Ďábelská planeta 7

Autor článku: Milan Verner Karsen utrhl nejbližší list, stiskl stonek, až se z dužiny počaly řinout velké krůpěje vody. „Tyhle rostliny mají rády vlhko, hodně vlhka. Blížíme se k močálům. Odlehčený transportér tudy projede, Gladiátor je však mnohotunový kolos.“

„Rozumím,“ protáhl Janturánec v náhlém osvícení mysli. „Čeká je objížďka.“
„Ne jedna. Poručík Gordom bude děsně zuřit.“
„Uvidíme, jak si armáda poradí. U všech planet! Vždyť my tam můžeme být první.“
„Nesmíš se ovšem loudat a zdržovat s kdejakým lapounem.“
Karsen rychle uzavřel svou mysl, neboť se mu do ní počal vkrádat obrázek dalšího janturánského kopytnatce.

Gladiátor se motal v bažině s elegancí zamilovaného hrocha a jeho postup byl více méně imaginární. Stále častěji a častěji se rozsvědcovala kontrolka upozorňující na neprůchodnost terénu. Pokud posádka nereagovala na varování, vypnula automatika motor a po třiceti sekundách zařadila zpáteční chod.
„Hergot! Copak se z tý břečky nikdy nevyhrabeme!“ vztekal se poručík Gordon a se zaťatými zuby sledoval další ústup.
„Dvanáctý, pane poručíku,“ udělal seržant další čárku do záznamu a připojil beznadějné gesto. „Tudy neprojedeme.“
„Vypadá to tak,“ připustil poručík a zahleděl se do mapy, kterou během posledních dvou hodin proklel rozhodně víckrát, než kolik ujeli kilometru.
„Karsen měl pravdu,“ povzdechl si Sevestr. „Náš postup neoplývá právě rychlostí.“
„Raději mi ty ignoranty nepřipomínejte, seržante! Ostatně jejich přítomnost by naši situaci nijak neulehčila. Nebo snad máte jiný názor?!“
„Ne, pane.“
„Skusíme projet tudy,“ poručíkův prst ukázal na úzký pás tvořící předěl mezi močály. „Zajedeme si skoro padesát kilometrů, ale jiné řešení nevidím.“
„Moc by mě zajímalo, jak jste profesorovi dopravovali zásoby. Vždyť toho musely být tuny!“
„Laboratoř zásobovala základna Z4. Tím směrem nejsou žádné bažiny, a navíc je tam vybudována celkem slušná cesta.“
„Takže tuhle štrapáci nám záměrně nachystali Retonci. Pohádka o průzkumu importovaných živočichů nezabrala.“
„Vypadá to tak,“ navázal poručík Gordon. „Ze všech sil se nám snaží znepříjemnit život.“
„Ani bych se nedivil, kdyby nám ty informační krystaly vyfoukli před nosem.“
„To je krajně nepravděpodobné. V době poslední retonské expedice na K48, nevěděl o těch zapomenutých materiálech ani velký šéf našeho výzkumného oddělení. Krom toho, laboratorní prostory jsou perfektně zajištěny proti nezvaným hostům.“
„Výcvikové základny taky, a přesto jsem málem posloužil za večeři ostrounům. Náhoda?“
„Nevěřím na takové náhody, seržante. Žádný ostroun by bez žrádla tak dlouhou dobu nepřežil, a tihle podvýživou rozhodně netrpěli.“
„Pokud nepřipustíme náhodu a zázrak, hledejme odpověď na otázky: KDO, KDY, PROČ – normální rovnice o třech neznámých. Když dosadíme za první neznámou Retonce a třetí neznámou shrneme do pojmu překažení expedice Sarah, zbývá už jen jediná otázka: KDY?“
„Kdy?“ poručík Gordon usilovně přemýšlel. „K48 není výletní místo, ale planeta žárlivě střežená oběma stranami. Nikdo jiný tu nesmí přistát.“
„Až na jedinou výjimku. Porucha lodi ohrožující bezpečnost posádky,“ doplnil jeho úvahy Sevestr.
„Bravo, seržante! K48 měla nedávno návštěvu. Transgalaktik z Narxu vysílal tísňový signál a dostal povolení k nouzovému přistání. Dokonce si vzpomínám, že šlo o poruchu tryskových kalichů hlavní motorové sekce.“
„Narxové jsou věrní spojenci Retonců. Je docela možné, že ten podraz mají na svědomí oni.“
„Jedni nebo druzí, na tom starou belu záleží. Každopádně musíme být ve střehu, aby se naše jména neobjevila v nekrologu Vesmírných jednotek.“

Ráz krajiny se změnil. Stromů ubývalo, terén okupovalo rákosí, voduňky a rozsáhlá mechová pole.
„Tohle jsme moc potřebovali,“ liboval si Flekoun a dlouhými kroky se prodíral čvachtající břečkou. „Nádhera.“
„Vidím, že se cítíš jako doma, ty janturánská blátošlapko,“ popíchl ho Karsen. „Vy snad máte bahno i v posteli.“
„Že to říkáš právě ty. Kdopak si to na Termalu rozdal s bažinou? Nějaký Olaf Karsen, jestli se nepletu.“
„Zdrhnout Hendersonovi a Patrole, to byla tenkrát moc silná motivace, žabáčku. To mi věř.“
„O tom mi můžeš něco vyprávět. Jsme ze stejné branže a nakonec jsme skončili ve stejným lágru,“ povzdechl si Flekou při vzpomínce na iridiové doly. „Přímo závratná kariéra.“
„Co se čílš. Pluto je pryč, a teď jsme dostali novou šanci. Dobré skutky prý bývají po zásluze odměněny.“
„Kdes to sebral, člověče?“ podivil se Janturánec. „V životě jsem potkal víc bohatých lumpů než těch druhých.“
„Já taky, kámo. Zřejmě proto to s dobrými skutky nijak nepřeháním,“ Karsen přešel do role tvrdého muže, ale svého společníka neošidil.
„Já vím své, Ole. Nemusíš zatloukat.“
„Nechme toho. Nemám náladu na sentimentální historky a ke zpovědi nechodím,“ zatvářil se nepřístupně.

Autor: Milan Verner , foto: internet