Jak využívat moc našeho podvědomí – 102

Autor článku: PhDr. Zdeněk Chmel Naposledy jsme si říkali, že duševní a duchovní krajina každé země, každého kontinentu je součástí „světového ducha“.

To je nejen myšlení a vědomí, ale také vyšší duševní život a vyšší myšlení, celá kultura, všechny vědecké poznatky i technické vynálezy.

Připomněl jsem R.W.Emersona, který prohlásil: “Každý člověk se podílí na světovém duchu spojujícím celé lidstvo.“ A také to, že za největší tajemství všech dob je považován objev zázračné síly podvědomí, která tu je odedávna, daleko dříve než celá věda a kultura, jakákoli ideologie včetně náboženství.

Na dnešek jsem slíbil mluvit o bohatství našeho nitra..Co je vlastně bohatstvím našeho nitra? A jak jsme k němu přišli? Někteří lidé by mohli říci, že je to všechno to, co jsme podědili po svých předcích. Mají jen částečnou pravdu. Samozřejmě, i genetika potvrzuje zákonitosti přenosu znaků z rodičů na jejich potomstvo. (Tuto myšlenku zformuloval G.Mendel v roce 1865, po 44 letech se poprvé objevil pojem „gen“ a po dalších 43 letech bylo potvrzeno, že deoxyribonukleová kyselina je základním genetickým materiálem.) Proč je to jen částečná pravda? Protože by opomíjela naši vlastní úlohu. My jsme se přece od malička seznamovali se svým prostředím a doslova „s mateřským mlékem“ jsme nasávali – od rodičů, ale i z celého okolí nové znalosti, zkušenosti a dovednosti. A to nemluvím o škole, od mateřské, přes základní a střední až po vysokou. A nesmím zapomenout na knihy, s jejich bohatstvím myšlenek, příběhů a vědeckých poznatků. Bohatstvím našeho nitra je tedy všechno, co jsme za celý dosavadní život v něm nashromáždili. Samozřejmě zde hraje roli náš věk – za 70 let toho jsme schopni nahromadit více než za 30. Ale opět to není dogma. Někdo život promarní (například každodenním sezením a tlacháním v hospodě, kde příliš moudra nenahromadí) a pak má i v 70 letech jeho „hromádka“ poznatků podstatně menší rozměr než u dvacetiletého studenta university. Samozřejmě, že bohatství nitra nemůžeme omezit jen na sumu znalostí a dovedností. Velice podstatné jsou i emoce. Nejde jen o vnímání umění, ale i city a pocity. Například dnes velice postrádáme – a to i u takových profesí, jako je medicína – empatii, tedy schopnost vcítit se do toho druhého. A to jsem ještě opomenul velmi důležitého činitele při shromažďování bohatství našeho nitra – paměť. I tady, jako u všeho, co se člověka týče, nemůžeme mluvit o konstantě, tedy stálé a neproměnné veličině. Prostě, téměř co člověk, to jiná paměť.

Než se ale budeme zabývat pamětí, případně potížemi s ní, musím začít s jejím sídlem – mozkem. Carl Sagan o našem mozku napsal: „Jsme inteligentní živočišný druh a požíváme-li inteligenci náležitě, je mozek zdrojem radosti. V tomto smyslu lze mozek přirovnat ke svalu. Když myslíme, cítíme se dobře. Poznání je extatickým prožitkem.“
Vyjděme z faktu, že mozek tvoří sice jen dvě procenta naší váhy, ale jeho důležitost je taková, jakoby zaujímal 98 procent naší hmotnosti. Všichni víme, že mozek je uložen v naší lebce, v lázni z mozkomíšního moku, kde jej hojně zásobují „potravou“ krevní cévy a kde je také chráněn třemi plenami z bílkovinného vaziva. Samotný mozek je tvořen nervovými a podpůrnými buňkami s mnoha výběžky, které se jako nervová vlákna spojují v nervy, jež doslova protkávají celé naše tělo. Těla nervových buněk pak tvoří šedou kůru mozkovou. Mozek je sídlem vědomí a poznávacích funkcí, jeho prostřednictvím vnímáme, myslíme a tvoříme. Mezi velkým mozkem a mozkovým kmenem leží tzv. mezimozek, kde se setkává naše energetické a chemické „Já“. Vědci zjistili, že přímé předávání z nervu na nerv není jediným vysvětlením pro funkci vědomí. Nové objevy naznačují, že jsme plně programově vybaveni, že naše emoce neustále proudí celým tělem a reagují na vědomou mysl. Proto také meditace už není pro mnohé vědce pouhou „pověrou“, ale jednou z důmyslných metod řízení lidského organismu. Naše „Já“ je něco, co můžeme vytvářet a také o co můžeme pečovat například mocí podvědomí. Předpokládá se, že hlavní oblastí mozku, která s vytvářením našeho „Já“ souvisí, je kůra čelního laloku, která je u člověka, oproti ostatním živočichům, nejvíce vyvinutá.

Jestliže je poznání podle C.Sagana mystickým prožitkem, co je pak podvědomí? Na to nám pan Sagan už neodpoví, Ale my víme, že jakákoli myšlenka je z mozku předávána solárnímu pletivu, které je centrálou podvědomí. Tato centrála se potom postará o to, aby uvedená představa byla zrealizována jako tělesná reakce nebo životní událost. To, co jsem popsal, je samozřejmě velice zjednodušeno. Ale v principu je to tak. Musíme si uvědomit, že naše tělo je duchovní krajina a duševno je začleněno do tělesné formy. Můžeme říci, že zvláštní druh inteligence našich buněk vnímá zájmy těla. Dokonce se tvrdí, že tato inteligence by byla schopna plně zastávat zájmy těla, kdyby jí bylo dovoleno nerušeně vládnout bez rušivých zásahů vědomí. Příště si povíme nejen o paměti, ale vrátíme se i k „pokladnici světového ducha“.

Dnes bych vás rád ještě pozval na obnovené web-stránky Klubu dr.Murphyho v ČR, jehož mám čest být znovuzvoleným předsedou. Na těchto stránkách http://www.klubdrmurphy.webnode.cz najdete nejen informace o klubu, ale také první sedmičku článků dlouhodobého seriálu JAK VYUŽÍVAT MOC PODVĚDOMÍ, který znáte z www.tretivek.cz. Poněkud je obměňuji a pokud možno aktualizuji.

Autor: PhDr. Zdeněk Chmel, Foto: Internet