Jak využívat moc našeho podvědomí – 108

Autor článku: PhDr. Zdeněk Chmel Říkali jsme si už, že psychologie nezkoumá jen zapamatování, ale i zapomínání. Výsledkem tohoto zkoumání je předpoklad, že čím delší nebo obsažnější je látka, kterou si chceme zapamatovat, tím častěji ji musíme opakovat, abychom ji nezapomněli.

Z výzkumů také vyplývá, že ihned, jakmile se něco naučíme, začínáme to zapomínat. A nejrychleji zapomínáme hned v prvních okamžicích po naučení. Proto, chceme-li se naučit racionálně využívat své paměti, měli bychom vědět, že si nelze naučené zapamatovat bez opakování. A že čím rychleji látku studujeme, tím více opakování bude třeba.

Proces opakování je samozřejmě značně individuální – různým lidem vyhovují různé způsoby – někdo si opakuje ráno a jiný večer, někdo v klidu a nahlas, jiný zase při práci na zahrádce nebo při domácích pracích. Opakování nahlas je velmi důležité, protože se při něm cvičíme i ve vyjadřování. Obecně také platí, že ráno je organismus odpočatý a proto se nám učí dobře. Následující činnosti během dne ale zhoršují zapamatování toho, co jsme se předtím naučili. Večer jsme naproti tomu sice unavenější, ale to, čemu se před spaním naučíme, už není rušeno žádnou myšlenkovou činností. Ale vždy záleží na zvyku a individuálních podmínkách. A ať již si opakujeme tak či onak, v každém případě platí starořímské rčení: Repetitio est mater studiorum, tedy podobně jako je „opatrnost matkou moudrosti“, tak je zase „opakování matkou studia“.

Zapomínání ale nemůžeme chápat jen jako negativní vlastnost. Zapomínání je totiž proces stejně důležitý jako samo zapamatování. Pro nás je velmi užitečné, když poznatky, které dlouho nepotřebujeme, zapomeneme. Nezatěžují naši paměť, kterou si tak uvolníme pro poznatky nové. Je to podobné, jako když vyčistíme naplněnou paměť našeho počítače.

Samozřejmě i naší paměti můžeme pomoci pozitivním myšlením a mocí svého podvědomí. Jestliže naše podvědomí nám dokáže pomoci překonat i tak těžkou nemoc, jako je rakovina (a to není jen teorie, ale tuto zkušenost jsem získal a vyzkoušel přímo na vlastním těle), tak nám pomůže i při posílení krátkodobé, a stejně tak i dlouhodobé paměti a rovněž při její patologické ztrátě.

To se stalo studentu Markovi, který vášnivě rád jezdil na kole bez ochranné přilby. Dokonce se posmíval těm, kdo ji nosili: „Ta je jen pro neumětely. Kdo umí, ten ji nepotřebuje!“ Jenže, jak říká lidové rčení:“Na posměváčky jsou háčky.“ A jeden z těch „háčků“ čekal i na Marka v podobě „neumětela“ za volantem, který si pletl okresku se závodní dráhou. Stalo se to za jednou zatáčkou, kam se řidič vřítil stovkou, a kde si právě šlapal do pedálů Marek. Řidič jej spatřil na poslední chvíli. I když strhl volant doleva, přece jen Markovo kolo zachytil. Stalo se, co se muselo stát. Náraz našeho studenta vymrštil daleko do polí. Při svém „saltu mortale“ dopadl nešťastně hlavou na betonový mezník. Následek – fraktura lebky a ztráta paměti. Marek měl před maturitou. Řádný termín už pro své zranění nestihl a k mimořádnému si pro ztrátu paměti netroufl. Jeho rodiče hledali pomoc, kde se dalo. Asi po půl roce od nešťastné události přišli i za mnou.

V prvé řadě jsme ale museli zápasit – u rodičů i u Marka – s beznadějí. Dokud ta je ovládala, nedalo se pokročit dále. Poté, co počali věřit, že se vše obrátí v dobré, jsme s Markem začali cvičit jeho paměť. A přitom jsme „zabíjeli dvě mouchy jednou ranou“. Napsal jsem mu sci-modlitbu, která oslovovala jeho podvědomí a cvičil s ním její postupné zapamatování. Ta sci-modlitba zněla: Nekonečná vesmírná energie, která stvořila i můj mozek, teď dokáže přeměnit každý jeho nemocný atom, každou jeho nemocnou buňku, komoru a závit, který to potřebuje, aby se mi opět vrátila paměť. Jsem vděčný nekonečné moudrosti mého podvědomí za to, že splní toto moje přání. Podobnou sci-modlitbu jsem napsal i pro jeho rodiče, aby měli možnost podpořit Markovo úsilí. A jim jsem také doporučil, aby si představovali už výsledek – tedy, že Markovi blahopřejí k úspěšnému složení maturity.

Netvrdím, že to bylo lehké. Trvalo několik týdnů než si Marek dokázal zapamatovat první větu. Poté jsme přidávali ke sci-modlitbě i učební látku ke „zkoušce dospělosti“. Samozřejmě tady už nešlo o pouhé memorování (i když procítěné), ale již i o promýšlení daného tématu, vyjádření jeho obsahu vlastními slovy. Postupně jsme tak přešli normálnímu studiu a k přípravě na maturitu, kterou pak Marek úspěšně složil. Nebylo to na vyznamenání a skládal ji o rok později než jeho spolužáci, ale bylo to jeho vítězství. Marek zvítězil i sám nad sebou, protože změnil i své myšlení a stal se propagátorem používání cyklistických přileb. Pochopil totiž, že kdyby měl přilbu, nemuselo být jeho zranění tak těžké.

Autor: PhDr. Zdeněk Chmel, Foto: Internet

I když věřím, že váš mozek funguje jak má, a vy už dobře víte, že přednášky Klubu dr.Murphyho v ČR se konají : 30.3., 13. 4. a 20.4 v Občanském klubu Kounicova 43 v Brně, vždy v 16 hod., dovolím si připomenout jejich témata: Chcete být bohatí nebo chudí? Jak stárnout pomaleji a Štěstí. Připomínám ještě i web-stránky http://www.klubdrmurphy.webnode.cz