Ďábelská planeta 10

Autor článku: Milan Verner Zbylý antigravitátor odpálil další salvu raket a prudkým obloukem se pokusil uniknout neodbytné střele. Jeho úsilí mělo minimální úspěch. Raketa sice jen zlehka zasáhla směrová kormidla, ale i to stačilo ke zkáze.

Výbuchem zmrzačený stroj se řítil v nekontrolovatelných přemetech k zemi. Oslnivý záblesk a tmavý oblak dýmu pak oznámily jeho zánik.
„Cíle zničeny. Vracím se na normální režim,“ oznámil řídicí automat posádce.
„O.K,“ odpověděl poručík Gordon, čímž bezezbytku vyčerpal své velitelské povinnosti. „Hotovo, seržante. Retonské strašidlo právě přestalo existovat.“
„Nikdy bych nevěřil, že se tenhle problém tak snadno vyřeší,“ Sevestr obdivně zhodnotil výkon bojového robota. „Stačilo pár minut.“
„Lepší vyhráli,“ prohlásil sebevědomě poručík a v dobrém rozmaru zapojil vysílačku. „Uklidníme nervy našim společníkům. Druhé kolo se nekoná.“
Sevestr horlivě přikyvoval.
„Gladiátor volá pěchotu … páni pytláci, ohlašte se!“
„Tady Karsen,“ ozvalo se téměř okamžitě. „Před chvíli jsme viděli retonské antigravitátory. Letěly vaším směrem.“
„Už se nám představily.“
„Doufám, že jste je přivítali jak se patří. Vesmírné jednotky prý jsou pohostinné.“
„Vyměnili jsme si dárečky a jiné pozornosti.“
„A výsledek?“
„Takřka jednoznačný. Jeden antigravitátor se rozpadl ve vzduchu, druhý mizera bouchl někde v džungli. Teď už si musíte dávat pozor jen na zdejší havěť.“
„Vaše deratizační skupina odvedla skvělou práci. Blahopřejeme, poručíku.“
„Připojíte se k nám na zpáteční cestě?“ zeptal se seržant Sevestr. „Nebo dáte přednost přítulným pijavičkám?“
„Nerad bych holky zklamal. Domluvíme se později,“ vyhnul se Karsen přímé odpovědi.
„Marná snaha seržante. Tyhle paličáky do Gladiátora nikdy nedostanete.“
„Nezávislí lovci, opravdu výstižné pojmenování.“
„Existuje i jiný výraz a já mu dávám přednost,“ poručík Gordon se stále nemohl smířit s rozmary civilistů a červená kontrolka mu definitivně pokazila náladu. Rozmrzele sáhl po mapě. „Zatraceně, seržante, vypadá to tak, že dnešní noc opět strávíme v našem luxusním pojízdném hotelu.“

„Jestli ti dobře rozumím,“ obrátil se Flekoun na Karsena, „pomašírujeme zpátky pěkně po svých.“
„Pokud máš lepší nápad, milerád si ho vyslechnu.“
„Ne,“ zavrtěl Janturánec váhavě hlavou. „Jen tušení, že optimismus poručíka Gordona je poněkud předčasný.“
„Tohle rozhodně nebylo poslední dějství. Nevěřím, že by nás nechali tak lacino vyklouznout.“
„Dva antigravitátory jistě nejsou všechno, co si tu na nás Retonci nachystali.“
„Moje řeč, Fleky. Taková akce se nedělá bez důkladného zajištění.“
„Nechci být špatným prorokem, Ole. Ale opravdu si myslím, že naše akcie stále mají klesající tendenci.“
„Naopak. Ty se drží hezky vysoko, pouze se nesmíme nechat zaskočit Retonci.“
„Vynikající postřeh! Doufám, že víš, jak to provedeme.“
„Nevím, ale nic to na mém rozhodnutí nemění.“

Autor: Milan Verner , foto: internet