Jak využívat moc našeho podvědomí – 103

Autor článku: PhDr. Zdeněk Chmel Minule jsem psal o bohatství našeho nitra. Vyjasnili jsme si, co tímto pojmem rozumíme a jak jsme k němu přišli. Že jde nejen o genetické dědictví po našich předcích, ale i všechno, co jsme svým vlastním přičiněním od útlého věku až do stáří nabyli.

Jsou to zkušenosti, znalosti a dovednosti, city a pocity, které jsme svou vlastní aktivitou i působením škol, literatury a umění, postupně nabyli a nashromáždili. A tak jsme se dostali až k naší paměti a jejímu sídlu – mozku. Dnes připomenu jen část minule uvedeného citátu Carl Sagana: „Jsme inteligentní živočišný druh a požíváme-li inteligenci náležitě, je mozek zdrojem radosti.“

K tomu, co jsme si o mozku již řekli, dodám jen tolik, že náš mozek je nejen sídlem vědomí, ale i ústředním orgánem nervového systému, který řídí činnost celého organismu prostřednictvím míchy a periferního nervstva. Jeho nejvýše organizovanou hmotou je mozková kůra na povrchu hemisfér. V mozkové kůře, která je centrem, kde probíhá analýza a syntéza podnětů z vnitřního i zevního prostředí, aby mohly proběhnout impulsy, regulující procesy v našem organismu. Už jsme si říkali, že mozek, který je jen dvěmi procenty naší váhy, má z hlediska důležitosti takovou „váhu“, že předčí všechny kosti, svaly a ostatní orgány dohromady. Všechno, co probíhá naším mozkem a tělem, včetně emocí, reaguje na vědomé myšlení.

Tady bych chtěl upozornit na to, že v některých starších slovnících (např. z roku 1986) se setkáte s pojmem podvědomí jako s „chybně přeloženým výrazem Unbewusstsein (nevědomí sebe sama)“. Někde také se používá pojmu „nevědomí“ s různými výklady. My ale víme, že náš duch existuje a působí v dualitě a sestává ze dvou základních složek: vědomí a podvědomí. Všechno, co vědomě vnímáme, se ukládá i do našeho podvědomí. A my můžeme pomocí našeho podvědomí ovlivňovat i náš organismus. Naše JÁ tak můžeme spoluvytvářet. Samozřejmě, než k takovému spoluvytváření přistoupíme, musíme si položit otázku:„Kdo jsme a kam směřujeme?“ Prvním poznatkem vlastního těla je naše výška, váha apod. – prostě vlastnosti našeho fyzického těla, které tvoří ze 70% tekutiny.

Zde mi dovolte malou odbočku, která se týká uvedeného čísla. Není bez zajímavosti, že zmíněný poměr platí i pro celou naši planetu. Zde také oceány tvoří 70% zemského povrchu. To není náhoda, ale určitý způsob interakce mezi člověkem a planetou. Jenže člověk není jen tělem. Podstatnou roli v tom, že jsme takoví, jací jsme. hraje náš duch, naše vědomí a podvědomí. My jsme si již říkali, že v průběhu celé historie lidstva se vytvářela pokladnice světového ducha. V různých dobách, v různých kulturách a v různých zemích vznikaly rozličné nauky o světě. Říkali jsme si také, že znalosti a vědomosti člověka často závisejí na tom, kdy a kde se narodil, protože naše povědomí (neplést si s podvědomím) o světě je nutně ovlivněno kulturním a historickým úhlem pohledu. Proto i tyto nauky jsou různé, ale jejich podstatou je život, zkušenosti, jednota těla a ducha. Proto, chceme-li zkoumat jednotu duše, těla a ducha, musíme zákonitě překročit hranice vědomí. Musíme tedy vstoupit do své vlastní „Vnitřní svatyně“, jež je vlastně výslednicí životní psychologie, která říká, že cílem člověka je poznat základ všeho bytí. A když tento základ pozná, tak se zbaví všech neduhů, které lidstvo trápí. Ať již to jsou nemoci těla nebo nemoci společnosti, s nimiž se světové elity stále ještě neúspěšně potýkají.

Víme i z vlastní zkušeností, že nic není stálé a že ke změnám dochází na základě určitých impulsů. Víme také, že život se rovná energii a energie zase životu a že si tu energii musíme neustále doplňovat například pozitivním myšlením. Říkali jsme si rovněž, že nejsme odkázáni na slepé náhody, že nejsme hříčkou osudu, že je v naší moci tyto „náhody“ pozitivně ovlivňovat. Že tedy naše síla je ve vědomí své moci, resp. ve vědomí moci svého podvědomí, které nikdy nespí a reaguje na všechno, co podvědomě pociťujeme (a to i v představách) jako skutečnost. Tato představa pak získá pevnou formu jako životní stav u tělesné nemoci, nebo událost u neduhů společenských systémů.

Když jsme si řekli (a trochu i zopakovali) tyto základní informace o našem duchu, mozku a našem těle, můžeme začít mluvit o paměti. Ta může být, samozřejmě, různá. Tak jako existuje mnoho starých lidí, kteří nejsou schopni mluvit o ničem jiném než o svých nemocech a o všem, co zlé je v životě potkalo, tak také jsou – oproti těmto škarohlídům – na straně druhé lidé plní optimismu. S nimi si člověk rád popovídá, protože jejich paměť je naprosto odlišná. I když třeba měli mnohem těžší život než ti pesimisté. S nimi se pobavíte, protože oni své životní zkušenosti umějí vtělit do zajímavých příběhů, veselých historek a poutavého popisu událostí. Oni nepoučují „mladou generaci“ a jejich moudré myšlenky zaznívají jen jakoby mimochodem. Ale o tom až zase příště.

Autor: PhDr. Zdeněk Chmel, Foto: Internet

Dnes bych rád ještě jednou zopakoval pozvání k návštěvě obnovených web-stránek Klubu dr.Murphyho v ČR http://www.klubdrmurphy.webnode.cz Najdete tam nejen informace o klubu, ale také první články dlouhodobého seriálu JAK VYUŽÍVAT MOC PODVĚDOMÍ, který znáte z www.tretivek.cz. Protože je poněkud je obměňuji a aktualizuji, tak i pravidelný čtenář těchto stránek tam najde něco zajímavého.
A ještě jedna pozvánka. Zvu vás na první jarní přednášky Klubu dr.Murphyho v ČR a to v Brně a poprvé i v Praze. V Brně se konají vždy v 16 hod v Občanském klubu Kounicova 43, v Praze pak v DDM Přemyšlenská 1102, Praha 8

1. JAK VYUŽÍT MOCI PODVĚDOMÍ PRO SVÉ ZDRAVÍ v Brně 9.3., v Praze 13.3. v 11 hod.
2. JAK VYUŽÍT PODVĚDOMÍ PRO DOSAŽENÍ ÚSPĚCHU v Brně 16.3., v Praze 13.3. 14 hod