Jak využívat moc našeho podvědomí – 106

Autor článku: PhDr. Zdeněk Chmel V předcházejícím článku jsme mluvili o paměti, učení a zapomínání. O potřebě paměti asi nikdo nepochybuje. A nejen paměti vlastní, ale i paměti města či vesnice, státu či země ve které žijeme, či paměti celého lidstva. Neměli bychom zapomínat nejen na dobro, ale ani na zlé časy.

Připomenutí toho dobra nám pomůže překonat naše současné neúspěchy a svízele. Vzpomínka na to zlé, co nás potkalo – ať již jako jednotlivce či celý národ – by nás měla poučit, abychom stejné chyby neopakovali. V podstatě na tom je i založena tvorba Dana Browna, autora Šifry mistra Leonarda, Ztraceného symbolu a dalších tří románů. Nedávno jsem četl v interwiev, které s ním natočila naše krajanka v jeho rodném Exeteru, že uvažuje o napsání Šifry mistra Mozarta. Ale to jen jako zajímavost na okraj našeho tématu.
Připomínám ještě výrok Carla Sagana o našem mozku: „Jsme inteligentní živočišný druh a požíváme-li inteligenci náležitě, je mozek zdrojem radosti. V tomto smyslu lze mozek přirovnat ke svalu. Když myslíme, cítíme se dobře. Poznání je extatickým prožitkem.“ Dovolím si k tomu dodat, že náš život je zhmotněním energie a že si tu energii musíme neustále doplňovat učením a myšlením. Jaké to učení a myšlení bude, záleží jen na nás. A na nás také je, zda bude náš mozek a paměť zdrojem radosti či naopak. Bude-li naplněn pesimismem, obavami a negativním myšlením, tak asi té radosti si moc neužijeme. Budeme-li optimisty, myslet pozitivně, tak se budeme cítit dobře. A také naše paměť bude takto zaměřena. To zlé nám připomene jen jako varování či kontrast k tomu, co prožíváme. Abychom si toho více vážili.
Samozřejmě, že i náš život má své výkyvy na základě určitých impulsů. Ale pokud myslíme pozitivně, a naše paměť je zásobárnou optimismu, pak nejsme vždy odkázáni jen na slepé náhody, které z nás dělají hříčku osudu. Naše paměť pozitivních zkušeností nám říká, že je v naší moci tyto „náhody“ pozitivně ovlivňovat. Že tedy naše síla je ve vědomí své moci, resp. ve vědomí moci svého podvědomí, které nikdy nespí a reaguje na všechno, co podvědomě pociťujeme (a to i v představách) jako skutečnost. Tato představa pak získá pevnou formu. Může to být určitý životní stav, když jsme třeba nemocní, nebo událost v daném společenském systému.
Už jsme si říkali, že paměť může být, samozřejmě, různá. Tak jako existuje mnoho starých lidí, kteří nejsou schopni mluvit o ničem jiném než o svých nemocech a o všem, co zlé je v životě potkalo, tak také jsou – oproti těmto škarohlídům – na straně druhé lidé plní optimismu. Také její kapacita je u každého jedince jiná. Někdo může mít „sloní paměť“ a pamatuje si jen to, co se týká bezprostředně jeho, jak se k němu kdo choval. Jiný člověk, který se zajímá o světové dění, má v ní zase zapsány události, jichž si nikdo z jeho vrstevníků sotva povšiml. Pro studenta či jeho pedagoga je důležitá i charakteristika délky paměti. Múžeme mluvit o krátkodobé paměti (což může být výsledek studia, které je motivováno pouze získáním dobré známky, diplomu či jiné životní mety), ale rovněž o dlouhodobé paměti, kde je cílem příprava na zaměstnání nebo důkladné studium a kde nejde jen o pouhé učení, ale i o promýšlení probrané látky.
Rovněž hluboký prožitek se zapíše do dlouhodobé paměti. Ať už ten prožitek je pozitivní nebo negativní, vždy nás hluboce zasáhne. Do dlouhodobé paměti se ukládá i takové učivo, které je výsledkem kombinace učení s jeho praktickým uplatněním. To konečně není žádná novinka, protože tuto metodu prosazoval už Jan Ámos Komenský na počátku 17. století.
Říkali jsme si také, že psychologie nezkoumá jen zapamatování, ale i zapomínání. Výsledkem tohoto zkoumání je předpoklad, že čím delší nebo obsažnější je látka, kterou si chceme zapamatovat, tím častěji ji musíme opakovat, abychom ji nezapomněli. Z výzkumů také vyplývá, že ihned, jakmile se něco naučíme, začínáme to zapomínat. A nejrychleji zapomínáme hned v prvních okamžicích po naučení. Proto, chceme-li se naučit racionálně využívat své paměti, měli bychom vědět, že si nelze naučené zapamatovat bez opakování. A že čím rychleji látku studujeme, tím více opakování bude třeba. Někdy se mluví o různých typech paměti. O tom, že lidé mají paměť zrakovou, sluchovou nebo motorickou. Pravda je, že někteří lidé si více udržují a vštěpují zrakové, jiní zase sluchové vjemy a představy, dalším usnadňuje učení, když se spojí s pohybem. Nejde však o zvláštní typy paměti, s kterými bychom se snad rodili, nebo pro ně měli předem dané dispozice. Ty výše uvedené různosti spíše pramení z rozdílných způsobů našeho vnímání a poznávání.

A tak si dovolím v závěru oslovit vaši paměť pozvánkou k návštěvě http://www.klubdrmurphy.webnode.cz obnovených web-stránek Klubu dr.Murphyho v ČR a na přednášky Klubu dr.Murphyho v ČR, které se konají V Brně v Občanském klubu Kounicova 43, vždy v 16 hod a to ještě v následujících termínech: 30.3., 13. 4. a 20.4. Tématy budou: úspěch, štěstí, bohatství a jak stárnout pomaleji.

Autor: PhDr. Zdeněk Chmel, Foto: Internet