Ta naše písnička česká 4

Autorka článku: JUDr. Irena Novotná Jistě mi dáte za pravdu, že je psát o vážné hudbě na našich stránkách by bylo trochu nudné. Konečně, kolik z nás se o to zajímá? Já jsem vám připravila něco zábavnějšího a zajímavějšího. Jde o dějiny české populární hudby od roku 1918.

Jistě jste všichni už zapomněli na jména, která provázela život našich prababiček a babiček a hlavně jejich zábavu.
Proto se ponořme do dob, kdy vznikla samostatnost česká a s ní vešla do života českého národa nezapomenutelná hudba.

Dechová hudba – vojenská hudba
V nových poměrech se stalo východiskem teprve založení Vojenské hudební koly, která od října 1923 započala zabezpečovat dvouletou výchovu vojenského hudebního dorostu; a to souběžně pro všechny nástroje uplatňované v dechovém i symfonickém obsazení. V rámci služby beze zbraně procházel tu každý z chovanců od 14-16 let systematickým školením obvykle na dva instrumenty: ať dechové (např. klarinet a saxofon, hoboj či basklarinet; křídlovka a trubka; pozoun a baryton-
eufonium apod.), bicí (bicí s klavírem, harfou nebo některým ze smyčcových nástrojů), často však i dechové plus smyčcové (obvykle v kombinaci rozsahově si podobných nástrojů: např. housle s křídlovkou či klarinetem, violoncello s tenorem či barytonem, kontrabas s helikonem atd.).

Dechová hudba – civilní hudba
Mimořádně početnou a aktivní základnu, ovlivněnou letitými folklorními tradicemi, nacházela při tom dechová hudba zejména na moravském Slovácku. Dobovou oblibu dechových souborů naznačují i některé údaje, působící dnes takřka neuvěřitelně. V slavnostním průvodu VIII. všesokolského sletu (1926) pochodovalo Prahou 58 dechových hudeb; na X. sletu (1938)
doprovázelo pochodující sokoly dokonce 98 kapel v sokolském kroji, a to z Prahy i z nejrůznějších končin republiky. Podobně jako vojenské orchestry, spojovaly se často také vyspělé civilní soubory k reprezentačním monstrkoncertům, při zvlášť slavvnostních příležitostech a jubileích až v počtu 200-300 hudebníků. Některé z orchestrů úspěšně reprezentovaly českou hudbu i za hranicemi.

Sláva naší dechové hudby
Na ostrově Coney Island před New Yorkem vystupovala roku 1929 v tamním lunaparku 33ti členná
dechová hudba, obsazená hudebníky z moravského Slovácka v krojích (Czechoslovakian National Band). Jejím impresáriem byl Otakar Bártík, známý tehdejší baletní mistr Metropolitan Opery. Přes zimu téhož roku působila kapela v mořských lázních na Floridě. Velkého zahraničního ohlasu dosáhla v březnu 1937 ve francouzských Cannes známá Kolínská dechová hudba za řízení Kmochova nástupce Aloise Vlasáka. Téhož roku se uplatnila i v Hamburku, kde účinkovala spolu s taneční skupinou pražského Národního divadla. Řada českých hudebníků (mj. i mladý Karel Vacek) působila v kapelách různých světových cirkusů. Malý dechový soubor zorganizovali dokonce i čeští dobrovolníci, účastníci španělské občanské války v letech 1936-39. Z dvanácti jeho členů přitom do pochodu hráli tři na bicí nástroje. Trvale oblíbené zůstávaly i různé fantazie, serenády a stylizované tance, písňové směsi, virtuózně koncipované skladby pro sólové nástroje s průvodem orchestru a tzv. charakteristické, ponejvíce zvukomalebné skladby. Např. tedy Jana Veselého Sen legionáře, zvukomalba ze sibiřské anabáze čs. legií; podobně i fantazie Josefa Malého 1914-1918 s nápodobou vítězné bitvy a návratu čs. legií, a to i s uplatněním děl, kulometů a závěrečného ohňostroje.

Autor: JUDr. Irena Novotná, Foto: Internet