štědrý den hodně zatížené, mnoho lidí stahovalo hudbu a filmy. A já tam objevil 5 alb vážné hudby se souhrnným názvem Top 100 der Klassik. Abych byl upřímný, zajímalo mě hlavně poslední album - bylo na něm totiž Ravelovo Bolero. V tomto příspěvku uvádím adresu svých stránek. Mám tam skomírající blog, ale zejména písničky ze všech možných období. Založil jsem si na stránkách adresář Vážná hudba a nahrál tam to Bolero + 10 dalších skladeb vážné hudby, které lze považovat za víceméně populární. Projekt webovastranka.cz je zdarma. Zaregistujete se, přihlásíte a můžete debatit a sdílet psíničky. Někdo má na svých stránkách i videa. Projekt webovastranka.cz tvoří jakousi sociální síť - malý český Faceboo, i když čeština je tam hodně kostrabtá. Článek dr. Novotné se týkal Ochranného svazu autorského, takže jsem poněkud vybočil mimo téma. Ježe paní Novotná napsala, že psát o vážné hudbě je nudné. Jistě, může to být nudné, pokud je takového psaní příliš nebo míří k nesprávným čtenářům. Já sám za sebe tvdím, že s hudbou se dají na internetu dělat různá kouzla. I s tou vážnou hudbou, samozřejmě. Hodlám vám zde totiž sdělit, že hudbu lze z internetu zdarma stahovat, ať už se to ochranným svzům autorským líbí nebo nelíbí. Objevily se tendence takové volné šíření hudby zakázat, protože autoři a interpreti z toho nemají žádný zisk, ten jim volným stahováním uniká. Jenže volné stahování nabízí umělcům jinou cennou devízu. Popularitu. Já například ještě před Vánoci neznal Richarda Claydermana. Nyní už vím, že je to rodem Francouz a je jedním z nejlepších klavírístů na světě. Své umění rozděluje rovnoměrně mezi vážnou a populární hudbu. Od Vánoc jsem si stáhl asi 20 jeho alb a je to skutečně muzika na výši. Nejvíce připomíná Romantický klavír Jiřího Maláska, jehož nahrávky jsou stále ceněné. Přesto se mi je podařilo zdarma všechny stáhnout. Zatím je to totiž dovoleno. Petrhttp://montrealer.webovastranka.cz