Ta naše písnička česká 6

Autorka článku: JUDr. Irena Novotná Jistě mi dáte za pravdu, že je psát o vážné hudbě na našich stránkách by bylo trochu nudné. Konečně, kolik z nás se o to zajímá? Já jsem vám připravila něco zábavnějšího a zajímavějšího. Jde o dějiny české populární hudby od roku 1918.

Jistě jste všichni už zapomněli na jména, která provázela život našich prababiček a babiček a hlavně jejich zábavu.
Proto se ponořme do dob, kdy vznikla samostatnost česká a s ní vešla do života českého národa nezapomenutelná hudba.

Edition Continental
Poté co se takto osvědčil jako vyhledávaný autor, instrumentátor a upravovatel, založil Leopold roku 1928 svou vlastní Edition Continental. Kolem Edition Continental se jako kmenoví autoři soustředili i další doboví protagonisté populárně poslechové hudby. Vedle Leopolda dominoval počtem vydaných skladeb především Zdeněk Hůla (1901-1986), publikující tehdy pod pseudonymem Zdenko Bayer, od roku 1945 však známý spíše jako zasloužilý pedagog pražské konzervatoře a autor významných hudebně naukových prací. Z jeho ranějších poslechových kompozic si trvalou oblibu zachoval Vojáček, charakteristická skladba s líbeznými názvuky dětského světa a her, dále náladová dílka Barcarola, Humoreska, Melancholie, menuetový Tanec loutky, čtyřdílná suita Na slováckém venkově aj.

Emo Košťál (1889-1957)
Jiným kmenovým autorem Leopoldovy edice byl Emo Košťál (1889-1957), zmíněný již v souvislosti s filmovou hudbou. Té se zprvu věnoval jako kapelník předních kinoorchestrů, po nástupu zvukového filmu pak hlavně jako skladatel. Kromě početných filmových doprovodů reprezentuje Košťála hlavně dvojí Albánská suita I/II; z mnoha dalších a žánrově silně rozptýlených prací např. intermezzo Medvídek, pochody Elektafilm a Stráž svobody, ale také řada operet i svěžích instruktivních skladeb pro děti.

Karel Moor (1873-1945)
Mezi ostatními skladateli Edition Continental vzbudil trvalejší pozornost Karel Moor (1873-1945) tradicionalistickou, ale melodicky osobitě inspirovanou, a proto dodnes hranou Českou suitou z roku 1926. Tři její části vytváří Sousedská, Polka a Furiant.

Miloš Smatek (1895-1974)
Dále Miloš Smatek (1895-1974) intermezzem Harlekýn a atraktivně vyhroceným pochodem Artista, na němž je ovšem spolupodepsán i jiný známý zástupce poslechové hudby Karel Pečke (1890-1976).

František Alois Tichý (1898-1971)
Mnohostranně plodný František Alois Tichý (1898-1971) vydal v Leopoldově edici dvě poslechové trvalky: Pochod dětské armády a Tanec dřeváčků. Překvapivě se uplatnil i Rudolf Leo Vašata (1888- 1953), z jehož houslové serenády Annabella se dodatečným otextováním stal na začátku čtyřicátých let jeden z největších dobových šlágrů.

Edice Collection Tempo
K předchůdcům a načas ještě také jakýmsi konkurentům Leopoldova podniku náležela edice Collection Tempo, vydávaná Hudební Maticí Umělecké besedy a ostatně opět instrumentovaná Bohuslavem Leopoldem. Mezi jejími, v rámci populární hudby jinak jen sporadicky publikovanými autory jsou mj. i Leoš Janáček, Karel Boleslav Jirák, Jaroslav Křička, Vítězslav Novák (Měsíčná noc), Josef Suk (slavnostní pochod V nový život) ad. Velmi početně je naopak zastoupen Jaroslav Ježek. Význam podobných menších edic, vydávaných hlavně pražskými nakladatelstvími Karel J. Barvitius, František Chadím a Mojmír Urbánek, ve třicátých letech již ustupoval do pozadí. Dobový trh, kde nadále chyběly kinoorchestry, byl tradičně pojímanou poslechovou hudbou už dostatečně nasycen. Poptávka se od poslechových skladeb obracela k taneční produkci, pro kterou se základem stávaly melodicky jednoduché a nenáročně textované taneční písně, upravené pro připomenutý již univerzální orchestr a obvykle i pro amatérské klavírní přehrávání. S někdejší oblibou populárně poslechové hudby začala nadto u mladší generace konkurovat populární hudba ovlivněná jazzem. Období německé okupace znamenalo pro vydavatele výpadek exportních možností, pro běžný poslech pak zase postupné omezování kavárenských aj. zábavních souborů vůbec. Pokusu o znovuvzkříšení se populárně poslechová hudba dočkala až začátkem padesátých let, třebaže v značně uměle vypreparované a stylově
jednostranné podobě tzv. estrádní hudby.

Autor: JUDr. Irena Novotná, Foto: Internet