Dějiny starověkých civilizací 16: STAROVĚKÉ DĚJINY IZRAELE

Autorka článku: Maura DOBA HELÉNISMU. EGYPTŠTÍ PTOLEMAIOVCI. MAKABEJSKÉ VÁLKY. ALEXANDRIJSKÁ DIASPORA. SEPTUAGINTA. Doba helénismu (323 – 167 př. Kr.). Roku 331 př.Kr., podle pramenů, vstoupil do Jeruzaléma Alexandr Makedonský. Judsko přešlo pod jeho vládu. Židům byla poskytnuta poměrně rozsáhlá autonomie.

Krátce po jeho smrti, datované do roku 323 př.Kr., když byla Alexandrova říše rozdělena mezi diadochy, připadlo Judsko egyptským Ptolemaiovcům. Po nimi zůstává dalších 100 let. V této době vznikla a rozmohla se alexandrijská diasporní komunita, kde došlo i k překladu Starého zákona do řečtiny (Septuaginta). Židé začínali pociťovat silný vliv helénismu. V roce 198 př.Kr. dobyli po několika válkách Seleukovci (syrští diadochové) Sýrii a Kenaán. Židovská společnost, zejména její vyšší vrstvy velmi podléhaly helénismu a začaly se v ní objevovat vážné rozpory, zejména mezi kněžími a šlechtou.Když však Antiochos IV. Epifanés zakázal všechna nestátní náboženství, povstalo venkovské obyvatelstvo a toto povstání nakonec přerostlo roku 167 př.Kr. v úspěšnou osvobozeneckou válku (makabejské povstání).

Boj mezi Makabejci a Seleukovci. Makabejské povstání. Hasmonejské království. Farizeové.
Dlouhé období nadvlády cizích mocností v Judsku skončilo makabejskými válkami, které Židům přinesly svobodu a samostatnost. Makabejské války započala roku 167 př.Kr. rodina Makabejských, otec a jeho synové. Otec záhy zemřel a vedení se ujal Juda Makabejský. Antiochos zemřel téhož roku 167, ale boj mezi Makabejci a Seleukovci pokračoval. V roce 164 př.Kr. se podařilo Judovi ovládnout Jeruzalém a přilehlé oblasti a obnovit Chrámový kult. Juda posléze vedl „preventivní válku“ i mimo vlastní hranice Judska. Boje pokračovaly za všech jeho nástupců-bratrů Jónatána a Šimona. Tyto války byly úspěšné především díky neustálým vnitřním sporům mezi Seleukovci a skončily založením vládnoucí, později královské dynastie Hasmonejců (potomci Šimona Makabejského). I když byly makabejské války vedeny jako boj proti helénismu, který poskvrňoval čistotu židovské víry, hasmonejská dynastie přijala všechny hlavní rysy helenistických panovníků své doby. Navenek Hasmonejci využívali slabostí svého okolí a rozšiřovali své území, uvnitř pak si nárokovali co největší moc. Většinou se v jejich osobách spojovaly dvě základní funkce světského panovníka a velekněze. To vedlo i k vyhroceným sporům mezi nimi a některými náboženskými skupinami, především farizeji, kteří požadovali návrat k původním myšlenkám makabejského povstání.Tento spor vyvrcholil v roce 88 př.Kr., když jich Alexander Jannaj nechal několik set ukřižovat a jejich rodiny před jejich zraky pobít. V židovské společnosti se tak stále více prohlubovalo rozdělení, které pak nakonec bylo jedním z nejhlavnějších důvodů porážky.

Autor: Maura, Foto: Internet