Jak využívat moc našeho podvědomí – 104

Autor článku: PhDr. Zdeněk Chmel Minule jsme začali mluvit o paměti. Ta může být, samozřejmě, různá. Tak jako existuje mnoho starých lidí, kteří nejsou schopni mluvit o ničem jiném než o svých nemocech a o všem, co zlé je v životě potkalo, tak také jsou – oproti těmto škarohlídům – na straně druhé lidé plní optimismu.

S nimi si člověk rád popovídá, protože jejich paměť je naprosto odlišná. I když třeba měli mnohem těžší život než ti pesimisté. S nimi se pobavíte, protože oni své životní zkušenosti umějí vtělit do zajímavých příběhů, veselých historek a poutavého popisu událostí. Oni nepoučují „mladou generaci“ a jejich moudré myšlenky zaznívají jen jakoby A teď tedy k té naší paměti. . Stručně můžeme říci, že paměť je odrazem toho, co jsme v dávné i nedávné minulosti zažili nebo se dozvěděli či se naučili. Můžeme také mluvit o krátkodobé paměti (což může být výsledek studia, které je motivováno pouze získáním dobré známky, diplomu či jiné životní mety), ale rovněž o dlouhodobé paměti, kde je cílem příprava na zaměstnání nebo důkladné studium a kde nejde jen o pouhé učení, ale i o promýšlení probrané látky. Rovněž hluboký prožitek se zapíše do dlouhodobé paměti. Ať už ten prožitek je pozitivní nebo negativní, vždy nás hluboce zasáhne. Do dlouhodobé paměti se ukládá i takové učivo, které je výsledkem kombinace učení s jeho praktickým uplatněním. To konečně není žádná novinka, protože tuto metodu navrhoval už Jan Ámos Komenský na počátku 17. století.
V této souvislosti si musíme říci, že psychologie nezkoumá jen zapamatování, ale i zapomínání. Výsledkem tohoto zkoumání je předpoklad, že čím delší nebo obsažnější je látka, kterou si chceme zapamatovat, tím častěji ji musíme opakovat, abychom ji nezapomněli. Z výzkumů také vyplývá, že dvakrát delší látku se neučíme dvojnásobně dlouho, jak by vyplývalo z matematické úměry, ale podstatně déle. Z pokusů, ale i běžné zkušenosti víme, že ihned, jakmile se něco naučíme, začínáme to zapomínat. A nejrychleji zapomínáme hned v prvních okamžicích po naučení. Proto, chceme-li se naučit racionálně využívat své paměti, měli bychom vědět, že si nelze naučené zapamatovat bez opakování. A že čím rychleji látku studujeme, tím více opakování bude třeba. Někdy se mluví o různých typech paměti. O tom, že lidé mají paměť zrakovou, sluchovou nebo motorickou. Pravda je, že někteří lidé si více udržují a vštěpují zrakové, jiní zase sluchové vjemy a představy, dalším usnadňuje učení, když se spojí s pohybem. Nejde však o zvláštní typy paměti, s kterými bychom se snad rodili, nebo pro ně měli předem dané dispozice. Ty výše uvedené různosti spíše pramení z rozdílných způsobů našeho vnímání a poznávání.
Musíme si také zdůraznit, že i proces opakování je značně individuální – různým lidem vyhovují různé způsoby – někdo si opakuje ráno a jiný večer, někdo v klidu a nahlas, jiný zase při práci na zahrádce nebo při domácích pracích. Opakování nahlas je velmi důležité, protože se při něm cvičíme i ve vyjadřování. Obecně také platí, že ráno je organismus odpočatý a proto se nám učí dobře. Následující činnosti během dne ale zhoršují zapamatování toho, co jsme se předtím naučili. Večer jsme naproti tomu sice unavenější, ale to, čemu se před spaním naučíme, už není rušeno žádnou myšlenkovou činností. Ale vždy záleží na zvyku a individuálních podmínkách. A ať již si opakujeme tak či onak, v každém případě platí starořímské rčení: Repetitio est mater studiorum, tedy podobně jako je „opatrnost matkou moudrosti“, tak je zase „opakování matkou studia“.
Zapomínání ale není žádnou negativní vlastností. Zapomínání je proces stejně důležitý jako samo zapamatování. Pro nás je totiž užitečné, když poznatky, které dlouho nepotřebujeme, zapomeneme. Nezatěžují naši paměť, kterou si tak uvolníme pro poznatky nové. Je to podobné, jako když vyčistíme naplněnou paměť našeho počítače.
Samozřejmě i naší paměti můžeme pomoci pozitivním myšlením a mocí svého podvědomí. Jestliže naše podvědomí nám dokáže pomoci překonat i tak těžkou nemoc, jako je rakovina (a to není jen teorie, ale tuto zkušenost jsem získal a vyzkoušel přímo na vlastním těle), tak nám pomůže i při posílení krátkodobé, a stejně tak i dlouhodobé paměti a rovněž při její patologické ztrátě O tom si povíme příště a využijeme k tomu příběh studenta Marka.
Dnes bych chtěl jen ještě připomenout, že v minulosti lidé hledali nejen kámen mudrců a elixír života, ale také způsoby, jimiž by si osvojovali vědomosti bez námahy. (Ale ne bezbolestně.) Na známé rytině je tzv. „norimberský trychtýř“. Je to zobrazení toho, jak jsou vědomosti nalévány do hlavy. Ta hlava musela být ovšem zřejmě otevřena drastickým způsobem – nějakým „chirurgickým“ nástrojem a zřejmě bez anestéze. I když jde o určitou výtvarnou alegorii, tak v dobách, kdy panovalo útrpné právo a mučení bylo běžnou součástí důkazního řízení, ten výjev jen dokládá tehdejší způsob myšlení. Takovým novodobým zázračným „norimberským trychtýřem“ ze 70. let minulého století byla metoda snadného učení ve spánku – hypnopedie. Bohužel, slibovala více, než mohla splnit. K tomu jen dodejme, že i když jsou známy prostředky a metody posilující paměť, žádná náhražka za učení ještě neexistuje a opakování je stále – jako v dobách římských – podstatnou podmínkou studia.

Autor: PhDr. Zdeněk Chmel, Foto: Internet

Na závěr bych bych vás ještě jednou pozval k návštěvě obnovených web-stránek Klubu dr.Murphyho v ČR http://www.klubdrmurphy.webnode.cz .
Najdete tam nejen informace o klubu a první články dlouhodobého seriálu JAK VYUŽÍVAT MOC PODVĚDOMÍ, který znáte z www.tretivek.cz. Samozřejmě nyní jsou aktualizované, takže i pravidelný čtenář těchto stránek tam najde něco zajímavého. Mimo jiné tam také najdete pozvání na první jarní přednášky Klubu dr.Murphyho v ČR a to v Brně a poprvé i v Praze. V Brně se konají vždy v 16 hod v Občanském klubu Kounicova 43, v Praze pak v DDM Přemyšlenská 1102, Praha 8.
První dvě nesou název: JAK VYUŽÍT MOCI PODVĚDOMÍ PRO SVÉ ZDRAVÍ v Brně 9.3., v Praze 13.3. v 11 hod a JAK VYUŽÍT PODVĚDOMÍ PRO DOSAŽENÍ ÚSPĚCHU v Brně 16.3., v Praze 13.3. 14 hod.