Jak být v důchodu šťastný a spokojený – 7

Autor článku: Zdeněk Vohradník JAK SE VYROVNAT S NIŽŠÍM PŘÍJMEM. Vedle pozitivních věcí spojených s odchodem do důchodu, jsou také změny méně příjemné. Nejdiskutovanější z nich je podstatné snížení příjmu nepracujících seniorů.

Průměrný starobní důchod v ČR je zhruba poloviční proti průměrné mzdě zaměstnance. Je to velký pokles příjmů, ale není to překvapení. Již léta se o tom mluví. Překvapením jsou spíše poslední informace (z ledna 2010) o tom, že ani dosavadní nízkou úroveň důchodů nebude moci stát do budoucna zajistit.

Přesto někteří senioři považují současnou výši příjmů za největší problém důchodového období. Není tomu tak. Bohužel to poznáme, až když nás postihne ještě větší životní problém, jako např. nesrovnalosti v rodině, odcizení dětí, nemoc, ztráta životního partnera apod. Já jsem propagátorem pozitivního myšlení a proto nedoporučuji na uváděné životní pohromy ani myslet.

Lepší je vzít vyměřený důchodu na vědomí, přizpůsobit mu výdaje a zabývat se příjemnějšími věcmi, které nám dostatek volného času a relativní svoboda v důchodovém období umožňují. Neberte to jako projev rezignace, ale jako výsledek reálného poznání, že pro své důchodce naše společnost víc peněz nemá a hned tak mít nebude. V důchodu prožíváme zhruba dvacet let života a bylo by škoda se celou tuto dobu trápit kvůli penězům, když tím stejně nic nezměníme.
Pokud se někomu, kdo je nespokojený s výší svého důchodu uleví zjištěním, že se někteří lidé mají ještě hůře, nabídnu několik příkladů. Nebudu se odvolávat na miliardy lidí ve světě, kteří nemají důchodové pojištění vůbec, ani na množství lidí v rozvojových zemích, kteří hladoví. Použiji jen zkušenosti z naší rodiny nebo nejbližšího okolí.

V naší rodině jsme měli nejobtížnější finanční situaci první roky po svatbě. Manželka byla na mateřské dovolené, měli jsme postupně dvě děti, spláceli půjčky a já jsem v práci začínal s menším platem Žili jsme od výplaty k výplatě. Přesto na to vzpomínáme jako na nejkrásnější čas našeho života.
Druhý příklad je ze současnosti. Ukazuje druhé kritické období v rozpočtu průměrné rodiny. V příbuzenství mají dva dospívající chlapce. Jeden je na střední a druhý na vysoké škole; a splácejí hypotéku. Matka pracuje ve školce, otec má průměrný příjem. O dva platy se dělí na 4 dospělé osoby, přičemž dnešní mládež potřebuje mnohem více věcí než dříve. V tomto období proto peněz nezbývá.

Nikdy však není tak zle, aby nemohlo být ještě hůře. Hlavní živitel zmiňované rodiny přišel počátkem minulého roku o práci! Byla to první oběť krize v našem příbuzenstvu. Situaci rodiny nebudu dále komentovat. My jsme si však při tom mj. uvědomili, jakou existenční jistotu nám dává často kritizovaný starobní důchod, garantovaný státem. Je dobré si to občas, když na něco brbláme, připomenout. Podobně jako relativní svobodu a nezávislost na zaměstnavateli, které jsme získali po ukončení práce.

Tím nechci odvádět pozornost od nízkých důvodů. Ale skutečně si myslím, že finančně jsou na tom u nás nejhůř stále rodiny s dětmi, čili naše děti. Většina z nás to zná z vlastní zkušenosti. Vyplývá to však také z průzkumu Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí: Podle něho více než polovina seniorů občas finančně vypomáhá rodinám svých dospělých dětí. Deset procent důchodců dokonce vždy, když je to třeba.

Velké rozdíly v příjmech jsou však i mezi starobními nepracujícími důchodci. V zákoně o důchodovém zabezpečení je stanoven minimální starobní důchod ve výši 2 940 Kč. Může se to zdát nemožné, ale tuto částku u nás skutečně bralo přes 20 tisíc seniorů. Když jsem to zjistil, připomněl jsem si , že minimální důchod brali před léty i moji rodiče. Ti před tím pracovali v zemědělství, kde tehdy byly velmi nízké výdělky. Žili velice skromně, ale nikdy jsem od nich neslyšel, že by si na to stěžovali.
Mezi seniory je také pořád ještě dost postižena skupina tzv. starodůchodců, tj. osob kterým byl přiznán důchod před účinností dnešního zákona. Těm nebyl dosud vyrovnám velký dopad vyplývající ze starých a nových předpisů.
Nejhorší finanční situaci mají samozřejmě osamocení senioři, zejména když ještě patří do skupiny starodůchodců. To je však složitější problém, který již přesahuje rámec tohoto článku.

Pokud problém důchodů někoho více zajímá odkazuji na článek „Nemravné a neudržitelné penze české“ publikovaný ve Třetím věku 27.01.2010. Naleznete ho na adrese  http://www.duchodce.cz/?p=3704.

Nic radostného tam však nenajdete.

Příští článek: DOPŘEJTE SI OBČAS MALOU VÝSTŘEDNOST

Autor: Zdeněk Vohradník, Ilustrace: obrázek Naděje: Iveta Jandová