Ta naše písnička česká 2

Autorka článku: JUDr. Irena Novotná Jistě mi dáte za pravdu, že je psát o vážné hudbě na našich stránkách by bylo trochu nudné. Konečně, kolik z nás se o to zajímá? Já jsem vám připravila něco zábavnějšího a zajímavějšího. Jde o dějiny české populární hudby od roku 1918.

Jistě jste všichni už zapomněli na jména, která provázela život našich prababiček a babiček a hlavně jejich zábavu.
Proto se ponořme do dob, kdy vznikla samostatnost česká a s ní vešla do života českého národa nezapomenutelná hudba.

Gramofonové desky
Po roce 1918 se i v českých zemích stávala zvláštním zprostředkovatelem hudby gramofonová deska. I když už nejrůznější filiálky zahraničních firem již před první světovou válkou u nás nahrály a distribuovaly daleko přes tisíc kupletních a humoristických snímků i rozsáhlý výběr skladeb hraných dechovými kapelami. A naštěstí také i početné záznamy tehdejších operních umělců a jejich repertoáru. Samozřejmě, že v poválečném rozvoji společenského a kulturního dění se však zájem české veřejnosti o gramofonové desky ještě stupňoval. Lepší materiální podmínky
umožňovaly nákup gramofonových přístrojů, které – ještě před rozvojem rozhlasu – začaly hlavně v hostinských podnicích patřit k takřka normálnímu inventáři a zároveň lákadlu.

Přitom se zlepšovala nejen úroveň reprodukovaného zvuku, ale i sám způsob nahrávání. Až do poloviny dvacátých let šlo stále ještě o nahrávky akustické, tj. o zpěv a nástrojovou hru směrovanou do trychtýřovité, jehlanovitě zúžené zvukovky nebo více zvukovek. Díky jim se intenzita zvukových vln přenášela přímo na rydlo, vepisující akustický záznam do horizontálně se otáčejícího voskového talíře. Z toho se pak galvanickou cestou vyráběly lisovací matrice vlastních desek. Výsledný zvuk nebyl ovšem příliš dobrý a hlavně ve vysoké a nízké poloze vyzníval oproti originálu značně zkresleně.

A v roce 1926 …
Až v roce 1926 se začalo přecházet na nahrávání elektrické. Při něm se zvukové vlny, přijímané nyní již mnohem citlivějším mikrofonem, přeměňují na slabé vlnění elektromagnetické, takto se převádějí do zesilovače a teprve odtud do nahrávací hlavy s rycí jehlou. Toto rydlo i nadále ovšem zaznamenávalo zvukový výsledek do voskového talíře, který stále ještě zůstával základem vlastního výrobního procesu gramofonových desek. Kvalita výsledného zvuku se však elektrickým nahráváním mnohonásobně zvýšila a tím i přispívala k mohutnému následnému rozvoji gramofonového průmyslu.

Hlas jeho pána …
Karel Hašler
Pražsko-střekovská filiálka mezinárodního koncernu The Gramophone Company (GC) disponovala jak onou světově proslulou značkou His Masters Voice (Hlas jeho pána, tj. bílý pes sedící před ozvučnicí starého gramofonu), tak i řadou exkluzivních smluv, mj. i s Národním divadlem a Českou filharmonií. Pro HMV nahrával též Karel Hašler, který se prostřednictvím svého vlastního nakladatelství stal od roku 1923 načas dokonce zástupcem HMV pro Československo. Už ve dvacátých letech se ke GC volně přidružila i americká značka Columbia. S tou byl zase spjat tzv. Lindstromův koncern, tedy značky Homocord, Odeon, Parlophon a Beka; do roku 1935 vesměs s vlastními zástupci a vlastním repertoárem. Z hlediska populární hudby musíme přimenout přínos značky Polydor, náležející německému koncernu Deutsche Grammophon Gesellschaft (DGG). Polydor u nás později lisoval hlavně u Esty, která také převzala jeho zastoupení, a to včetně americké značky Brunswick s mnoha zajímavými tituly amerického jazzu. – Krátkodoběji a s nevelkým rozsahem českého repertoáru působily některé menší

Ultraphon
Již od roku 1930 začal Ultraphon zaznamenávat písně a hudbu Osvobozeného divadla v autentickém podání V+W a Ježkova orchestru. Od 1931 repertoár Kocourkovských učitelů, průběžně pak orchestr R. A. Dvorského
a později Gramoklubu (od 1936), Karla Vlacha (od 1939) ad. Takřka v úplnosti jsou v ultraphonském katalogu zastoupeny všechny významné dechové kapely civilní i vojenské. A samozřejmě tak i orchestry a zpěváci pražských operetních divadel a řada souborů tanečních a lidovkových. Z jednotlivých, hlavně pěveckých interpretů nahrávali pro Ultraphon např. Oldřich Kovář, Oldřich Nový a Jára Pospíšil. A z jazzové oblasti pak E. F. Burian, Inka Zemánková, Jiřina Salačová a sestry Allanovy, Bajo-trio a řada jiných. Jako skladatel, zpěvák a kapelník trvale spolupracoval Karel Vacek. Hojně se uplatňovaly i přední trampské soubory. Za šestnáct let samostatného působení (1930-1946) nahrál Ultraphon přes 5800 hudebních, ale i mluvených titulů. Naprostá většina z nich vyšla na deskách a byla v obchodní síti i běžně distribuována. Spolu s HMV a Estou byl Ultraphon v roce 1946 znárodněn a včleněn do nově vzniklého národního podniku Gramofonové závody.

Autor: JUDr. Irena Novotná, Foto: Internet